George Bush starší

Donald Trump načíná novou kapitolu svého života, postprezidentství. Zda se vrátí k byznysu, bude pokračovat v aktivní politice, nebo si vezme delší volno, zatím jasné není. Během kampaně o Bílý dům i po ní několikrát řekl, že by se mohl ucházet o prezidentský úřad za čtyři roky. To by bylo poměrně neobvyklé; v minulosti se po neúspěchu například Lyndon Johnson přestěhoval na svůj ranč v Texasu, Jimmy Carter se pak angažoval v lidskoprávních otázkách.

„Každá válka je jiná, zároveň je ale každá stejná.“ Parafráze věty veterána z války v Perském zálivu Anthonyho Swofforda zprvu příliš neříká, přesto konflikt na Blízkém východě velmi vystihuje. V každé válce umírají lidé, trpí civilisté. Operace Pouštní bouře ale přinesla jisté změny. Ofenziva koaličních vojsk proti irácké armádě Saddáma Husajna se vedla výhradně ze vzduchu a za velkého zájmu médií. Věta reportéra CNN Petera Arnetta „Nebe nad Bagdádem září“ vstoupila do historie. Poslední fáze „války v přímém přenosu“ odstartovala prvními spojeneckými nálety 17. ledna 1991.

Události 17. listopadu se ve velkém slavily před třiceti lety. Praha chystala úplně první návštěvu amerického prezidenta v dějinách. George Bush starší přiletěl 17. listopadu 1990 s manželkou Barbarou. Hlavním bodem programu bylo vystoupení před občany na Václavském náměstí. Šlo o výjimečný projev.

Na jaře 1989 seděl Václav Havel ve vězení a československá armáda plně podřízená sovětské generalitě se pod transparenty „Se Sovětským svazem na věčné časy“ připravovala na možný střet s imperialisty ze Západu. Uběhlo pouhých deset let – a Havel v roli prezidenta suverénní a demokratické republiky stvrzuje ve Spojených státech vstup své země do Severoatlantické aliance. „Dává nám to naději, že naše země už nikdy nepodlehne ani nebude obětována,“ řekl tehdy s odkazem na mnichovský diktát a sovětskou okupaci. Česko spolu s Polskem a Maďarskem se staly členy NATO přesně před dvaceti lety, 12. března 1999.