Loď Calypso právě vplula do českých kin a za kormidlem je kapitán Jacques-Yves Cousteau. Během jeho filmové Odysey se s ním diváci ponoří nejen pod mořskou hladinu, ale i pod povrch jeho neklidného života.
Za symbolický jeden frank si Cousteau bývalou minolovku pronajal od irského pivního magnáta sira Thomase Loela Guinnesse a učinil z ní zřejmě nejslavnější oceánografickou kocábku všech dob. K její i Cousteauově popularitě hodně přispěl legendární dokument Svět ticha (který vítězně zčeřil vodu na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes i na Oscarech) a populární televizní seriály (typu Cousteauova odysea nebo Podmořský svět Jacquese Cousteaua).
Všechno ale začalo mnohem dřív, v okamžiku, kdy tehdejší námořní důstojník Jacques-Yves Cousteau spolu s inženýrem Emilem Cagnanem zkonstruovali v roce 1943 přelomový potápěčský přístroj akvalung, který umožnil dýchat pod vodou stejně svobodně, jako dýchají ryby. A s každým výdechem, jenž uvolní oblak stříbrných bublin, které se jako symbol života roztančí hlubinou, se Jacques-Yves přibližuje k naplnění svých snů. Jeho sen ale není jen čirá, spirituální esence, ale má i svůj dramatický a kontroverzní background, skrytou a někdy i trpkou pravdu o rytíři moří, jehož štít nebyl vždy zcela neposkvrněný.
Velkým snem kapitána Cousteaua byl dům na břehu moře, kde Odysea v roce 1949 začíná. Ale záhy je zřejmé, že tento dobyvatel podmořských světů, vynalézavý podnikatel, který to umí stejně dobře za kormidelním kolem jako před kamerou, a také neúnavný budovatel říše, která nejednou tone v dluzích, na souši dlouho nevydrží. A tak s ním poplujeme Rudým mořem, proklouzneme Hormuzským průlivem, budeme se potápět u Kapského města a z Ohňové země nabereme kurz k ledovcům Antarktidy, která dokoná přerod Cousteaua neúnavného byznysmana v Cousteaua zaťatého ekologa.
S respektem, ale bez adorace
Životopisný snímek Odysea je šestým celovečerákem režiséra Jerôma Sallea, jenž, podobně jako Cousteau, netočí film o podmořském světě živočichů, ale o lidech, kteří dobývají nové světy. Komponuje ho jako story muže, jenž žije na jeden dlouhý nádech, bez time outů a kompromisů, a který téměř dokonale naplnil svůj bonmot: „Nejlepší způsob, jak pozorovat ryby, je stát se sám rybou.“ Salle přistupuje k téhle legendární „ploutvi“ s respektem, ale bez svazující adorace, a nebojí se dotknout Cousteauových pochybností, omylů, sebestřednosti i manželských přešlapů.
Citlivou ruku prokázal při sestavení týmově fungujícího castingu, v němž dominuje tichá a stmelující síla Audrey Tautouové, kombinující empatii Amélie z Montmartru s odolností jediné ženy na palubě Calypsa; charismatický Lambert Wilson, který byl k vidění v Matrixu a jehož šarmu je snadné podlehnout, a talentovaný Pierre Niney, který se nám nedávno představil jako Yves Saint Laurent a tady dokazuje, jak nesnadné je být synem slavného otce.
Salleho Odysea zachycuje hlavně rodinný a osobní život výjimečného muže. Osudovým obloukem se v ní prolne prolog a finále, autentický vizuál, jehož podmořské záběry jsou tentokrát „jen“ spektakulární kulisou, povinné ekologické poselství a také pocit, že jsme byli svědky něčeho emotivního a starosvětsky nostalgického, co nám dnes tak trochu chybí. Roboti, kteří jsou levnější, bezpečnější a nemají problémy s dekompresí, tohle nahradit nemohou. Dvě hodiny s touhle posádkou a jejím kapitánem utečou jako voda, ubíhající pod kýlem Calypsa.
