Šimpanzi překvapili vědce. Otevřené rány ošetřují pomocí hmyzu

Přírodovědci poprvé pozorovali, jak šimpanzi ošetřují sami sebe i své druhy. Dělají to pomocí hmyzu, který může dezinfikovat zranění. Jasné zatím není, jestli tato metoda skutečně léčí. Vědci to popsali ve studii, která vyšla v odborném časopise Current Biology.

Šimpanzi žijí ve volné přírodě jen v rovníkové Africe. Jedním z míst, kde je jejich populace nejživotaschopnější, je národní park Loango v Gabonu. Právě tam probíhá už několik let výzkumný projekt Ozounga , který zkoumá 45člennou tlupu šimpanzů ze všech možných úhlů.

Vědce nejvíc zajímají ty vlastnosti, které mají primáti nejvíc společné s lidmi, tedy především jejich sociální vztahy, interakce a spory s jinými skupinami, jejich lovecké chování, používání nástrojů či kognitivní a komunikační schopnosti.

„Samoléčba, kdy zvířata používají části rostlin nebo nevýživné látky k boji proti patogenům nebo parazitům, byla už pozorována u mnoha živočišných druhů včetně hmyzu, plazů, ptáků a savců,“ přibližuje Simone Piková, která výzkum vede. „Například naši dva nejbližší žijící příbuzní, šimpanzi a bonobové, polykají listy rostlin s protiparazitickými účinky a žvýkají hořké listy, které mají chemické vlastnosti vhodné k hubení střevních škůdců.“

Ošetřování vnějších ran

Jenže až dosud nikdo nezdokumentoval, že by kromě této vnitřní medicíny šimpanzi nebo jiná zvířata používali léčivé látky na vnější rány. „Naše pozorování přinášejí první důkaz, že šimpanzi pravidelně chytají hmyz a přikládají si ho na zranění. Naším cílem je teď prozkoumat, jaké jsou důsledky takového překvapivého chování,“ nastiňuje primatolog Tobias Deschner, který na projektu také pracoval.

První vědcem, který měl to štěstí, že něco takového viděl, byla Alessandra Mascarová, jež tehdy pracovala v projektu jen jako dobrovolnice. V roce 2019 sledovala šimpanzí samici Suzee a všimla si, že při pečování o dospívajícího syna Sia mu cosi přiložila na místo poranění.

„Později večer jsem se na ta videa podívala znovu a všimla jsem si, že Suzee nejprve natáhla ruku, aby něco chytila, a pak to dala mezi rty a přímo na otevřenou ránu na Siaově noze. Když jsme o těchto pozorováních a možné funkci tohoto chování diskutovali s členy týmu, uvědomili jsme si, že jsme takové chování nikdy neviděli a že také nikdy předtím nebylo zdokumentováno,“ vzpomíná Mascarová.

O týden později pozorovala doktorandka Lara Southernová dospělého samce Freddyho, který předváděl podobné chování. Tým přišel na to, že ony drobné předměty byly s největší pravděpodobností létajícím hmyzem, vzhledem k tomu, kde a jakým způsobem je šimpanzi chytili.

Toto chování biology tak zaujalo, že během následujícího roku začali cíleně sledovat a natáčet všechny šimpanze se zraněními. Postupně vytvořili záznam dvaadvaceti situací, které většinou zachycovaly zvířata, jak si přikládají hmyz na vlastní zranění.

Vzájemná pomoc

Téměř rok po prvním pozorování viděli primatologové další pozoruhodnou situaci. „Dospělý samec Littlegrey měl na holeni hlubokou otevřenou ránu a Carol, dospělá samice, která ho ošetřovala, se náhle natáhla, aby chytila hmyz,“ popsali. „Nejvíce nás zaujalo, že ho podala Littlegreyovi, ten si ho přiložil na ránu a následně se Carol a další dva dospělí šimpanzi také dotkli rány a hmyz na ni přemístili. Vypadalo to, že tři nepříbuzní šimpanzi provádějí toto chování výhradně ve prospěch člena své skupiny.“

Autoři studie předpokládají, že hmyz by mohl mít protizánětlivé nebo antiseptické účinky. Něco podobného totiž dělali v minulosti i lidé a v řadě oblastí světa se tato praxe využívá i v současnosti.

Používání hmyzu k léčebným účelům se u lidí datuje až do doby 1400 let před naším letopočtem a je stále oblíbené napříč lidskou populací – zahrnuje různé druhy hmyzu s vědecky prokázanými antibiotickými a antivirovými účinky.

„Zajímám se o kognitivní schopnosti šimpanzů, takže mě nejvíc překvapilo, že neošetřují jen zranění svoje nebo svých příbuzných, ale i zranění jiných nepříbuzných jedinců. Takové příklady jasného společenského chování jsou u nelidských druhů pozorovány jen výjimečně. Tahle pozorování ale mohou přesvědčit i skeptiky,“ dodává Piková.

