Vítěz kazachstánských prezidentských „voleb“ je předem známý: Kasym-Žomart Tokajev svůj post obhájí. Nejasné je však další směřování největší středoasijské země. Na domácím poli prezident slibuje demokratizaci, ovšem jeho sliby dosud zůstaly nenaplněny. V zahraniční politice bude nejvíc záležet i na vývoji rusko-ukrajinské války. Tokajev je v delikátní situaci, protože při lednových protestech zachránil jeho setrvání u moci ozbrojenou intervencí Vladimir Putin. Ruskou agresi proti Ukrajině však Kazachstán s ohledem na vlastní ruskou menšinu podpořit nemůže. Tokajev se tak snaží balancovat a co nejvíc se vyhnout negativním dopadům války. Plánuje například posílení vývozu ropy do Evropy včetně Česka cestami mimo Rusko.
Tokajevovi se postavilo pět soupeřů včetně dvou žen, což je kazachstánská premiéra. Všichni jsou jen málo známí a podle kritiků jsou to jen loutkoví kandidáti.
Na „volby“ přijela dohlížet pozorovatelská mise OBSE. Ta už předem kritizovala proces registrace kandidátů a úroveň veřejné debaty. Režim podle ní omezuje svobodnou diskusi a skutečnou politickou soutěž.
Ostatně výsledky oficiálního předvolebního průzkumu nenechávají nikoho na pochybách, že o soutěž tady nejde. Tokajev má podle jednoho z nich podporu 78,8 procenta voličů a podpora ostatních nepřesahuje tři procenta.
„Ptáme se lidí na ulici na volby a všichni, kdo s námi mluví, říkají, že kandidáty neznají a volby je nezajímají. Někteří se ptají, proč se vůbec volby konají, když je jasné, kdo vyhraje. V Astaně je sice spousta předvolebních billboardů, ale zájem o volby je minimální,“ popisuje situaci v kazachstánském hlavním městě zpravodaj Svobodné Evropy Darchan Umirbekov.
Jistotu Tokajeva ilustruje i fakt, že se nezúčastnil předvolební televizní debaty v pátek 11. listopadu a poslal místo sebe předsedu parlamentu Jerlana Košanova. Podle něj má prezident důležitější věci na práci.
Image demokrata
Tokajevův mandát měl vypršet až v prosinci 2024. V pravidelném bilančním projevu k parlamentu 1. září 2022 však prezident oznámil, že rozhodl o konání předčasných prezidentských „voleb“. A to už za dva a půl měsíce, tedy 20. listopadu.
Zkrácení svého současného období prezentoval jako vlastní oběť v zájmu lidu. Ostatně od svého nástupu do úřadu v březnu 2019 se snaží prezentovat jako demokratizátor. Neustále hovoří o reformách a změně, připomíná specialista na Střední Asii z Fakulty sociálních věd Slavomír Horák.
V parlamentních volbách v lednu 2021 sliboval povolební účast i pro opozici, avšak hlasování si vysloužilo kritiku mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a složení zákonodárného sboru zůstalo plně prorežimní.
V červenci 2021 se konaly komunální volby, kde Tokajev opět sliboval větší možnosti pro opozici a výsledek opět ukázal, že své sliby nemyslí vážně.
V červnu 2022 zase uspořádal ústavní referendum. Změny formálně oslabily prezidenta a posílily parlament. Formálně také usnadnily registraci politických stran, ovšem reálně žádná nová nevznikla. Vzaly také poslední kousek moci bývalému letitému diktátorovi Nursultanu Nazarbajevovi, který přišel o post Národního vůdce.
Byl to další pokus vypadat jako nositel změny, po které velká část společnosti volala, psala tehdy zpravodajka Reuters Marija Gordejevová. A zpravodaj Svobodné Evropy Bruce Pannier referendum zhodnotil: „Od začátku bylo zřejmé, že kromě vzletných slov zemi nic nového nečeká.“
Zatím poslední pokus o image svobodomyslného lídra Tokajev podnikl na začátku letošního listopadu. Podepsal amnestii pro většinu z asi sedmnácti set demonstrantů nebo policistů vězněných za účast v lednových protestech nebo jejich příliš tvrdé potlačování. Rozsáhlé demonstrace v lednu 2022 hrozily svržením Tokajeva jak ze strany opozice, tak ze strany jeho předchůdce Nazarbajeva.
Amnestie se však netýká těch, kdo jsou obviněni z těžších zločinů jako organizace demonstrací nebo velezrada. Za mřížemi tak zůstává i nejprominentnější vězeň, bývalý šéf tajné služby loajální Nazarbajevovi Karim Masimov.
