Tým vedený fyzikálními oceánografy ze Scrippsova institutu ukázal v nové studii, proč tak rychle taje mořský led v Severním ledovém oceánu. Příčinou jsou průniky teplé vody z Tichého oceánu, které na led působí jako tepelné bomby. Studie vyšla v časopise Nature Communications.
Led v Severním ledovém oceánu rychle taje, to ukazují data ze satelitů zcela přesvědčivě. Přibývá důkazů, že by dokonce už brzy mohl během letních měsíců zcela zmizet. Vědci hledají příčiny rychlosti těchto změn. „Pouhé“ oteplování vody a vzduchu je totiž zcela nevysvětlují.
Jednu z dalších významných příčin nyní našli a popsali. Jsou jí „tepelné bomby“, které do severní oblasti pronikají zejména z Tichého oceánu. Proudy teplých vod mají takovou sílu měnit led zejména proto, že ho narušují zespodu.
Výzkum, který financuje především Úřad pro námořní výzkum, popisuje takzvané podvodní „tepelné bomby“ jako jeden z mnoha mechanismů, pomocí nichž globální oteplování způsobené zásahy člověka mění povahu Severního ledového oceánu rychleji než jakékoli jiné místo na Zemi.
„Zrychlování tání mořského ledu v Arktidě bylo těžké přesně předvídat, částečně kvůli všem složitým zpětným vazbám mezi ledem, oceánem a atmosférou. Tato práce ukazuje velkou roli v oteplování, kterou voda v oceánech hraje jako součást těchto zpětných vazeb,“ uvedla hlavní autorka práce Jennifer MacKinnonová.
Arktida je neobvyklé místo
Vědci vycházeli z řady biogeochemických měření, pomocí nichž se snažili přijít na to jak, kudy a odkud se tyto výtrysky teplé vody do Arktidy dostávají. „Údaje o živinách a izotopech, které jsme nashromáždili, byly užitečné pro vystopování původu tepelných bomb a také nám umožnily prozkoumat vliv jejich dynamiky na zásobování fytoplanktonem, který se z šelfových moří přenáší do Beaufortova moře,“ uvedl fyzikální oceánograf Yueng-Djern Lenno.
V Arktidě se voda vrství podle slanosti, nikoliv podle teploty. Většina oceánů světa má teplejší vodu u hladiny a chladnější vodu pod ní. V Arktidě ale existuje povrchová vrstva, která je studená; je ovlivněná odtokem řek a zrychlujícím se táním ledu. Teplá, relativně slaná voda, vstupuje z Tichého oceánu přes Beringovu úžinu a pak Barrowův kaňon u severního pobřeží Aljašky, který funguje jako tryska, když voda protéká úzkým průlivem.
Protože je tato voda slanější než arktická povrchová voda, je dostatečně hustá, aby „podminovala“ nebo se potopila pod sladkou arktickou povrchovou vrstvu. Její pohyb vytváří ostrůvky velmi teplé vody, které se skrývají pod povrchovými vodami.
Spíš miny než bomby
Tyto kapsy známé jako „tepelné bomby“ jsou tak stabilní, že vydrží dokonce celé měsíce nebo i roky, víří daleko na severu pod hlavním ledovým příkrovem poblíž severního pólu a destabilizují led tím, jak se v nich teplo postupně rozptyluje směrem vzhůru. Led nad nimi nakonec roztaje.
Až dosud se o tomto procesu jen teoretizovalo, nebyl reálně pozorován ani pochopen. Bez toho nedokázali klimatologové zahrnout tento důležitý efekt do předpovědních modelů, z nichž některé podceňují zrychlující se tání mořského ledu. Vzhledem k tomu, že příliv teplé vody tichomořského původu v posledních zhruba deseti letech narůstá, zvyšuje tato práce množství důkazů, že arktický mořský led by mohl po velkou část roku zmizet.
