Recenze: Vetřelec se nekoná, Život je klišé, béčko a koláž. Přesto neurazí

Bylo jich šest a proti nim se postavila jedna velká, ale jednoduchá buňka, která se nakrkla, když ji začali na nějakém (zřejmě choulostivém) místě stimulovat elektrickým proudem. A ve stylu balancujícím mezi Vetřelcem, Prometheem, Gravitací, Evolucí a standardní kosmickou hororovou sci-fi vyvražďovačkou začala nekompromisně snižovat jejich počet. Velký filmový třesk se nekoná, ale příznivce žánru novinka Život neurazí.

Sci-fi monster movie je docela adaptabilní subžánr, který může být komponován jako transcendentální artovka, komerční blockbuster vykrádající své předchůdce nebo véháesková béčková vypalovačka. Problémem Života (který můžete eliminovat tím, že ho budete ignorovat) je, že do diváka pumpuje lineární mix všeho uvedeného a nechá na něm, jestli se tím nechá zprudit, nebo se bude bavit a nepřemýšlet moc o tom čím vlastně.

Zdánlivě nevinná buňka z Marsu totiž není vůbec blbá ani apatická, či dokonce evolučně zakrnělá. A blbý ani bez šťávy není ani režisér Daniel Espinosa (který v Česku natáčel Dítě číslo 44), ani jeho scenáristé Rhett Reese a Paul Wernick, kteří mají za sebou spolupráci na scénáři Deadpoolu.

Je třeba zabít Calvina

Každým dalším rokem se stále markantněji přibližuje možnost, že v kosmických hlubinách bude nalezen život, se kterým bude navázán kontakt. A teď k tomu došlo! Již nějakých dvacet let brázdí povrch Marsu sondy, které osahávají jeho terén, a zdá se, že právě nastala chvíle, kdy jejich práce přinesla ovoce.

Mezinárodní kosmická stanice se šestičlennou posádkou krouží po oběžné dráze a je připravena zachytit výzkumný dron, který přiváží z Marsu něco, co může zásadně poznamenat jejich i naše životy. Něco, co (jak se později ukáže) před miliony let zřejmě vyhladilo život na Marsu a teď může začít ohrožovat ten náš.

V laboratoři stanice se všechno točí kolem prvního důkazu, že život existuje i mimo naši Zemi, byť tento důkaz má zatím podobu rychle rostoucí buňky pojmenované Calvin. Na Zem se dostat nesmí, protože by mohla ohrozit život celého lidstva, naopak je třeba ji zabít. To se ale snáz řekne, než udělá, neboť Calvin má extrémně vyvinutý základní instinkt všech živých tvorů – vůli přežít. Zdá se, že umírat budou jiní.

Jak chytrá ta věc může být?

Tahle otázka je na místě. Když začne stále sílící, rostoucí a agresivnější huspeninový slizoun lovit v lodi své oběti, říkáte si, jakou měl Marťan Matt Damon kliku, že se s ním při své dlouhé robinzonádě na Rudé planetě nepotkal. Režisér Daniel Espinosa chtěl tenhle příběh točit jako nejnáročnější, nejnebezpečnější a největší dobrodružství, jaké kdy člověk zažil. Pravdě se přiblížíte, když škrtnete všechna „nej“.

Je zřejmé, že se na oběžné dráze bude bojovat o život s marťanským mikroorganismem, jenž postupně mutuje do podoby vetřelce a predátora. Atmosférickému vizuálu irského kameramana Seamuse McGarveye (Pokání, Noční zvířata) to nabízí možnost předvést, jak spektakulárně vypadají krevní výstřiky ve stavu beztíže.

První (zajímavější) polovinu snímku pojal Espinosa jako film o tajemství, druhou (slušně obšlehnutou, ale ne příliš invenční) jako zprávu o (ne)přežití, v níž se marně snažil dát obehrané dramaturgické konstrukci nový kabát. A celé je to úměrně adrenalinové i zábavné a také v mantinelech scénáře dobře odehrané.

V genderově, rasově i národnostně vybalancovaném castingu dominují Jake Gyllenhaal, Ryan Reynolds a Rebecca Fergusonová – přestože ani jejich party velké herecké příležitosti nenabízejí. Klíčové monstrum Calvin bylo spíše příruční než monumentální, ale perspektivně dostatečně zlověstné, pointa nečekaná a závěrečný záběr otevřený k dalšímu scenáristickému nadechnutí.

Život rozhodně není špatný film a ti, kteří jsou schopni skousnout klišé, béčko a koláž více či méně adresných citací odjinud a nebudou se nimrat v komparacích (Vetřelec je opravdu jen jeden), se při něm mohou docela dobře bavit. Tvůrci usilovali o realistickou sci-fi, ale nabízejí spíše zručně slepenou sci-fi, kterou Espinosa natočil stylově, s přehledem, jistotou a citem pro žánr, akční hororové scény a atmosférický vizuál. Možná, že ambice tvůrců šla ještě dál a oni chtěli dát víc, než nakonec dali. Ale rozhodně toho nedali málo.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 22 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...