Kráska je v nesnázích a zvíře má naději. Starofrancouzská pohádka opět ožívá na filmovém plátně, kam se nesmazatelně zapsala oscarovým animákem od Kirka Wiseho a Garyho Trousdala z roku 1991. Nazrál čas, aby se u Disneyho odvážně rozhodli, že do toho půjdou znovu. A znovu to dali, i když na svoji animovanou kultovku nedosáhli.
Pokaždé se prostě nemůžete vznést až ke hvězdám a někdy úplně stačí „jen“ důstojně brázdit filmovým nebem, vézt se na vlně, kterou vzedmuli jiní, odvést poctivé řemeslo, inteligentně bavit a vtipně připomínat pravdy, jež sice všichni známe, ale přesto na ně zapomínáme.
A tak znovu ožívá sólo pro krásku, zvíře a dvacet tisíc digitálních rampouchů, které je natočeno jako pocta klasickému hollywoodskému animáku, muzikálu a základním lidským hodnotám, které sice nejsou až tolik cool, ale pořád pro nás hodně znamenají.
Tahle látka již byla zpracována jako dětská kniha, divadelní hra, televizní seriál nebo klasická opera. Ve filmové transkripci je pak, kromě zmíněné animované pecky, ještě známý přepis režiséra Jeana Cocteaua z roku 1946, ve kterém se ze sršaté srsti kletbou postiženého zvířete jako bonus pro krásku i filmové diváky vyloupl princ Jean Marais.
Nyní jsou hrdinové zpět, aby nám odvyprávěli, odehráli, odzpívali a odtančili tenhle věčný příběh znovu. A přestože většina z nás důvěrně zná jeho průběh i pointu, budeme držet palce emancipované krásce Emmě Watsonové, aby naučila zvíře Dana Stevense, jaké je to milovat a být milován. Tahle zápletka přece nikdy úplně nezevšední.
Ocitáme se ve Francii, někdy v polovině osmnáctého století, ve fiktivním městečku Villeneuve. Dívka Belle to nemá jednoduché, protože ji tu mají sice za hezkou, ale divnou a jede tu po ní místní alfa samec Gaston, kterému rozhodně nemíní dát, což jenom eskaluje jeho machistické instinkty lovce, jenž neloví slepice ale labutě. Prostě maloměsto, jak říká její táta, který věří, že jsou tu v bezpečí, což je však zásadní omyl. Ve chvíli, kdy pro ni na nesprávném místě utrhne růži, vytočí zakleté monstrum, pro nějž je tahle kytka osudová a nedotknutelná.
Milovat a být milován
To je, oč tu běží, chce se mi říci s klasikem a režisér a scenárista Bill Condon (Twilight sága) o tom umí vyprávět. Naplno tuhle story rozehrává ve chvíli, kdy do zámku, kde melancholicky hnípá prokleté zvíře a zakleté věci, jako je svícen, hodiny nebo čajová konvice, si spolu rády pokecají, přichází dívka, která možná prolomí kletbu a všechny vysvobodí.
Condon točí tuhle látku s evidentním respektem ke slavné animované předloze, jako by si dal za úkol, že se bude maximálně držet jejích kontur a „pouze“ ji rozpohybuje v reálu. Navíc propracovává background hlavních figur tak, aby jejich motivace a vztahy byly věrohodnější, což ho stojí přebouchlou stopáž, v níž je ovšem na co se dívat. Kameraman Tobias Schliessler už má s Condonem natrénováno a to, co odvádí ve vizuálu ledové země, kde se potulují divoké vlčí smečky, nebo při snímání elegantní choreografie tanečních čísel, je takřka bezchybné.
Titulní part krásky byl svěřen jedné z velkých hvězd Harryho Pottera Emmě Watsonové, která hraje ve stylu: všechno může jít do kopru, jen láska zůstává. K potěše každého feministického oka je tahle dívka tvrdší než lehce vyměklé zvíře vlažnějšího Dana Stevense, jež má bobky z toho, že do jejího světa nepatří, a až na jedno brutální zařvání působí jako vylínaná obluda pošetile a marně doufající v její přízeň.
To Luke Evans je v roli Gastona pořádný vidlácký buran, který se s tím nemaže a jehož libido i ego jsou permanentně ztopořené, zatímco jeho věrný kámoš Josh Gad alias Le Fou vnáší do pohádky údajnou gay linku, kvůli níž se v Rusku uvažovalo o zákazu promítání. Fakt jsem dával bacha, ale nevšiml jsem si, že by disneyovka takhle brutálně inovovala, ale jako marketingový tah to funguje, protože budí zvědavost. Abychom ocenili šťastný konec, musí nejdřív všichni sympatičtí téměř natáhnout brka, hraje jim k tomu úžasné trio Menken, Ashman a Rice a k vidění jsou tu i takové herecké ikony, jako je Kevin Kline nebo Emma Thompsonová.
Jak opadávají poslední plátky růže života, blíží se chvíle, kdy láska, dobro a naděje zase jednou zvítězí. Ledová země roztaje, zámek se dá zázračně do pucu, všichni si zatrsají a my půjdeme šťastně domů, protože jsme dostali, co jsme chtěli. A navíc si neseme zaprvé poznání, že přepisovat animák do hrané verze není žádná dávačka, a zadruhé pocit, že v každém z nás může být nějaká Kráska a zvíře a jde jen o to, koho z nich probudíme.
