Arktida strana 4 z 5

Antarktida směřuje do roku 2060 ke klimatickému bodu zlomu. Pokud se rychle nesníží emise, dojde ke katastrofálnímu tání, varují vědci v nové studii pro časopis Nature.

Americký ministr zahraničí Antony Blinken dorazil na Island. Hlavním bodem jeho návštěvy je přitom stále asertivnější počínání Ruska v Arktidě, kde buduje vojenské základny a opravuje stará letiště z dob studené války. Moskva v poslední dekádě navíc výrazně posílila vojenské kapacity v oblasti.

Tým vedený fyzikálními oceánografy ze Scrippsova institutu ukázal v nové studii, proč tak rychle taje mořský led v Severním ledovém oceánu. Příčinou jsou průniky teplé vody z Tichého oceánu, které na led působí jako tepelné bomby. Studie vyšla v časopise Nature Communications.

Změna klimatu způsobená člověkem zrychluje už po celá desetiletí tání ledovců v polárních oblastech. Už během devadesátých let tato změna v rozložení vody na zemském povrchu stačila k jemnému posunu osy naší planety, ukázala nová studie.

Biologové poprvé zaznamenali, že se mořské houby rozsáhleji pohybují. Je to překvapení, protože doposud vědci netušili, že by tyto organismy byly něčeho podobného schopné.

Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí vydalo zprávu o klimatu v Evropě za rok 2020. Ukazuje řadu znepokojivých trendů, teplotní rekordy a hrozby pro obyvatele kontinentu.

Roku 2006 viděli přírodovědci v kanadské severozápadní Arktidě podivného medvěda. Měl sice velikost i bílou srst jako lední medvěd, měl na ní ale výrazné hnědé skvrny. Také jeho lebka vypadala krajně nezvykle. Když lovci šelmu zastřelili, potvrdily testy DNA podezření, že se jedná o prvního hybridního potomka ledního medvěda a medvěda grizzlyho.

Paleontologové už dokázali velmi dobře popsat, jak se měnila podoba zvířat, která v minulosti vládla Zemi. Dokázali vytvořit přesnou časovou osu tohoto vývoje, ale až doposud nebyli schopni říct, kolik těchto zvířat vlastně bylo. Teď ale přišli s metodou, jak to odhadnout, a vyzkoušeli ji na populaci tyranosaurů.

Tým amerických fyziků popsal v nové studii, jak výrazně během poslední dekády stoupl počet blesků v oblasti Arktidy.

Podařilo se přečíst DNA mamutů, jejichž těla se déle než milion let uchovala v sibiřském permafrostu. Vědci doufají, že se z genetické informace dozví víc o tom, jak se tento druh vyvíjel.

Mrazy, s nimiž se v těchto dnech potýkají Spojené státy i jižní části Evropy, mohou být jedním z projevů klimatické změny. Někteří vědci se totiž domnívají, že je způsobilo rychlé oteplování Arktidy.

Ruská státní laboratoř oznámila, že začíná s výzkumem pravěkých virů, které byly celé desetitisíce let uvězněné ve zvířecích tělech v permafrostu a mohou být potenciálně nebezpečné i pro člověka.

Výstraha kvůli nízkým teplotám začne platit pro severní část Česka už v pondělí večer, postupně bude přibývat regionů, ve kterých budou splněny podmínky pro vydání výstrahy. Od čtvrtečního večera je třeba se silnými ranními mrazy počítat v celém Česku, kvůli silnému větru se od čtvrtka můžou tvořit i sněhové jazyky.

V polovině letošního ledna začali připlouvat k pobřeží mexického státu Baja California první plejtvákovci šedí. Míří sem pravidelně při své migraci ze severu, letos ale bylo něco jinak. Už první pozorování naznačila, že řada těchto kytovců je vyzáblých a vysílených. Vědci se obávají, že jde o pokračování zatím nevysvětleného vymírání, které tento druh postihlo poprvé v lednu 2019.

Oblast kolem Arktidy je zaplavena mikroplastovými vlákny. Ta s největší pravděpodobností pochází z umělohmotného oblečení, které lidé perou v Evropě a Severní Americe. Studii publikoval časopis Nature Communications.

Po nadprůměrně teplém prosinci se zdá, že se zima v lednu rozhodla důrazněji přihlásit o slovo. Po první vlně mrazivého počasí a sněhu v minulém týdnu nás v příštích dnech čeká další období s ještě nižšími teplotami. Postará se o to tlaková níže Dimitrios, v jejímž týlu k nám začne od čtvrtka proudit studený vzduch. Jeho příliv pak vyvrcholí o víkendu, kdy nás čekají celodenní mrazy.

Ozonová díra nad Antarktidou se zacelila v posledních prosincových dnech, vloni však patřila k největším za posledních 40 let. Uvedla to tento týden Světová meteorologická organizace (WMO). Rozrostla se kvůli velice nízkým teplotám ve stratosféře, ze stejného důvodu se netypicky vyskytla i nad Arktidou.

Rok 2020 byl v Evropě nejteplejší za dobu záznamů. Celosvětově se vyrovnal dosud rekordnímu roku 2016. Informovala o tom v pátek v Londýně unijní služba Copernicus, která podle agentury DPA kromě vlastních dat využívá záznamy z pozemních stanic, balonů, letadel a satelitů sahající až do roku 1950. Minulým rokem rovněž skončilo nejteplejší dosud zaznamenané desetiletí.

Mezinárodní expedice zjistila, že poblíž východosibiřského pobřeží se ze svahu kontinentinálního šelfu začaly do moře uvolňovat bubliny metanu. Podle vědců přitom může jít o nebezpečný jev, který by v budoucnu mohl výrazně přispět k oteplování planety.

Normálně touto dobou už moře Laptěvů zamrzá. Letos je ale jeho hladina stále bez ledu –⁠ příčinou je mimořádná letní vlna veder na Sibiři i atmosférické podmínky. Vědci varují před dlouhodobými následky.

Po roce bádání kolem severního pólu konstatovala dosud největší mezinárodní vědecká expedice do Arktidy alarmující poznatek: pobřežní led v Arktidě taje „dramatickou“ rychlostí.

Na severovýchodě Grónska se odtrhla část ledovce o rozloze 113 kilometrů čtverečních, což je velikost srovnatelná s polovinou Brna. Podle vědců je tání ledovců v Grónsku důkazem klimatických změn a přispívá k růstu hladiny oceánů.

Tropické oblasti naší planety jsou domovem pro největší množství rostlinných i živočišných druhů. Nový výzkum australských přírodovědců ale ukazuje, že klimatické změny odsud život vyhánějí, a to velmi rychle.

Ledový příkrov v Grónsku se možná ztenčil natolik, že jeho ztrátu již nepůjde zastavit, i kdyby se světu podařilo výrazně snížit emise způsobující globální oteplování. To je podle agentury Reuters závěr nové studie publikované tento týden časopisem Nature Communications Earth & Environment. Podle autorů výzkumu, který se zaměřil na stav 234 ledovců v Arktidě v časovém rozmezí 34 let, nespadne za rok dostatečně sněhu na to, aby se vyrovnala ztráta ledové masy při odtávání v letních měsících.