Podle nové studie klimatologů z Kalifornské univerzity bude Atlantický oceán část roku úplně bez ledu možná už od roku 2044. Naznačuje to nejnovější výzkum toho, jak odrazivost ledu ovlivňuje klima.
Od té doby, co člověk žije na Zemi, byla severní část Atlantiku pokrytá ledem. Během léta led ustupoval, v zimě ho pak přibývalo. Nový výzkum ale ukazuje, že už brzy se to změní: mezi roky 2044 a 2067 v létě led z moře na severu zmizí.
Ústup mořského ledu není nic nového, věda o něm ví od doby, kdy pomocí satelitů tuto oblast studuje. Družicové snímky prozrazují, že od roku 1979 do současnosti se množství ledu v září, tedy v měsíci, kdy je tam ledu nejméně, zmenšilo o 13 procent.
Vědci se pokoušeli předpovídat budoucnost arktického ledu už desítky let. Opírali se o globální i lokální meteorologické modely, které vypočítávaly, jak se budou klimatické systémy vypořádávat se zvyšujícím se množstvím oxidu uhličitého. V ohledu mizení ledu v Arktidě se ale modely silně rozcházely, některé říkaly, že Arktida bude v září bez ledu už roku 2026, podle jiných to nastane až roku 2132.
Klimatické změny na severu
Nový výzkum, který vyšel v žurnálu Nature Climate Change, se věnoval i několika fenoménům, které byly doposud podceňované. Tím zásadním je, jak moc se mění teploty v těsné návaznosti na úbytek ledu. Led totiž odráží sluneční světlo vzhůru, ale jakmile zmizí, objeví se temná mořská voda. Ta naopak sluneční záření pohlcuje, což v oblasti zvyšuje teplotu – a to zase přispívá k rychlejšímu tání ledu.
Právě úbytek ledu je podle klimatologů jedním z hlavních důvodů, proč se severní část planety kolem pólu otepluje dvakrát rychleji než zbytek Země.
Hlavní autor výzkumu Chad Thackeray porovnal 23 modelů sezonního tání ledu, které vznikly v letech 1980 až 2015. Porovnal je pak se satelitními snímky, které ukázaly, jak moc spolehlivé tyto předpovědi reálně byly. Pro další práci si ponechal jen šest modelů, které se trefily nejlépe. Z nich pak získal údaje o tom, jak by se mělo pokrytí Arktidy vyvíjet v budoucnu.
„Arktický led je klíčovou složkou pozemského systému především pro jeho vysoce odrazivou povahu – ta udržuje globální klima relativně chladné,“ uvedl Thackeray.
Podle něj má ztráta ledu nejen klimatické, ale také environmentální a ekonomické dopady. Mořský led je kriticky důležitý pro arktické ekosystémy, rybolov i domorodé národy, které v těchto oblastech žijí. Současně platí, že s tím, jak led ustupuje, otevírají se možnosti pro komerční dopravu těmito oblastmi a také se tu více pátrá po zásobách fosilních paliv uložených pode dnem. To pro mnoho národů představuje ekonomickou příležitost, ale spálení těchto zdrojů by opět zhoršilo množství emisí oxidu uhličitého a zhoršilo by klimatické problémy.
„Změny, které nastanou, budou mít široké environmentální, ekologické a hospodářské implikace. Když zmenšíme nejistotu, která ohledně těchto změn panuje, budeme na ně lépe připraveni,“ dodal Thackeray.