Neobvyklé na amnestii také je, že předpokládá přiznání viny. Kdo bude trvat na tom, že nic neudělal, toho se nedotkne. „Amnestie nikoho neočišťuje ani nerehabilituje. Je zacílena pouze na osvobození od trestu nebo jeho snížení,“ vysvětluje právnička Sabigul Bekiševová pro tiskovou agenturu EL. Kdo se tedy nepřizná a o amnestii nepožádá, půjde k soudu nebo zůstane odsouzen.
Politických vězňů zůstává v zemi dost a stále přibývají. A to jak z řad opozice, jejíž příznivce policie zatýkala například na říjnové demonstraci zakázané Demokratické strany Kazachstánu, tak bývalé elity spojené příliš těsně s Nazarbajevem.
Třeba synovec exprezidenta Kajrat Satybaldy si v září vyslechl trest šestiletého vězení za podvod a zpronevěru. Další příbuzní a blízcí jsou buď za mřížemi nebo čekají na soud. Nová elita se je také snaží odstřihávat od kontroly nad nejvýznamnějšími částmi hospodářství.
Ústava
„Smyslem předčasných voleb je upevnit Tokajevovu pozici v roli prezidenta. A to především s ohledem na lednové události a také v očekávání dalšího vývoje v zemi,“ vysvětluje posun termínu analytik Ben Godwin z organizace PRISM Political Risk Management.
Rozbuškou lednových nepokojů byla špatná ekonomická situace způsobená mimo jiné pandemií koronaviru, která připravila o práci spousty Kazachů vydělávajících ve službách v Rusku. A ekonomické problémy, tentokrát způsobené hlavně ruskou agresí na Ukrajině, čekají zemi pravděpodobně i nadále.
Proto Tokajev potřebuje čerstvý mandát a klid na práci nerušený hrozbou blížících se voleb v roce 2024, myslí si Godwin.
Klid si připravil na dlouho. V půlce září podepsal ústavní dodatek, který prodloužil prezidentský mandát na sedm let, takže bude moci vládnout až do roku 2029. Zároveň stanovil, že prezident smí vykonávat úřad jen jedno funkční období. To se bude týkat i jeho. „Samozřejmě pokud se něco nezmění, což nikdy nevíme,“ podotýká Horák.
Složité vztahy s Ruskem
Tokajev si každopádně nynějšími „volbami“ potvrzuje, že se etabloval jako nezpochybnitelný vládce své země. Což ještě v lednu neměl zdaleka jisté. Tehdy ho zachránila intervence Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB), tedy jakéhosi postsovětského NATO. Převážně ruské jednotky přijely do protesty zmítaného Kazachstánu a daly jasně najevo, že demonstrace potlačí takovou silou, jaká jen bude nutná.
Krátce po odjezdu vojáků ODKB zahájilo Rusko plnohodnotnou invazi na Ukrajinu. A Tokajev se od svého nedávného patrona začal distancovat.
Na červnovém Petrohradském ekonomickém fóru byl jedinou zahraniční hlavou státu. Místo chabé útěchy pro prestiž fóra s kdysi hvězdnou světovou účastí však přinesl Putinovi spíš ponížení. V debatě za Putinovy přítomnosti jednoznačně odmítl Ruskem živený a uznaný nárok donbaských „republik“ na nezávislost.
Ještě si rýpnul, že nehodlá uznávat ani nezávislou Abcházii nebo Jižní Osetii, tedy území, která se pod ruskou ochranou drží mimo vliv Gruzie, jíž podle drtivé většiny světového společenství včetně Česka patří. Srovnal dokonce případ Donbasu s Kosovem, jehož nezávislost vyvolává v Kremlu hlasitou kritiku.
V září pak Kazachstán odmítl uznat pseudoreferenda na okupovaném jihu Ukrajiny přesouvající dvě oblasti pod vládu Ruska.
Menšina
Důvod kazachstánského odporu k ruskému zabírání území osídlených skutečnými nebo proklamovanými Rusy je logický. V zemi žijí podle sčítání z roku 2021 asi tři miliony Rusů, což činí v téměř dvacetimilionové zemi asi 15 procent obyvatelstva. Obývají především velká města a sever u společných hranic.
Vláda z toho má dlouhodobě obavy a usiluje o osídlení převážně ruskojazyčného severu etnickými Kazachy. Nabízí výhody pro ty, kdo se tam přestěhují z jihu nebo centra země. A Kazachy, kteří se z různých důvodů vracejí domů ze zahraničí, podle některých zpráv nutí usadit se právě na severu.
