Luna 9 byla prvním strojem, který měkce přistál na Měsíci. Na její úspěch už Sovětský svaz nenavázal

Sovětský svaz si 3. února 1966 připsal další dílčí vítězství nad Spojenými státy v souboji o nadvládu ve vesmíru. Sovětská automatická meziplanetární stanice Luna 9 totiž tehdy jako první sonda vyslaná ze Země hladce přistála na povrchu Měsíce.

Jedním z příkladů sovětského náskoku byla automatická stanice Luna 9, vypuštěná do vesmíru 31. ledna 1966. O čtyři dny později totiž jako první zařízení vyrobené člověkem měkce přistála na Měsíci a přinesla jeho snímky. Poté ale už převzaly štafetu Spojené státy, kterým se podařilo měkké přistání na Měsíci v červnu 1966, a v roce 1969 se Američan Neil Armstrong jako první člověk po Měsíci i procházel.

Sondu Luna 9 (vážila 1580 kilogramů, z toho přistávací modul 99 kilogramů) vynesla do vesmíru z kosmodromu Bajkonur nosná raketa Molnija-M. Na Měsíci přistála 3. února 1966 v Oceánu bouří.

Po přistání se hermeticky uzavřený kontejner připomínající kouli otevřel, aby mohl pořídit první snímky měsíčního povrchu. Vedle panoramatických snímků okolí poskytla sonda vědcům důležitou informaci, že povrch Měsíce se pod technikou neproboří, a je tedy pevný.

Úspěšný program měl ukázat nadřazenost komunismu

Luna 9 byla součástí sovětského vesmírného programu nesoucího název Luna, v rámci kterého byla v letech 1959 až 1976 do vesmíru vyslána série nepilotovaných výzkumných sond s cílem dosáhnout a prozkoumat přirozenou družici Země.

Program si během let připsal na své konto hned několik prvenství i neúspěchů. Sonda Luna 1 nabrala v lednu 1959 příliš vysokou rychlost, kolem Měsíce jen prolétla a zamířila ke Slunci. Prvním lidským výtvorem, který dosáhl povrchu, byla v září 1959 Luna 2.

O měsíc později poslala Luna 3 na Zemi první snímky odvrácené strany Měsíce, poté to ale trvalo téměř čtyři roky, než Sovětský svaz ohlásil další výpravu k Měsíci. Mezitím sice měly z kosmodromu odstartovat další čtyři sondy, tři z nich ale postihla závada nosné rakety a jen jediná z nich se dostala na oběžnou dráhu Země, i ta ale shořela v atmosféře Země. Jméno Luna 4 tak dostala až mise, která odstartovala začátkem dubna 1963 s cílem přistát na oběžnici Země. Záměr se však nepodařil.

Po „devítce“ zaznamenala úspěch i Luna 10 vypuštěná v březnu 1966, která se stala první umělou družicí Měsíce, Luna 16 zase jako první dovezla na Zemi vzorky měsíční půdy. Luna 17 dopravila v listopadu 1970 na Měsíc Lunochod 1, který se stal historicky prvním vozidlem, které se lidem podařilo umístit na některém vesmírném tělese. Poslední sovětskou sondou, která přistála na Měsíci, byla Luna 24, která v srpnu 1976 na Zem odeslala vzorky získané z dvoumetrové hloubky pod povrchem.

V roce 1977 se mělo do vesmíru vydat třetí měsíční vozítko, krátce předtím ale byl celý program Luna zrušen jako nákladný. Už v prosinci 1972 přitom skončil americký pilotovaný měsíční program. Další sonda tak dosedla na Měsíc až v prosinci 2013, kdy na něm bezpečně přistál čínský modul Čchang-e 3 s lunárním robotickým vozítkem Nefritový králík. A v lednu před dvěma lety to byli opět Číňané, kdo jako první úspěšně přistáli se sondou na odvrácené straně Měsíce.