Pro spoustu lidí po celém světě se během pandemie změnil způsob trávení času tím, že začali mnohem více sedět. Místo dojíždění do práce se usadili doma před monitory a pracovali ze židle, křesla nebo gauče. A řada z nich se už na pracoviště nevrátila ani po konci lockdownů. Vědci varují, že důsledky této změny na duševní zdraví jsou zatím neprozkoumané a zřejmě podceňované.
Dlouhé sezení může zvyšovat rizika vzniku deprese. Problém je to při lockdownech, ukazuje výzkum
Nedávno zveřejněný výzkum zjistil, že lidé, kteří v období od dubna do června 2020 trávili větší množství času sezením, měli mnohem větší pravděpodobnost vzniku příznaků deprese než lidí, kteří tak často neseděli.
„Sezení je záludné,“ upozorňuje Jacob Meyer, odborný asistent kineziologie na Iowské státní univerzitě a hlavní autor článku. „Je to něco, co děláme neustále, aniž bychom o tom vůbec přemýšleli.“
Jako ředitel Laboratoře pro pohodu a cvičení na ISU se Meyer se svým týmem zabývá tím, jak souvisí fyzická aktivita a sedavé chování s duševním zdravím a jak jejich změny ovlivňují způsob, jakým lidé myslí, cítí a vnímají svět.
„Už v březnu 2020 jsme věděli, že covid ovlivní naše chování a to spoustou podivných a někdy i komických způsobů, které jsme nemohli předvídat,“ řekl Meyer.
Aby tento fenomén lépe pochopili, získali Meyer a tým výzkumníků odpovědi na dotazníky od více než tří tisíců účastníků studie ze všech části Spojených států amerických. Účastníci v dotazníku sami uváděli, kolik času tráví činnostmi, jako je sezení, sledování obrazovek a cvičení, a jak se toto chování projevuje ve srovnání s dobou před pandemií. Pomocí standardních tabulek také hodnotili, jak moc se měnila jejich duševní pohoda, tedy jestli cítili problémy jako deprese, úzkost, pocit stresu nebo osamělosti.
„Víme, že když se změní fyzická aktivita lidí a čas strávený u obrazovky, souvisí to s duševním zdravím obecně, ale zatím jsme neviděli takhle rozsáhlá populační data v reakci na náhlou změnu,“ řekl Meyer.
Sezení je průšvih
Údaje z průzkumu ukázaly, že účastníci, kteří před pandemií splňovali doporučení pro fyzickou aktivitu v USA (tedy 2,5 až 5 hodin středně intenzivní až intenzivní fyzické aktivity týdně), snížili krátce poté, co vstoupila v platnost omezení související s covidem, svou fyzickou aktivitu v průměru o 32 procent.
Tito lidé uváděli, že se cítili více depresivní, úzkostní a osamělí. Meyer a jeho spolupracovníci vydali tyto výsledky už vloni v časopise International Journal of Environmental Research and Public Health.
Meyerova nejnovější práce v časopise Frontiers in Psychiatry na tento výzkum navázala. Vědci v ní sledovali, jestli se chování účastníků původní studie nějak měnilo dál v průběhu roku. Účastníci proto vyplňovali stejný dotazník každý týden od dubna do června.
„Ve druhé studii jsme zjistili, že v průměru se duševní zdraví lidí během osmi týdnů zlepšilo,“ uvedl Meyer. „Lidé se životu v pandemii přizpůsobili. Ale u lidí, kteří zůstávali často sedět, se jejich depresivní příznaky v průměru nezlepšily stejně dobře jako u všech ostatních.“
Meyer zdůraznil, že zjištění „souvislosti“ mezi sezením a duševním zdravím není totéž jako tvrzení, že více sezení způsobuje depresi. Řekl, že je možné, že lidé, kteří byli více depresivní, více seděli, anebo že lidé, kteří více seděli, se stali více depresivními. Nebo zde mohl být nějaký jiný faktor, který výzkumníci zatím neidentifikovali.
„Určitě to stojí za další zkoumání,“ dodává Meyer s tím, že další údaje z průzkumu od června 2020 do června 2021 mají být brzy veřejně dostupné. „Myslím, že uvědomění si některých jemných změn, které jsme během pandemie provedli, a toho, jak mohou být prospěšné nebo škodlivé, je opravdu důležité.“