Znají šimpanzi alternativní medicínu?

U šimpanzů si tím ale badatelé zatím nemohou být jistí, protože se jim nepodařilo využívaný hmyz zdokumentovat ani nebyli schopní popsat, zda tato metoda má nějaký hmatatelný dopad na zdravotní stav primátů.

Alternativním vysvětlením tedy může být, že pozorované chování nemá žádné prospěšné důsledky, ale je součástí místní šimpanzí kultury, stejně jako je součástí lidské společnosti velké množství léčebných postupů, které ve skutečnosti léčenému příliš prospěchu nepřinášejí.

V dalším kroku chtějí vědci získat zbývající části hmyzu, aby mohli identifikovat druhy a následně provést biologické testy zkoumající možné léčivé vlastnosti. Kromě toho se tým zaměří také na sociální rozměr chování, například na to, kdo je hlavním aktérem a kdo hlavním příjemcem „léčby“, a také na procesy sociálního učení, které umožňují přenos znalostí.

„Je fascinující vidět, že po desetiletích výzkumu divokých šimpanzů nás stále překvapují nečekaným novým chováním,“ doplňuje Deschner. „Naše studie ukazuje, že je o našich nejbližších žijících příbuzných stále co zkoumat a objevovat.“

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Kráva používá nástroje. Vědci se diví, že si toho dosud nevšimli

Veronika žije v Rakousku na horách a jako každou jinou krávu ji trápí hmyz. Bodavý hmyz dobytek otravuje odnepaměti, ale až Veronika našla řešení. Ze země zvedá klacky nebo třeba i odhozené koště, to uchopí do tlamy a pohybuje jím tak, aby dosáhla na jinak nedosažitelná místa, která ji svědí. Její majitel toto chování nafilmoval a záběry se pak dostaly do rukou expertů z Veterinární univerzity ve Vídni. Ti byli v šoku.
před 12 hhodinami

Evropu čekají silnější zemědělská sucha, i kdyby víc pršelo, varuje výzkum

Klimatické změny, které v současné době probíhají, musí nutně ovlivňovat nejen teploty, ale také všechno, na co teplo působí. Tedy včetně půdy a rostlin, které v ní rostou. Vědci z Univerzity v Readingu studovali, jak klimatické změny ovlivňují vlhkost půdy během vegetačního období, tedy v období roku, kdy zemědělské plodiny potřebují vodu nejvíce.
před 14 hhodinami

Šest příspěvků za 23 sekund. Donald Trump se umí na Truth Social rozvášnit

Sociální síť Truth Social je výkladní skříní toho, o co se americký prezident dělí s veřejností. Analýza příspěvků, které tam vydal od roku 2022 do současnosti, naznačuje, jak s ní pracuje.
před 16 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 16 hhodinami

Smaragdová, šarlatová, karmínová. Nebe nad Českem zbarvila polární záře

Na mnoha místech Česka bylo v noci na úterý možné pozorovat polární záři. Podle Českého meteorologického ústavu byla záře velmi dynamická a přechodně byla viditelná i z větších měst. Fotografie vzácného přírodního úkazu sdílela také řada uživatelů sociálních sítí.
před 17 hhodinami

Američtí vědci se teď bojí mluvit, hodnotí rok od návratu Trumpa Konvalinka

Americká věda měla dle renomovaného biochemika Jana Konvalinky problémy už před loňským návratem Donalda Trumpa do Bílého domu, nyní se ale prohloubily. Poškodí to poznání celého lidstva, ale otevírá to celou řadu možností pro Evropu, míní Konvalinka s tím, že je ale na ní, jestli šanci dokáže uchopit.
před 19 hhodinami

Pompejské lázně byly špinavé a znečištěné těžkými kovy, ukázala studie

Nové objevy z lázní v Pompejích ukazují, že se jejich hygienické poměry značně lišily od toho, co se pokládá za římskou kvalitu. Nálezy ale současně naznačují, že se vědci mohou už brzy dozvědět o zaniklém městě mnohem víc.
19. 1. 2026

Rychle zjistili, že jsme profesionálové, vzpomíná účastník Pouštní bouře

Válka v přímém přenosu – tak se říkalo konfliktu v Perském zálivu, který na začátku roku 1991 sledovaly díky televizním kamerám miliony lidí po celém světě. Do operace Pouštní bouře, která měla za cíl osvobodit okupovaný Kuvajt, se zapojili i českoslovenští vojáci z protichemické jednotky. Poprvé od druhé světové války se tak stali spojenci Američanů, Britů a Francouzů. Ti se na ně přesto – jako na své někdejší komunistické nepřátele – dívali nejdřív s opatrností.
19. 1. 2026
Načítání...