Tak je tu máme po třinácti letech znovu! Vánoce a úchylného ožralu, děvkaře, zloděje a beznadějného somráka Willieho, který vás bude prudit, sem tam dojímat a také se pokoušet recyklovaně bavit tím, jak je roztomile nebo nechutně na plech. A s ním přicházejí jeté fóry, staronová parta a jasný úmysl producentů vyždímat z téhle figury ještě nějakou šťávu. Prostě řečeno: Santa je pořád úchyl.
Skutečnost, že se tenhle filmový návrat do jisté míry daří, je hlavně zásluha odpudivě neodoletelného Billyho Boba Thorntona, který před lety vytvořil základ žánrové kultovní figury, která má v neabstinentských, otrlých a zdravě promiskuitních kruzích zelenou. Jenže bylo by potřeba dále kreativně investovat, a nikoli pouze hladově bagrovat poslední zbytky šmrncovně dekadentního originálu.
Do santovského „dresu“ se tak znovu nasoukal liliput Marcus, kterého sice do výšky není mnoho, ale na podrazy je to mistr světa, a spolu s ním i kudrnatý panic a požírač sendvičů Thurman Merman, z něhož se v jedenadvaceti stal oficiálně muž, což je třeba dotáhnout a zaplatit erotickou figurantku, která ho „nechá kousnout do koláče“. Čtvrtým členem party, který se chystá vybrat kasu chicagské charity, je Willieho vypečená máma Sunny, jež je stejně hnusná, jako když ji ještě vídával, pořád se jí nedá věřit a pořád mu mazlivě říká Hovňousi (hlavně se mně neptejte proč, neboť o tom se v recenzi pro seriózní médium nedá hovořit). Všichni jsou na svých místech a schyluje se k nové velké vánoční loupeži.
Úchylné Vánoce přicházejí
Tentokrát pro nás svátky nachystal režisér Mark Waters, který už má zřejmě dost učesaných rodinných komedií a potřebuje někde upustit páru. Vychytrale se rozhodl nehazardovat s velkými inovacemi a nápady, ale přiživit se na vyzkoušeně umolousaném šarmu Billyho Boba Thorntona a jeho světě chlastu, laciných prostitutek, podrazáckých vloupaček, halasných vulgarit a oplzlých bonmotů. Evidentně si to chtěl také užít, ale jediné, čím autorsky přispěl, bylo to, že přitlačil na pilu v domnění, že to ještě o něco úchylnější a nechutnější Santa dá i po druhé.
A to úplně nevyšlo, neboť prvotní okouzlení (či spíše šok) z téhle figury je pryč. Aby nenastala nuda z příliš stejného prasáckého „déjà vu“, nestačí jen víc přiložit pod kotel. Je třeba dodat něco navíc. Posunout figury do nových pozic, postavit je do jiných situací, konfliktů a vztahů, a ne pouze restartovat ve stejných kulisách, se stejnou slovní zásobou a do stejných dějových schémat, kde se herci, svázáni blbým, protože nepůvodním scénářem mohou přetrhnout, a je jim to platné jak Santovi surfovací prkno.
Ale dělají, co mohou. Ať už je to procítěně chcípácký Billy Bob Thornton, bez kterého by tenhle spektákl vůbec nemělo smysl točit, či vděčná mini postava úchylných komedií Tony Cox, na svoji výšku největší podrazák na světě. Své si tu odpracuje i zrzavá slušňačka, šéfka charity Christina Hendricksová, která by měla mít na své libido zbrojní pas, a kontrastně dojemný je kudrnáč Brett Kelly, jenž vytrvale nahání Willieho podle hesla: Když nemáš svoji rodinu, musíš si vytvořit nějakou novou. Třešničkou na tomhle dortu je oscarová Kathy Batesová, která se na tuhle úchylárnu obdivuhodně adaptovala a výživně ji obohatila.
V nekorektní vánoční komedii Santa je pořád úchyl, která je protiváhou standardní vánoční romantiky ve stylu „jingle bells, jingle bells, jingle all the way“, je vše dovoleno. I když to mohlo dopadnout lépe, není to odpad, spíš poněkud zmařená šance. Tak veselé Vánoce a hoďte mi drobák, ať nakrmíme hladové děti, vy pitomci! Váš Santa Billy Bob Thornton, který je ještě větší úchyl, než jste čekali, se vrací. Jen si dejte bacha na prasátka, do kterých jste, milé děti, celý rok snaživě spořili. Protože tenhle Santa vám je vykuchá dřív, než cinkne rolnička.
