Plánovaný konec světa se opět nekoná, zato marvelovský megaprojekt se žene úspěšně dál. Pokračuje filmem Thor: Ragnarok. Plnokrevná, neošizená a osvěžující fantasy sviští na plný plyn a navzdory 130minutové stopáži nenudí. Je stejně cool jako crazy, i když v ní tvůrci Thora připravili o jeho symbol – kladivo.
Vypadá to tak, že bůh hromů Thor potřebuje pořádně dobít baterky, protože ze sebe žádné slušné hromobití už nevymáčkne. A není se co divit. Umřel mu totiž táta Odin, který ho už nebude tahat z malérů, v zádech má bráchu Lokiho, jenž je pořád stejně slizký podrazák číhající na svoji šanci, a navíc na scénu poprvé vstupuje bohyně smrti a temná bestie Hela, která si z jeho kladiva Mjolnir udělá jojo a hodlá pro sebe usápnout trůn vládkyně Asgardu. Tohle musí dát zabrat i fitkem propracované muskulatuře Chrise Hemswortha.
Jenomže tahle postava severské mytologie neměla nikdy na růžích ustláno. V první epizodě (Thor), režírované v roce 2011 Kennethem Branaghem, byl následník asgardského trůnu výchovně svržen tátou Odinem jako obyčejný smrtelník na planetu Zemi, kde musel dokázat, že je hoden svého božství i mocného kladiva. O dva roky později si to v Temném světě a režii Alana Taylora rozdával s temnými elfy, kteří se chystali znovu vytáhnout do boje. Byly to dvě standardní marvelovky, které slušně vydělaly, ale žádnou díru do světa MCU (Marvel Cinematic Universe) neudělaly.
Méně serióznosti Thorovi prospívá
V závěrečné epizodě triptychu ale Thor v retro stylizované režii Novozélanďana Taiky Waititiho (jehož jméno nezapře maurské kořeny) jakoby doháněl, co zameškal. Sází na pestrobarevnost vizuálu, akcentovanou zejména v pasážích odehrávajících se na odkladišti všeho nepotřebného – planetě Sakaar, a zábavný nadhled s komickými vložkami, který nebere severský panteon ani mýtus o konci světa smrtelně vážně. A tak Thor rozverně hláškuje a posunuje se do komediálního kontextu, který mu – v kombinaci s atmosférou osmdesátek –hodně sluší. A nevadí, že je (na funkčního boha) méně seriózní a dramatický.
Mix starých postav (Thor, Loki, Hulk, Odin, Heimdall) a nových figur (Hela, Valkýra či velmistr Sakaaru) funguje takřka bezchybně. Představitel Thora Chris Hemsworth je v top formě a to i poté, co mu božskou kštici ošmikají do gladiátorského sestřihu. Aristokratický podrazák Tom Hiddleston s ním dál bojuje o pozici v MCU i přízeň dámského publika a těžkotonážní Mark Ruffalo paradoxně Ragnarok odlehčuje a jako Hulk ve vířivce je k sežrání.
Když k tomu přihodíte kontrastní vidláky, první marveláckou záporačku Cate Blanchettovou a showmanského úchyla Jeffa Goldbluma, pro kterého pilotuje svého šroťáka s flaškou v ruce drsná Tessa Thompsonová, vychází vám z toho božský casting, který není často k vidění. Jeho bonusem jsou skrytá camea, vybízející k soutěži, kdo první objeví Matta Damona, Sama Neila či bratra titulní hvězdy Luka Hemswortha. Zahrál si tu i režisér, jehož v počítačem animované hroudě šutrů zvané Korg identifikovat nelze. A všichni si to užívají a my můžeme s nimi.
