Žijí jako novodobí nomádi v karavanech, zaparkovaných na okraji města a společnosti. Vedou nepřetržitou válku proti systému, královně, bengům, paďourům a představě, že je Bůh stvořil z ryby. Pytlačí, čórkaří, flákají se životem, prudí spořádaný svět a rvou se s každým, kdo jim do toho kecá. A také ví, že to dají, jen když budou držet spolu!
Recenze: Akční drama ze sociální periférie jde Proti vlastní krvi
Britský nezávislý film, komponovaný v tóninách sociálního realismu a žánrově ukotvený ve formátu sociálního dramatu, je pojem, který má svoji kvalitu, kontinuitu i klasické představitele, jako je třeba Ken Loach (Já, Daniel Blake). Jakkoli to nejsou všeobjímající mainstreamové opusy vhodné pro každého, jsou nezřídka překvapivě divácky vstřícné, neboť dokazují, že sociální drama nemusí být bezvýchodně tíživé či neutěšeně depresivní. Taková je třeba autentická paneláková story o dospívání Fish Tank nebo road movie mladých loserů napříč Amerikou American Honey režisérky Andrey Arnoldové či dramedie Matthewa Warchuse Pride, v níž se na pozadí hornické stávky v roce 1984, kterou podporují lesby a gayové, bojuje spíše než s Margaret Thatcherovou s předsudky a intolerancí.
Do tohoto zajímavého proudu britské filmové produkce teď dorazilo akční sociální drama režiséra Adama Smithe Proti vlastní krvi (Trespass Against Us). Je to příběh potulného klanu rodiny Cutlerů, kteří bez respektu k zákonům předvádějí (momentálně v anglickém hrabství Gloucestershiru), jak velkoryse chápou svoji svobodu a jak okázale je jim u paty nedotknutelnost cizího majetku. Když potřebují auto, ukradnou si ho, když se to někomu nelíbí, dají mu přes držku, když po nich vystartuje policie, zalezou do omlácených karavanů nebo vylezou na strom.
Všechno nesmlouvavě koučuje táta Colby Cutler (robustně přesvědčivý Brendan Gleeson), který by si rád orazil a proto chce předat šéfování nejstaršímu synovi Chadovi (Michael Fassbender, jenž předvádí, že dokáže zahrát i negramotného vidláka, což rozhodně není jeho přirozený naturel). Jenže Chad to chce zabalit, přestat kočovat, usadit se a začít žít se svojí rodinou jinak. To ale znamená jít Proti vlastní krvi, zpřetrhat pevně utažená rodová pouta a překročit vlastní stín. To není jednoduché. Možná, že na to vůbec nemá.
Toulat se a dobývat!
Tak zní Colbyho základní dogma, kterému je třeba všechno podřídit. Jenomže takhle se dá celý život nejen prožít, ale také ztratit. A tohle Chad instinktivně tuší a nechce riskovat. Televizní režisér Adam Smith vstoupil do klasického celovečeráku s přehledem i citem pro atmosféru a kolorit svérázné komunity drsných kočovníků, kteří neuznávají nikoho a nic, kromě své bezbřehé svobody a divoké nezávislosti. Kostrou jeho narace, na niž se nabalují jednotlivé epizody, jsou dva základní, paralelně se odvíjející, prolínající a vzájemně se umocňující konflikty: Klan Cutlerovců kontra společenský systém, který je nikdy neskousne, a otec Colby versus syn Chad, jenž si vůbec není jistý, zda se dokáže velkému šéfovi postavit.
Tenhle koncept předpokládá obsadit dvě klíčové figury zkušenými hereckými borci, kteří na ně mají. A to se Smithovi podařilo téměř dokonale, neboť tohle je především film Gleesona a Fassbendera, kteří dodávají příběhu věrohodnost, šťávu i drive. Charismatický Michael Fassbender, který nehostuje v nezávislém snímku poprvé (Stud) hraje svého Chada jako rozhozeného a váhajícího chlapíka, který ví, že takhle se nedá žít navěky, protože tuší, že ho jednou dostanou a pak mu to dají pořádně sežrat. Přestože nikdy nechodil do školy, odněkud ví, že před termovizí se může vtipně schovat pod krávu a je svorníkem fatální spirály z otce na syna, ze syna na vnuka, pokrývající tři generace na odpis.
Zaťatý a jedině svoji pravdu uznávající Brendan Gleeson vzbuzuje pocit, že když se vytočí (k čemuž nemá nikdy daleko), je schopen čehokoli. Jeho mrazivou metaforu o tom, že pes si hraje s kočkou, jen dokud ho nepoškrábe, je třeba brát hodně vážně. Tihle dva na okraji, neschopni koexistence s druhými, vzbuzují překvapivé sympatie a fungují společně i zvlášť. Hrají jim k tomu The Chemical Brothers a rámuje je syrový vizuál kameramana Eduarda Graua. A všechno to dohromady docela slušně funguje!
Proti vlastní krvi je sociální drama, které nikam nechvátá. Koketuje s prvky krimi a thrilleru, přináší svérázné téma, skvělé herecké výkony, poznání, že svět není spravedlivý, slepou víru, že samotné nás dostanou, ale společně zvítězíme, a trpké zjištění, že existují vlaky, z nichž není možné jen tak vystoupit. Je to syrový, špinavý, naléhavý, vyhrocený a vlastně docela ujetý spektákl ze sociální periférie nespravedlivého světa. S úlevným vědomím, že nejsme jeho součástí, ale není marné si občas připomenout, že existuje.