Bělorusko zažívá možná nejzajímavější prezidentské volby od nástupu Alexandra Lukašenka k moci. Šestadvacet let vládnoucí diktátor zřejmě neponechá nic náhodě a čeká se, že si pomocí manipulací a falšování opět zajistí jasné vítězství. Vypadá to však, že se neobvykle velká část opozičně laděných Bělorusů sjednotila za manželkou jednoho z odstavených vůdcových vyzyvatelů Svjatlanou Cichanouskou. Režim tak v posledních měsících čelí nebývalému společenskému vzedmutí a je otázkou, jak se nespokojení lidé zachovají po oznámení volebních výsledků.
Napětí ve strnulém Bělorusku. Lukašenkovo volební vítězství může zkalit neobvykle velká vlna odporu
„Nemáme k dispozici žádná data. Průzkumy veřejného mínění se v Bělorusku nepublikují,“ poukazuje Jan Šír z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy na skutečnost, že je velmi problematické přesně určit, co stojí za současnou předvolební aktivizací běloruské společnosti.
Podle něj však zřejmě půjde o souhru několika faktorů, mezi něž řadí určité ustrnutí poměrů, dlouhodobou hospodářskou recesi, represe vůči občanské společnosti a potenciálním protikandidátům před volbami či v neposlední řadě chování státu v době pandemie koronaviru.
Opoti většině zemí – a naopak podobně jako v Brazílii či USA – byl totiž její vývoj v Bělorusku poznamenán bagatelizováním infekce ze strany státu. Lukašenko mluvil o „psychóze“ a tvrdil, že proti viru pomáhá sport, práce, sauna a vodka. Objevovaly se také informace, že virus se v zemi šíří víc, než úřady přiznávají. Někteří lidé proto nečekali na stát a raději sami přistoupili k preventivním opatřením.
„Samokaranténa“
Nejen někteří jednotlivci, ale i podniky na sebe uvalili jakousi „samokaranténu“. Mnozí lidé raději pracovali z domova a omezili sociální kontakty, počet cestujících v minském metru klesl o čtvrtinu. Některé kavárny, restaurace či kina dobrovolně přerušily provoz.
I některé místní úřady či univerzity byly nuceny kvůli nedostatku oficiálních doporučení samy rozhodovat a přijímat opatření, což v zemi není obvyklé, upozorňuje expertka na Bělorusko Olga Dryndova z Univerzity v Brémách. Zdravotníci publikovali na internetu vlastní osvětová videa, vznikaly sbírky na pomoc potřebným, například na vybavení pro nemocnice.
Tato vlna solidarity se propojila s blížícími se prezidentskými volbami, uvádí Dryndova s odkazem na případ lékaře, který dostal sedm dní vězení a přišel o práci poté, co na setkání s opozičním blogerem Sjarhejem Cichanouským kritizoval nedostatečná opatření státu v době pandemie i pracovní podmínky zdravotníků. Lékař, jehož žena je nyní na rodičovské dovolené, poté založil sbírku, v níž požádal o pomoc ve výši necelých dvou měsíčních platů. Během ani ne 24 hodin mu lidé poslali částku srovnatelnou s jeho ročním výdělkem.
Podle mezinárodního průzkumu z přelomu března a dubna, který vedl tým vědců z několika světových univerzit a do kterého se zapojili lidé z několika desítek zemí, vnímali Bělorusové reakci státu na pandemii jako velmi nedostatečnou. Jejich hodnocení bylo mezi zúčastněnými zeměmi druhé nejhorší po Turecku.
Mezi Bělorusy klesá v posledních letech důvěra v úřady a ve státní paternalismus, což byl přitom dosud tradiční rys tamní společnosti, uvádí Dryndova. „Místo ochrany a podpory ze strany státu se řada lidí cítí bezmocná, ponížená a podvedená,“ píše s odkazem na (ne)reakci Běloruska na pandemii. „Nepsaná společenská smlouva, která garantuje relativní materiální zajištění a bezpečí výměnou za pasivní loajalitu a akceptování statu quo, se nyní, zdá se, začíná hroutit.“
Fronty
Navzdory pandemii, jejíž dosavadní vrchol spadal do období několika měsíců před prezidentskými volbami, se podařilo nejvýraznějším opozičním kandidátům sebrat potřebných sto tisíc podpisů pro registraci do voleb. Lidé stáli i několik hodin ve frontách na podpis, aby vyjádřili svou podporu „komukoliv kromě Lukašenka“, a to nejen v Minsku, ale i v mnohem méně politicky zainteresovaných oblastech mimo hlavní město.
