Nizozemské volby

S pocitem určité úlevy, ale především spokojenosti přijal rozuzlení nizozemských parlamentních voleb místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička (nestraník za ANO). Postoje a programové ukotvení vítězné strany VVD úřadujícího premiéra Marka Rutteho jsou mu blízké, ostatně hnutí ANO je v Evropském parlamentu součástí frakce Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE), kam patří i VVD a také další liberální proevropská centristická strana Demokraté 66. I ta ve středečních volbách uspěla a mohla by být součástí nové vládní koalice.

Za uklidňující a dobrou zprávu pro Evropu považuje výsledek středečních parlamentních voleb v Nizozemsku Jan Kavan, bývalý předseda Valného shromáždění OSN a na konci minulého století někdejší český ministr zahraničních věcí. Zkušený diplomat se domnívá,  že k úspěchu proevropsky laděných stran určitě přispěla i vysoká volební účast.

Nizozemský premiér po vítězství jeho Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD) v parlamentních volbách přijímá gratulace z okolních států. Výsledek hlasování, ve kterém za očekáváními zaostala nacionalistická a protiislámská Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse, uvítal francouzský prezident Francois Hollande či Emmanuel Macron, který má velké šance Hollanda ve funkci vystřídat. Spokojenost vyjadřují i němečtí, italští, či belgičtí politici.

Posílení vůči dolaru – taková byla prvotní reakce společné evropské měny na vítězství premiéra Marka Rutteho v nizozemských parlamentních volbách. Euro se před druhou hodinou v noci na čtvrtek vyšplhalo až na pětitýdenní maximum 1,0746 dolaru. Rostly i evropské akciové trhy, včetně pražské burzy.

Střízlivá radost a pocit jisté úlevy byly patrné na představitelích nizozemské vládní Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD) premiéra Marka Rutteho po oznámení prvních odhadů výsledků středečních parlamentních voleb v zemi. Strana i přes ztrátu křesel udržela pozici nejsilnější parlamentní strany.

Parlamentní volby v Nizozemsku jasně vyhrála Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD) premiéra Marka Rutteho. Po sečtení zhruba 95 procent volebních okrsků získala ve 150členné dolní komoře parlamentu 33 křesel. Na druhém místě s 20 mandáty skončila nacionalistická Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse, která za VVD oproti očekáváním výrazně zaostala. Wilders již Rutteho vítězství uznal.

V sedmnáctimilionovém Nizozemsku se v těchto hodinách rozhoduje o novém složení parlamentu. Tamní volby, které dříve málokdy budily emoce, teď s napětím sleduje celá Evropská unie. A nejen ona. Zejména proto, jak obstojí stávající liberální síla proti sílícímu populismu, prezentovanému protiislámským nacionalistou Geertem Wildersem. Volby v Nizozemsku budou i tématem středeční Devadesátky ČT24 od 20:00.

Nizozemské volby, které se uskuteční ve středu, přitahují pozornost z mnoha důvodů: od obav z hackerských útoků, kvůli kterým se hlasy budou přepočítávat ručně, po možné vítězství populistického Geerta Wilderse. Voleb se navíc účastní rekordních 28 partají a očekává se, že do parlamentu se jich dostane zhruba polovina. Čím se od sebe liší jedenáct stran, které nyní v parlamentu zasedají?

Nizozemci si možná potřetí zvolí premiérem Marka Rutteho. Jeho liberální Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD) se přetahuje ve volebních průzkumech s krajně pravicovým Geertem Wildersem. Naposledy vítězila o zhruba půl procenta hlasů.

Nizozemský Donald Trump možná vyhraje tamní volby. Se sloganem „Netherlands ours again!“, tedy Nizozemí bude opět naše, vedl Geert Wilders ještě začátkem března ve volebních průzkumech. Teď se zdá, že jeho Strana pro svobodu (PVV) skončí druhá s 15,7 procenty za vládními liberály.

Nizozemci už stříhají metr. V jejich zemi se za deset dní konají klíčové parlamentní volby, v nichž podle všeho výrazně zaboduje populistická Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse. Finální boj svede s liberální Lidovou stranou pro svobodu a demokracii (VVD) premiéra Marka Rutteho. Podle profesora politologie Petra Kopeckého z Leidenské univerzity žene Nizozemce do Wildersovy náruče jednak strach z negativních dopadů multikulturalismu, a dále znechucení z tradiční konsenzuální politiky, která často vede ke vzniku programově nečitelných vlád.