O odstranění Francovy sochy v pondělí rozhodlo místní zastupitelstvo. „Pro Melillu je to památný den,“ okomentovala to radní pro vzdělání a kulturu Elena Fernándezová Treviňová ze socialistické strany. Přesunutí sochy do skladu podpořila většina zastupitelů, proti byla pouze krajně pravicová strana Vox, zatímco zástupci Lidové strany se zdrželi hlasování.
Ve Španělsku platí od roku 2007 zákon o historické paměti, který přikazuje odstranit sochy bývalého diktátora a dalších představitelů jeho režimu. Melilla se ale dlouho zdráhala dílo přesunout s tvrzením, že socha tam stojí kvůli Francovým zásluhám v rífské válce v letech 1920 až 1924. Tehdy se Franco podílel na obraně oblasti před útoky berberských oddílů podporovaných Francií. Sochu ve městě odhalili v roce 1978 – tři roky po diktátorově úmrtí.
Francisco Franco patří k nejrozpornějším postavám dějin Pyrenejského poloostrova. Vlády nad Španělskem se chopil v roce 1939 po třech letech krvavé občanské války, kterou vyvolal vojenským povstáním proti republice. Španělsku za použití represí vládl do konce svého života v roce 1975. Dlouho po návratu demokratického zřízení bylo možné ve španělských městech vidět jeho sochy či názvy spjaté s jeho režimem.
V posledních letech však mnohá města vyhověla požadavkům zákona o historické paměti a prvky oslavující Franca a jeho režim odstranila z veřejných prostranství. V říjnu 2019 španělská vláda nechala přesunout ostatky bývalého generála z monumentální baziliky v Údolí padlých na běžný hřbitov na předměstí Madridu.
Poslanci si připomněli zažehnání puče
Španělští zákonodárci si v úterý také v parlamentu připomněli výročí čtyřiceti let od pokusu o převrat, který se nezdařil zejména díky tehdejšímu panovníkovi Juanu Carlosi I. Ten zažehnal puč v době rodící se španělské demokracie ve svých třiačtyřiceti letech, když několik hodin po vpádu ozbrojenců do parlamentu vystoupil v televizním projevu ve vojenské uniformě a jako vrchní velitel ozbrojených sil vyzval armádu k dodržování ústavy.
Deník El Mundo minulý týden zveřejnil rozhovor, v němž Juan Carlos I. mimo jiné přiznal hlavní zásluhu na potlačení puče tehdejšímu armádnímu veliteli Josému Justemu. „Byl to generál Juste, který zabránil tomu, aby (Alfonso) Armada nevstoupil do (královského) paláce Zarzuela,“ vzpomínal emeritní král, „Juste mi zavolal a zeptal se, výsosti, jste s generálem Armadou? Řekl jsem mu, že ne, a on mě před Armadou varoval.“
Armada byl v roce 1983 odsouzen ke třiceti letům vězení za vzpouru, po pěti letech ale dostal milost ze zdravotních důvodů. Pučisté, kterým jako jeden z lídrů povstání velel, byli v roce 1981 nespokojeni mimo jiné kvůli legalizaci komunistické strany či nárůstu násilí teroristické organizace Baskicko a jeho svoboda (ETA), která cílila především na vojáky a policisty.
Kromě vpádu ozbrojenců do parlamentu večer 23. února 1981 zažili krušné chvíle i obyvatelé Valencie, kde do ulic vjelo několik desítek tanků. I tamní velitel pučistů Jaime Milans del Bosch dostal 30 let vězení; v roce 1990 byl omilostněn kvůli vysokému věku. Další pučisté dostali menší tresty.
Za vzpouru byli v demokratické historii Španělska kromě pučistů z roku 1981 odsouzeni i katalánští separatističtí politici, kteří v roce 2019 dostali tresty vězení devět až 13 let. Důvodem bylo uspořádání neústavního referenda o nezávislosti Katalánska v říjnu 2017 a rezoluce o vyhlášení nezávislosti, kterou týž měsíc po plebiscitu přijal katalánský parlament.
Bývalý panovník Juan Carlos I., jemuž od roku 2014 náleží titul emeritního krále poté, co abdikoval a na trůn nastoupil jeho syn Felipe VI., se připomínky výročí ve španělském parlamentu nezúčastnil. Od loňského roku žije nyní třiaosmdesátiletý monarcha v Abú Dhabí, kam se do ústraní uchýlil kvůli podezření z korupce a daňových podvodů.
