Největší studie za posledních 10 let ukázala, že stále existuje naděje pro druhy goril i šimpanzů, kterým ještě nedávno hrozilo vyhynutí. Optimismus přesto není na místě.
Naděje stále žije: goril i šimpanzů je víc, než si vědci mysleli
Gorily horské patří ke kriticky ohroženým druhům zvířat – dokonce natolik, že řada biologů předpovídá jejich brzké vyhynutí. Trpí ničením jejich přirozeného životního prostředí, pytlačením i válečnými konflikty.
Deset let trvající výzkum jejich počtu přinesl dvě zprávy – dobrou a špatnou. Špatnou zprávou je, že většina těchto zvířat (přes 80 procent) žije mimo chráněné oblasti a národní parky. Každým rokem se populace goril sníží průměrně o 2,7 procenta. Naopak dobrou zprávou je, že těchto goril žije asi o třetinu více, než se očekávalo. Šimpanzů je víc asi o deset procent.
Popsali to vědci, kteří analyzovali situaci velkých primátů v západní rovníkové Africe, a výsledek vydali v odborném časopise Science Advances. Šlo o rozsáhlou práci, na níž se podílelo 54 špičkových vědců z mnoha slavných organizací – od Světového fondu na ochranu přírody, až po Institut Jane Goodallové. Data vycházejí z analýzy území o velikosti 192 000 kilometrů čtverečních, tedy asi 2,5násobku Česka.
Naděje stále žije
Z práce vychází, že na tomto území žije asi 360 000 goril a téměř 130 000 šimpanzů. Aby čtenáři této práce nepropadali optimismu, varují vědci, že vyšší údaje jsou způsobené především změnou metodologie, která byla použita, a také proto, že biologové do studie zahrnuli i jiné oblasti než dříve.
„Je pro nás moc dobrá zpráva, že pralesy severní rovníkové Afriky stále ještě obsahují stovky tisíc goril a šimpanzů. Ale současně jsme znepokojení, že tolik těchto primátů žije za hranicemi chráněných území a jsou tedy tolik zranitelní pytláky, nemocemi a ztrátou jejich životního prostředí,“ uvedla hlavní autorka studie Samantha Strindbergerová. „Tato zjištění nám mohou pomoci s regionálními i globálními strategiemi na záchranu goril,“ dodala.
Vědci strávili sbíráním podkladů celkem 61 000 dní, což by v případě, že by data sbíral jeden člověk, představovalo 167 let. Nachodili během této doby 8700 kilometrů, což odpovídá vzdálenosti mezi Londýnem a New Yorkem.
Podle dalších vědců, kteří se věnují ochraně velkých primátů, jsou tato data pro ochranu zvířat klíčová. Vyplývá z nich také mnoho podstatných faktů, které této ochraně mohou pomoci. Jedním z těch nejdůležitějších je, že pomoc strážců výrazně pomáhá se zachováním zdravých populací goril i šimpanzů. Jednou z největších hrozeb pro velké primáty po celém světě jsou totiž pytláci, zejména proto, že opičí maso je vyhledávanou pochoutkou. „Naše studie zdůrazňuje, že velcí primáti mohou žít v bezpečí a prosperovat, pokud jsou v místech, která jsou pod dohledem.“
