Čínští vědci provedli experiment, ve kterém sledovali, jak se v mozku myší projeví, když slabší jedinec porazí dosud dominantního samce. U něj pak zaznamenali v části mozku, která je lidskou obdobou centra zklamání, výraznou aktivitu. To následně může ovlivňovat i další nervové oblasti. Ve studii, která vyšla v časopise Cell, biologové popsali, že při mírnění dotyčné nervové aktivity získali ponížení myší samci zpět své dřívější sociální postavení, což se jim bez potlačení depresivních příznaků nedařilo.
Výzkum u myší ukázal, jak ztráta sociálního postavení vede k depresivnímu stavu
Když se v uzavřeném prostoru setkají dva myší samci, je výsledek vždy jasný. Ten s nižším postavením za normálních okolností musí ustoupit. Čínští vědci se teď ale podívali na výjimečné situace, kdy se stane opak a slabší porazí silnějšího.
Protože v přírodě je takový případ nepravděpodobný, biologové připravili sérii experimentů, které zařídili tak, aby dominantní myší samec prohrál. A pak sledovali, co to dělá s jeho mozkem. Zajímavé je to proto, že se to může hodit také u lidí: zejména u mužů je totiž ztráta sociálního postavení hlavním rizikovým faktorem při vzniku deprese.
O myších a lidech
Myši jsou společenští tvorové, kteří žijí v hierarchicky uspořádaných skupinách, což platí jak ve volné přírodě, tak i v laboratoři.
Uzavřené prostředí laboratoře ale vede ke vzniku jakési despocie, kde si jeden nebo několik dominantních samců uzurpují vládu nad ostatními.
Projevuje se to tím, že má vždy jako první přístup k potravě i samicím ochotným se pářit. Na první pohled rozpoznatelným znakem dominance u těchto myší je pak možnost vyměšovat, kdekoliv se jim zlíbí – ostatní myši se pro tuto činnost musí smířit s jedním rohem, jenž je k tomu vyhrazený.
Pro experiment s prohrou silnějšího samce vědci implantovali do mozků hlodavců speciální miniaturní optické vlákno umožňující snímat aktivitu neuronů.
Pak postavili myši do situace, kde slabší porážely ty dominantní, a sledovali, co se bude dít v části jejich mozku nazývané habenula. Její lidská obdoba se označuje jako centrum zklamání – nejaktivnější totiž je, když člověk cítí tuto emoci. U lidí, kteří trpí depresemi, je dokonce hyperaktivní.
Po prohraném souboji se stalo to, co vědci očekávali. Buňky v habenule se projevovaly velkou aktivitou. Když vědci tuto nervovou aktivitu ztišili, nálada hlodavců se zlepšila. A navíc pak získali zpět své dřívější sociální postavení, což se jim bez potlačení příznaků „myší deprese“ nedařilo, popsali biologové.
Přerušení bludného kruhu
Autoři výzkumu přiznávají, že tyto výsledky se nedají přímo aplikovat na člověka a jeho depresivní stavy a už vůbec se nedají u lidí z pochopitelných důvodů napodobit. Přesto jsou velmi důležité pro další poznání.
Výsledky totiž naznačují, že přinejmenším u myší závisí léčba depresivních příznaků na přerušení bludného kruhu, do kterého se dostanou. Po porážce totiž aktivita v habenule ovlivňuje i další nervové dráhy a blokuje tak ty, které jsou zapojené do rozhodování a emoční kontroly. A tím vlastně zabraňuje poníženým myším sebrat odvahu, aby s tím něco udělaly a pokusily se ztracené pozice znovudobýt. S přibývajícími frustracemi a neúspěchy se navíc aktivita v habenule stále zvyšuje.
Intuitivně dává autorům práce smysl, že podobně to funguje i u lidí. Toto neuro-chemické vysvětlení totiž odpovídá zkušenostem, které mají psychologové a psychiatři s depresivními lidmi.
Na výzkumu je zajímavé, že neříká vůbec nic o samicích. Myší samičky totiž o podobné soupeření vůbec neusilují, boj o dominanci se jich nijak netýká. Deprese u samic savců tedy zřejmě mají odlišné příčiny než u samců, najít ale pravidla a zákonitosti, jimiž se řídí, může být nesmírně složité.