Existenciální sci-fi thriller režiséra Jamese Ponsoldta The Circle je mentorsky rozplizlý, edukativní mainstream z blízké budoucnosti. Potácí se někde mezi asociacemi na Apple, Google či Facebook a Hunger Games, Truman show, Nepřítelem státu, Snowdenem, televizní reality show Big Brother a ještě něčím, co jste už určitě někde viděli, ale nemůžete si momentálně vzpomenout v čem.
The Circle je ďábelský ráj na Zemi, obývaný těmi, kdo touží po dokonalosti a transparentnosti, spravovaný pečlivě selektovanými, hyperambiciózními jedinci, kteří to chtějí někam dotáhnout, jsou schopni jít na maximum a mají na to, aby tu konečně rozbalili svůj skutečný potenciál. Je to čirá enkláva dokonalého světa, kde neexistují neřešitelné problémy ani hladoví a nemocní.
Koučuje ji charismatický otec zakladatel, bytostný voyeur a demagogický vizionář Tom Hanks. Právě sem přijali okouzlenou Emmu Watsonovou, která (na rozdíl od vás, zkušených filmových diváků) zpočátku ještě netuší, že je tu hlavně proto, aby do tohoto dokonalého soukolí hodila vidle.
Velký bratr tě sleduje
The Circle je laděný režisérem Jamesem Ponsoldtem a autorem literární předlohy Davem Eggersem (který se s ním podílel i na scénáři) do téměř orwellovského rauše. Více nežli nejčastěji připomínanou Farmu zvířat ovšem evokuje Orwellův dystopický román 1984, který (a to zdaleka nejen do literatury) uvedl varovný a globálně rozšířený výrok „Velký bratr tě sleduje“. A charismatický šmírák Bailey (Tom Hanks) a jeho Circle je nepochybně takovým „Velkým bratrem“, který se se soukromím člověka zrovna moc nepárá.
Jakkoli je Ponsoldtova režijní filmografie zatím vcelku skromná, dokázal tu docela působivě a jednoduchými prostředky zprostředkovat vizi exkluzivní a manipulovatelné komunity, jejíž členové chtějí být mermomocí sdílení a transparentní.
A zároveň se mu daří vzbudit dojem, že tahle šmírácká komunita už číhá někde za rohem, s globálním systémem minikamer, slídících po celém světě, všechno nahrává, aby to bylo možné analyzovat, uložit a použít, až bude třeba. Fakt docela mizerná představa, evokující řečnickou otázku, proč drtivá většina futuristických filmů líčí naši bližší nebo vzdálenější budoucnost takhle blbě, pesimisticky a neradostně.
Co je na konci kruhu?
Rámec story se tedy povedl, ale na obsah jako by už došly síly i nápady, což jde za rozpačitým scénářem, jenž slepil povrchní a snadno předpověditelnou story, která jako by nevěděla co, komu a proč chce říci.
Zajímavý (byť nijak třeskutě originální) výchozí nápad totiž potřebuje také zajímavě dramaticky vyklenutý příběh, už proto, aby herci měli co hrát. Slušnou šanci tu ovšem dostala jen spolehlivá Emma Watsonová, zatímco nevysvětlitelně upozaděný Tom Hanks je rád, že ho párkrát pustí alespoň si zařečnit na pódium.
V ne zcela obvyklé americko-arabské koprodukci tak vznikl film divný svým (ne)vyzněním. A také film smutný poslední rolí Billa Paxtona a nedotaženou šancí vydolovat z téhle látky víc.
