V roce 1966 napsal rodák z Clevelandu Thomas Cullinan temný román The Beguiled, odehrávající se v jižanské dívčí internátní škole, v době americké občanské války. V roce 1971 převedl režisér Don Siegel tenhle příběh na filmové plátno za účasti Clinta Eastwooda (jenž v témže roce prorazil jako Drsný Harry) a oscarové star Geraldine Pageové. V roce 2017 natočila další oscarová laureátka Sofia Coppolaová (jen ona ví proč) další filmovou reinterpretaci Cullinanovy předlohy. Snímek Oklamaný je vyprávěn z pohledu přesilovky ženských figur, proti níž nemá prohnaný macho Colin Farrell šanci.
Recenze: Colin Farrell je oklamaný jižanskými dívkami i scénářem
Píše se neklidný rok 1864 a do konce války Severu proti Jihu zbývá ještě dlouhý a notně krvavý rok. Uprostřed téhle válečné vřavy se z pera Margaret Mitchellové zrodil ikonický příběh Scarlett O'Harové a Rhetta Butlera, na který ale rychle zapomeňte, stejně jako na jeho velkolepý filmový přepis s Vivien Leighovou a Clarkem Gablem. Neboť tahle válečná epizoda, zasazená do jakéhosi zapadlého kouta projižanské Virginie, není o romantické lásce, ale spíše o nečekaně probuzeném chtíči, nenaplněné touze, nezvládnutých emocích, nezkrocených základních instinktech a mazané manipulaci, za kterou bude muset někdo zaplatit.
Pět žákyň dívčí internátní školy Farnsworth Seminary, upjatá učitelka Edwina (Kirsten Dunstová) a přísná ředitelka Martha (Nicole Kidmanová) usedají k pravidelnému rituálu, jímž končí svůj den. „Prosíme tě, abys chránil naši školu, a modlíme se, abys nás dnes v noci chránil od zlého.“ Večerní modlitba se dere okenicemi bílého jižanského domu v klasickém řeckém stylu, který již zažil lepší časy, mísí se s vrzavou písní cikád a vzdálenými explozemi připomínajícími, že válka ještě neskončila.
Pak tenhle stereotyp noblesní enklávy, izolované od válečných hrůz, naruší vážně zraněný voják Unie, desátník John McBurney (Colin Farrell), jemuž ve jménu křesťanské lásky poskytnou péči i přístřeší. A on se je pak snaží přesvědčit, že není nepřátelský Yankee, jenž brutálně znásilní každou jižanku, obzvlášť když je záhy patrné, že tenhle akt by s ním nejedna z nich podstoupila ráda a dobrovolně. Tady melodramatické aranžmá končí a žánr se rázně přehoupne do hororově kolorovaného, psychologického thrilleru.
Ztraceno ve scénáři
Režisérka a scenáristka Sofia Coppolaová (Ztraceno v překladu) pochází z oscarové rodiny, byť tátu Francise se jí zřejmě překonat nepodaří. Přiznává, že ráda zachycuje dramata, vztahy a proměny v relativně uzavřených ženských skupinách, a Oklamaný, komponovaný jako dámský hon na Farrella, jí v tomto ohledu nabízí řadu šancí.
Prokázala, že jí tu jde o něco lépe režie nežli scénář a o hodně lépe pohlcující atmosféra a vedení herců a vizuálu nežli konstrukce děje a narace, která je spíše naskicovaná než dějově propracovaná. Pomáhá jí brilantní vizuál kameramana Philippa Le Sourda, jenž dokáže suverénně přeostřovat mezi pastelovým, snovým, krvavým a stylově ponurým; navzdory desetimilionovému rozpočtu neošizená výprava a soustředěné herecké výkony.
Ty kombinují již odzkoušenou spolupráci s Kirsten Dunstovou (Smrt panen, Marie Antoinetta) či Elle Fanningovou (Odnikud nikam), s novými hvězdami, jako je všeho schopná Nicole Kidmanová nebo Colin Farrell, balancující doslova na jedné noze mezi polohou hosta, vězně, milence a manipulátora, který se tu snaží přežít.
Zdánlivá idyla
Vyšla z toho nízkorozpočtovka, jež nevypadá lacině, neurazí ani neohromí a mixuje jemné, komorní, nedopovězené a úchylně děsivé. K dramatickému vyvrcholení dospívá spíše skokově, po překotném a masivním zvratu, s nímž je třeba se smířit a nepátrat po jeho logice a kořenech, protože byste možná žádné zásadní nenašli.
Oklamaný může působit i jako dějově příliš strohý a zkratkovitý, ale možná to není nedopatření a Sofia Coppolaová ho právě takového chtěla mít. Nabízí přijatelnou stopáž, odlehčenou konverzaci na téma „jablkový koláč“ a zdánlivou idylu v odlehlé jižanské usedlosti, pod jejímž povrchem číhají zalykaví démoni, sedm zjitřených dívek a žen a pomalé omývání polonahého Colina Farrella.
Sofia za film v Cannes převzala cenu za nejlepší režii a vy v něm budete i v posledním hromadném záběru marně hledat čistě kladnou postavu, s níž byste si s chutí dali panáka Southern Comfortu.