„Pro většinu světa již pominula éra dostatku levné pitné vody,“ varovala zpráva v roce 2016. Když vědci hledali řešení tohoto problému, zjistili, že zásadní je v něm to, jak moc se liší spotřeba vody bohatých a chudých.
Suchem ve městech trpí mnoho chudých, způsobuje ho hrstka bohatých, ukázala studie
V posledních dvaceti letech se víc než osmdesát velkoměst po celém světě potýkalo s vážným nedostatkem vody, hlavně kvůli suchu a neudržitelnému využívání vody. Předpovědi do budoucna jsou ještě znepokojivější. Experti totiž očekávají, že se krize bude jen zhoršovat.
V blízké budoucnosti se bude s nedostatkem vody potýkat více než jedna miliarda obyvatel měst. V březnové zprávě Globální komise pro ekonomiku vody se uvádí, že svět čelí bezprostřední krizi nedostatku vody, protože se očekává, že do roku 2030 poptávka převýší nabídku o 40 procent.
Nejvíce nouze postihuje a ještě postihne ty, kteří jsou už teď sociálně, ekonomicky a politicky znevýhodnění. Nový výzkum ale ukazuje, že k nedostatku vody ve městech vedou naopak hlavně ti bohatí a jejich způsob života. Městské elity spotřebovávají vodu výrazně nadměrně a současně brání těm chudým a diskriminovaným, aby se ke klíčové tekutině dostali oni.
Podle této analýzy totiž způsobují bazény, dobře zalévané zahrady a čistá auta bohatých lidí vodní krizi ve městech přinejmenším stejnou mírou jako klimatická nouze nebo růst populace.
Vědci tvrdí, že když se hledá řešení nedostatku vody, tak se do značné míry přehlíží obrovský rozdíl ve spotřebě vody mezi bohatými a chudými. Jediný způsobem, jak ochránit zásoby vody, je podle nich rovnoměrnější přerozdělování omezených vodních zdrojů.
Bohatí bez problémů, chudí bez vody
Studie použila jako případovou studii Kapské Město v Jihoafrické republice. Podle této analýzy nejbohatější lidé spotřebují asi padesátkrát více vody než nejchudší. Když v roce 2018 po několika letech sucha zasáhla město vodní krize, zůstali ti nejchudší bez dostatku vody pro své základní potřeby, upozornili vědci v práci, která vyšla v odborném časopisu Nature Sustainability.
Podle badatelů Kapské Město zdaleka nebylo ojedinělé, podobné problémy se vyskytovaly v mnoha dalších metropolích po celém světě. Extrémní sucho a nedostatek vody zažily například Miami, Melbourne, Londýn, Barcelona, São Paulo, Peking, Bengalúr nebo Harare.
Profesorka Hannah Clokeová z britské University of Reading a spoluautorka nové studie upozornila, že Evropa se z nedostatku vody v jiných lokalitách může ještě poučit: „Na základě této studie je možné konstatovat, že nedostatek vody v Evropě je v současné době velmi nízký. Změna klimatu a růst populace znamenají, že voda se ve velkých městech stává stále vzácnějším zdrojem, ale ukázali jsme, že největší problém pro chudší lidi představuje sociální nerovnost, pokud jde o přístup k vodě pro jejich každodenní potřeby.“
Čtrnáct procent obyvatel spotřebuje polovinu zásob
Prognózy jejího týmu ukazují, že tato krize by se mohla ještě zhoršit, protože rozdíly mezi bohatými a chudými se v mnoha částech světa zvětšují. V konečném důsledku ponesou následky všichni, pokud se nepodaří vyvinout spravedlivější způsoby sdílení vody ve městech.
Studie zveřejněná v časopise Nature Sustainability využila data k vytvoření modelu spotřeby vody ve městech, který zohledňuje různé úrovně příjmů. V Kapském Městě zjistila, že nejbohatší skupina – 14 procent obyvatel města – spotřebuje 51 procent vody ve městě.
Naproti tomu nejchudší skupina, 62 procent obyvatel, spotřebovala pouze 27 procent vody. Chudí vodu brali primárně pro své základní potřeby, většina vody odebrané nejbohatší skupinou ale byla určená pro jiné než základní potřeby.
Model, který lze použít i v jiných městech, ukázal, že změny ve spotřebě vody nejbohatší skupinou mají větší vliv na celkovou dostupnost vody než změny v počtu obyvatel nebo sucha související s klimatickou krizí. Výzkumníci také uvedli, že zvýšené využívání soukromých vrtů v době nedostatku vody nejbohatšími občany podstatně vyčerpalo zdroje podzemní vody.
Vědci zároveň varovali, že nezohlednění sociální nerovnosti v případě vodní krize často vede k technokratickým řešením, která nefungují. Dokáží sice dočasně vodu zajistit pro elity, ale tato řešení jsou neudržitelná, protože jen zesilují způsoby využívání vody, které ke vzniku vodní krize přispěly.
