Recenze: Nový Spider-Man dorazil v plné pavoučí síle se skvělým záporákem

Ví, že by si neměl vyskakovat, ale držet se blíž u země, dál od problémů a létajícího drsňáka Vultura s jeho špinavými kšefty se zbraněmi. Jenomže on už nechce jen chytat zloděje kol, sundávat kočky ze stromů a za koblihu pomáhat babkám přes ulici. Je přece Spider-Man a chce patřit mezi husté Avengers, kteří zachraňují svět. A tak se rozhodne přesvědčit pochybujícího Tonyho Starka, že na to má.

Na stránky komiksových sešitů uvedli Spider-Mana v roce 1962 Stan Lee a Steve Ditko. A byla to trefa do černého, protože díky extrémnímu zájmu kluků a holek ze střední (kteří by byli rádi jako on), vznikla jedna z nejúspěšnějších komiksových sérií Marvelu. 

U jeho filmového zrodu stál o čtyřicet let později zkušený Sam Raimi a kultovní sympaťák Tobey Maguire, jehož následovníci to rozhodně nemají jednoduché. Jejich „jednička“ byla pecka, „dvojka“ se slušně vyvezla na její vlně a „trojka“ si v roce 2007 poněkud utahaně sedla na zadek a na nějaký čas pohřbila zájem o další pokračování. Po mezihře (v létech 2012 a 2014), kterou představoval reboot série v režii Marka Webba, jenž do pavoučího kostýmu navlékl Andrewa Garfielda ve snímcích Amazing Spider-Man jedna a dvě, to Spidey alias Peter Parker prubnul z jiné strany.

Zhruba před rokem si spolu s Avengers v sympatickém podání pohybově disponovaného Toma Hollanda (Billy Elliot Muzikál) parádně zabojoval ve snímku Captain America: Občanská válka. Zásluhu na tom má dohoda společností Sony a Marvel a teď ho tu máme znovu v plné pavoučí síle, tradičně lehce přebouchlé stopáži 133 minut, s rozpočtem, který tentokrát těsně nepokořil dvě stě milionů, a v kostýmu, jenž nabízí 576 kombinací jak vystřelit pavučinu a elegantně se na ní zhoupnout do nové (a zdá se, že docela perspektivní) filmové série.

Všechno pro cílovku

Tentokrát to Peter Parker (Tom Holland) z Queensu, kde žije s fešnou tetou May (Marisa Tomeiová), zkouší jako Starkův stážista, který se nehodlá smířit s tím, že se s ním zachází jako s malým klukem, jenž se má starat o prkotiny, protože ví, že má na víc! Dokáže holýma rukama zastavit autobus, udržet dvě rozpadající se poloviny trajektu a zachránit kámoše z bortícího se výtahu, tak by si snad zasloužil nějakou hustou misi, kde by se mohl předvést. Když narazí na létajícího vidláka Vultura (Michael Keaton), který se svými kumpány vyrábí z uloupeného vesmírného šrotu nebezpečné zbraně pro nelegální kšefty, dojde mu, že tohle je jeho velká šance.

Tohle se každému standardně se vyhraňujícímu teenagerovi musí zatraceně líbit! Cílovka je jasná a všichni (včetně nějakého půl tuctu snaživých scenáristů) dělají všechno proto, aby si v multiplexu přišla na své. Po představení třetí verze Spider-Mana v loňské Občanské válce má teď, když je Spidey uváděn ve vlastní sólovce, režisér Jon Watts (Cop Car) volné ruce a může po svém rozvíjet koncept, jenž jako by se volně vracel ke středoškolským počátkům filmové série.

Hodně mu při tom pomáhá jedenadvacetiletý Tom Holland, který přesvědčivě a s chutí odehrál part patnáctiletého kluka, jenž má velký sen, jemuž je souzeno stát se hrdinou a s jehož velkou mocí přichází i velká odpovědnost. Opatrný Stark mu sice nedává velký manévrovací prostor, ale on si ho dokáže razantně zvětšit, i když není vůbec jasné, jestli je už dostatečně připravený zachraňovat svět.

Zlověstný Michael Keaton

Stará se o něj teta Marisa Tomeiová, které scénář žádnou velkou příležitost nenabízí, a tradičně charismatický Robert Downey Jr. A jede po něm opravdu zajímavý, dostatečně zlověstný i lidsky věrohodný, dobře napsaný a brilantně odehraný záporák Michaela Keatona („Když se mění svět, musíme se změnit i my“), jenž patří k nejzajímavějším figurám tohoto opusu a na jehož vystoupení jsem se vždy těšil.

Nový Spider-Man neopisuje předchozí schémata, má velmi svižné tempo, povinně dokonalé digitální efekty a slušně našlápnuto. A také vzbuzuje pocit (který lze snadno sdílet), že si všichni natáčení užívali a hodně se při tom bavili. Takže lze skousnout i krkolomné výchovné repliky typu: „Když bez obleku nejsi nic, neměl bys ho mít!“ či „Nedělej nic, co bych udělal já, a hlavně nic, co bych já neudělal!“ Stručně řečeno, Marvel Cinematic Universe má novou figuru, která do něj beze sporu patří. Kdo má tenhle svět zmáknutý, užije si Homecoming ještě o něco víc.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Tanec na kostech mrtvých.“ Ruská kultura kryje v Mariupolu zločin okupantů

Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
20. 3. 2026

Video„Už bych rád zase něco řekl.“ Ondřej Ruml má nové album

Ondřej Ruml po patnácti letech vydává autorské album, kde se podílel na většině hudby a textů. „Nazrál ve mně čas, že už bych rád zase něco řekl, ale chtěl bych se věnovat do hloubky svým pocitům a vjemům,“ vysvětlil pro ČT24. Nahrávku s desítkou písní nazval Vždycky to tu bylo. „To je to, na čem se shodneme napříč generacemi, vyznáními a náboženstvími,“ vysvětlil. Název platí i pro to, jak Ruml vnímá nahrávání desek. „V dnešní době se říká, že alba se moc nevydávají, že se mají vydávat spíš singly, ale já si myslím, že album má ten hlavní smysl v tom, že to je jako kniha. Nějak začíná, pokračuje a končí. Zpěvák či interpret tím vydává pohled do svého světa,“ říká.
20. 3. 2026

Herce Vala Kilmera „hluboko z hrobu“ oživí AI

Herec Val Kilmer zemřel před téměř rokem, přesto se objeví v chystaném filmu As Deep as the Grave (Hluboké jako hrob). Umožní to generativní umělá inteligence. Podle agentury AP se jedná o jedno z dosud nejodvážnějších využití AI ve filmové tvorbě.
20. 3. 2026

V Lipsku začal knižní veletrh, za Česko čte Pilátová či Hlaučo

V německém Lipsku začal mezinárodní knižní veletrh, za Česko se na něm představí čtrnáct autorek a autorů. Od loňského podzimu probíhá v německy mluvících zemích Rok české kultury. Akce vyvrcholí na podzim největší knižní výstavou světa ve Frankfurtu nad Mohanem, kde bude Česko čestným hostem.
20. 3. 2026
Načítání...