Kremelská mobilizace navíc nahnala do Kazachstánu další Rusy prchající před účastí v ozbrojené agresi proti Ukrajině. V říjnu kazachstánský ministr vnitra sdělil, že jich do země přišlo na 200 tisíc.
Turecký vektor
Na listopadovém setkání Organizace turkických zemí v Samarkandu proto Tokajev zopakoval, že jeho země podporuje územní celistvost všech států. Zároveň však přistoupil na tureckou žádost o přizvání Severního Kypru jako pozorovatele organizace.
„To je bezprecedentní, protože to hraničí s de facto uznáním Severního Kypru jako samostatné entity,“ zdůrazňuje Horák. Kontrast postoje k Ruskem a Tureckem podporovaným územním změnám je tu nebývalý.
Posilování tureckého vektoru v kazašské multivektorové zahraniční politice je jedním z logických důsledků oslabování vazeb na Rusko. Druhým je posílení role Číny. Ovšem i zde je Tokajev opatrný. Ostatně je to vystudovaný sinolog, hovoří čínsky a významnému východnímu sousedovi dobře rozumí.
„Kazaši si Čínu nechtějí úplně pustit k tělu, protože vědí, co to může znamenat. Vidí všechny problémy spojené s čínskými investicemi v zahraničí a dluhové pasti s nimi spojené,“ upozorňuje Horák.
Kazachstán se tak podle něj snaží připojit k pásmu států, které nejsou úplně protiruské ani výrazně proruské. Tedy k Ázerbájdžánu, Gruzii a Turecku.
Ropa
S tím souvisí i geografie a dopravní koridory pro kazašský vývoz, především ropy. Kreml totiž na Tokajevovy „urážky“ v podobě nechuti uznávat ruskou územní expanzi nebo nabídky dodávek své ropy pro Evropu místo té ruské reagoval mimo jiné opakovaným přerušením dodávek kazachstánské ropy přes své území do Evropy. Ta je pro Astanu zdaleka největším zákazníkem a její peníze jsou významným zdrojem příjmů pro státní rozpočet. Na českém dovozu se loni kazašská ropa podílela osmnácti procenty.
Ropovodem CPC přes Rusko do Evropy proudí asi dvě třetiny suroviny z kazachstánských nalezišť. A to se má změnit. Vláda tlačí na co nejrychlejší a nejmasivnější přesun do jižnější trasy: lodí přes Kaspické moře do Ázerbájdžánu a odtud ropovodem přes Gruzii do Turecka a jeho středomořského přístavu u Ceyhanu.
Obecně si Kazaši snaží nechávat všechny dveře otevřené. Mezinárodněpolitická situace je totiž extrémně nestabilní a otevřená. Jan Šír z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy spekuluje, že Rusko může drtivě prohrát válku na Ukrajině, což by dál významně oslabilo jeho už tak oslabenou pozici v regionu. Rusko se dokonce může i rozpadnout, což by nejspíš vyvolalo obrovský chaos v celém jeho okolí. Čína se může pokusit využít situace a podniknout ve Střední Asii nějaké kroky. „Nevylučuji už nic,” říká Šír.
V letech 2007 až 2011 a poté od října 2013 do března 2019 byl předsedou kazašského senátu. Úřadujícím kazašským prezidentem se stal v souladu s ústavou 20. března poté, co z funkce odstoupil Nursultan Nazarbajev.
Od března 2011 do října 2013 byl generálním ředitelem Úřadu OSN v Ženevě (UNOG).
Od října 1999 do ledna 2002 byl premiérem.
V roce 1992 nastoupil na ministerstvo zahraničí nezávislého Kazachstánu, kde se o dva roky později stal ministrem. Post zastával do roku 1999 a poté v letech 2003 až 2007. Jako šéf diplomacie se podílel na denuklearizaci Kazachstánu.
Vystudoval Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO) a hned po studiu nastoupil na sovětské ministerstvo zahraničí. Poté působil například na sovětské ambasádě v Singapuru nebo v Číně a studoval čínštinu na Pekingském jazykovém institutu.
Narodil se 17. května 1953 v největším kazašském městě a bývalé metropoli Almaty. Jeho otec Kemel Tokajev byl známým kazašským spisovatelem a veteránem druhé světové války.
Je autorem řady knih a článků o mezinárodní politice a čestným profesorem řady zahraničních univerzit. Hovoří rusky, čínsky a anglicky, ovládá i francouzštinu. Je ženatý, má syna.
