Letošní Nobelovu cenu za medicínu, která se oficiálně jmenuje cena za fyziologii a lékařství, obdrželi v pondělí 4. října společně David Julius a Ardem Patapoutian za objev receptorů zodpovědných za vnímání teploty a hmatu.
Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství dostali vědci za objev receptorů, které vnímají teplo a hmat
Objevy oceněných podle institutu umožnily pochopit, jak mohou horko, chlad a mechanické síly podnítit nervové impulzy, které lidem umožňují vnímat a přizpůsobovat se okolnímu světu.
Čerství laureáti Nobelovy ceny se podíleli na průlomovém objevu receptorů TRPV1, TRPM8 a kanálků Piezo. Newyorský rodák Julius konkrétně použil kapsaicin, štiplavou látku z chili papriček k identifikování senzoru v nervových zakončeních, která v pokožce reagují na žár.
Patapoutian, který se narodil v Libanonu, v buňkách citlivých na tlak objevil nový druh čidel, které reagují na mechanické stimuly v pokožce a vnitřních orgánech. Objevy obou vědců jsou podle Karolínského institutu využívány k vývoji léčby mnoha nemocí včetně chronických bolestí.
O držiteli Nobelovy ceny za lékařství už vícekrát předem napovědělo udělení americké Laskerovy ceny. Tu letos dostala maďarská biochemička Katalin Karikóová a americký imunolog Drew Weissman. Oba se dlouhodobě zabývají výzkumem mRNA vakcín, tedy vakcín, jež obsahují genetickou informaci viru. Karikóová také působí v německé farmaceutické firmě BioNTech, která spolu s americkou společností Pfizer vyvinula jednu z hojně používaných očkovacích látek proti covidu-19.
Loni tuto cenu získali Američané Harvey Alter a Charles Rice a Brit Michael Houghton za objevy, které přispěly k identifikaci viru hepatitidy C.
Dvě stovky oceněných
Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství od roku 1901 dostalo 222 lidí, ve dvou třetinách případů byla udělena kolektivně dvěma či třem osobám. Jejím nejmladším laureátem se stal v roce 1923 ve 32 letech Kanaďan Frederick Banting, který ji dostal za objev inzulínu. Nejstarším nositelem této ceny se stal ve svých 87 letech Američan Francis Peyton Rous, jenž byl oceněn v roce 1966 za výzkum rakoviny.
Nobelovu cenu za medicínu dostalo dosud pouze 12 žen. Její první černošskou držitelkou se podle tipu televize CNN mohla letos stát Američanka Marilyn Hughesová Gastonová, a to za výzkum srpkovité anémie. Jde o dědičné onemocnění spojené se změnou tvaru červených krvinek, které postihuje lidi v tropických a subtropických oblastech a významně zkracuje délku života.
- Vědecký tým pod vedením Juliuse zkoumal takzvané TRPV1 receptory, které se nacházejí především v neuronech periferního nervového systému, kde se podílejí na přenosu a modulaci bolestivých podnětů. Mezi jejich nejznámější aktivátory patří alkaloid kapsaicin, který je hlavní aktivní složkou chilli papriček. V roce 1997 například Julius objevil, že kapsaicin ve skutečnosti nepálí, ale jen napodobuje pocit pálení drážděním termoreceptorů, které reagují pouze při teplotách nad 37°C.
- Narodil se 4. listopadu 1955 v Brooklynu v New Yorku. Vystudoval biologii na Massachusettském technologickém institutu (MIT) a následně vystudoval Kalifornskou univerzitu v Berkeley, kde získal doktorát na katedře biochemie. Poté absolvoval postdoktorandské studium na Kolumbijské univerzitě. V roce 1990 začal učit na Kalifornské univerzitě v San Francisku, nejprve na katedře buněčné a molekulární farmakologie, poté na katedře fyziologie, kde je v současné době řádným profesorem.
- Publikuje ve vědeckých časopisech a je držitelem řady prestižních ocenění. V roce 2010 například obdržel španělskou cenu prince asturského za vědeckotechnický výzkum, ve stejném roce získal v oblasti vědy Shawovu cenu, která bývá považována za hongkongskou obdobu Nobelovy ceny. V loňském roce získal spolu s Ardemem Patapoutianem Kavliho cenu za neurovědu.
- Působil mimo jiné jako předseda sekce fyziologie a farmakologie americké Národní akademie věd a je členem vědecké rady Lékařského institutu Howarda Hughese (HHMI).
- Je ženatý, jeho manželkou je americká fyzioložka Holly Ingrahamová.
- V Libanonu narozený americký molekulární biolog a neurolog, specializuje se na přenos impulzů v nervovém systému. Působí v oddělení neurověd ve Scrippsově výzkumném ústavu v La Jolla v Kalifornii a také jako výzkumný pracovník v Lékařském institutu Howarda Hughese (HHMI) v Marylandu.
- Narodil se v roce 1967 v Bejrútu, absolvoval Americkou univerzitu v Bejrútu, poté v roce 1986 odjel do Spojených států. Zde v roce 1990 vystudoval biologii na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) a doktorát z biologie získal na Kalifornském technologickém institutu (Caltech) v roce 1996. Poté působil na Kalifornské univerzitě v San Francisku.
- V roce 2000 začal Patapoutian pracovat v oddělení neurověd ve Scrippsově výzkumném ústavu, postupně tu zastával různé pozice. Mezi léty 2000 až 2014 také prováděl výzkum v Genomickém institutu výzkumné nadace firmy Novartis v kalifornském San Diegu. Od roku 2014 působí rovněž jako badatel v Lékařském institutu Howarda Hughese (HHMI).
- Od roku 2016 je Patapoutian členem Amerického sdružení pro rozvoj vědy (AAAS), od roku 2017 členem Národní akademie věd (NAS), a od roku 2020 členem Americké akademie věd a umění.
- Je také držitelem četných ocenění, v roce 2017 získal Cenu Aldena Spencera, v roce 2019 cenu Lewise Rosenstiela za významnou práci v základním lékařském výzkumu a v loňském roce prestižní Kavliho cenu v oblasti neurověd. Poslední dvě jmenované ceny získal společně s Davidem Juliusem, se kterým se dělí i o dnešní Nobelovu cenu za lékařství. Také mu byla udělena cena průkopníků vědomostí nadace BBVA v oblasti biologie a biomedicíny.