Rekordmanem mezi kandidáty se v tomto ohledu stal Viktar Babaryka, bývalý šéf banky Belgazprombank spadající pod ruskou Gazprombank. Babarykův štáb uvedl, že sebral téměř 435 tisíc podpisů (podle jiných údajů odevzdal 367 tisíc podpisů). Ústřední volební komise mu ale uznala jen 165 tisíc podpisů, a když byl později zadržen kvůli údajnému daňovému úniku a obviněn, odmítla ho s poukazem na trestní stíhání zaregistrovat. Babaryka své obvinění označuje za zinscenované a politicky motivované.
Neprošel ani další výrazný opoziční kandidát, bývalý diplomat Valeryj Capkala, který řídil běloruské „Silicon Valley“, správní komplex HTP pro různé technologické společnosti. Capkala sice předložil na 160 tisíc podpisů, komise mu jich ale uznala jen 80 tisíc. Poté, co od přátel z tajné policie a ministerstva vnitra dostal podle svých slov signály, že mu může hrozit uvěznění, a poté, co prý prokurátoři navštívili školu jeho dětí, uprchl s dětmi ze země.
Mezi čtyřmi zaregistrovanými Lukašenkovými protikandidáty je tak nyní za jeho nejvážnější soupeřku považována Svjatlana Cichanouská, které ústřední volební komise uznala 105 tisíc podpisů. Sedmatřicetiletá Cichanouská se přitom pro kandidaturu rozhodla až poté, co režim znemožnil kandidovat jejímu manželovi, populárnímu videoblogerovi.
„Pantoflem proti švábovi“
Sjarhej Cichanouski byl autorem blogu „Země pro život“, což je ironická narážka na frázi z jednoho prorežimního propagandistického videa. Se svou dodávkou objížděl zemi, aby ukázal, jak lidé v různých regionech žijí, a hlavně aby jim dal prostor říct, co si o životě v zemi myslí. V Bělorusku, kde jsou média pod kontrolou státu, se mnohá videa, která zveřejňoval na svém YouTube kanále, stala virálními.
Patřil mezi ně i příspěvek, v kterém jedna seniorka položila rétorickou otázku, co dělat, když má člověk v domě švába. A vzápětí si sama odpověděla, že jedinou možností je vzít pantofel a zabít ho. Narážela tak na pohádku ruského spisovatele Korneje Čukovského, v němž se zvířata včetně velkých tvorů, jako jsou sloni či medvědi, nechají terorizovat malým švábem, protože z něj mají strach, a přitom by ho mohli snadno zamáčknout.
Když pak Cichanouski v květnu oznámil záměr kandidovat na prezidenta, učinil tak pod heslem „Zastavme švába“. A právě pantofle, se kterými chodili na jeho mítinky i mnozí příznivci, se staly symbolem kampaně. Později byl však zatčen, obviněn z porušení veřejného pořádku a z úmyslu vyvolat „masové nepokoje“, uvězněn, a tím pádem vyřazen z voleb.
Otěže tak převzala Cichanouského manželka Svjatlana, do jejíhož týmu se zapojily i Veranika Capkalaová, manželka a bývalá šéfka kampaně Capkaly, a Marija Kolesnikovová, která řídila Babarykovu kampaň.
„Zatím vystupují velice autenticky a vypadá to, že se jim podařilo oslovit i širší vrstvy společnosti, nejen ty segmenty, které jsou politicky víc aktivní (velká města, mládež, lidé s vyšším vzděláním), ale i ty, které byly citelněji postiženy hospodářskými problémy a dopady krize a které tvoří základnu Lukašenkových podporovatelů,“ připouští neobvykle rozsáhlou míru aktivizace běloruské společnosti Šír.
Cichanouská volá po dobrých vztazích s Ruskem, ale odmítá hlubší integraci, na kterou tlačí Moskva. V případě vítězství slibuje propuštění všech politických vězňů a návrat k ústavě z roku 1994, tedy k verzi před změnami, kterými prošla po nástupu Lukašenka. Sama vládnout nechce a po svém případném úspěchu hodlá vypsat nové volby s účastí vyřazených kandidátů, aby Bělorusko získalo „nového, slušného prezidenta“.
„Saša 3 %“
Na mítink Cichanouské v Minsku minulý víkend přišlo podle lidskoprávní organizace Vjasna kolem šedesáti tisíc lidí (jiné odhady mluví zhruba o dvaceti tisících lidí), což bylo podle agentury Reuters největší politické shromáždění v Minsku za několik dekád. Skutečnou míru podpory pro Cichanouskou je však s ohledem na neexistenci regulérních průzkumů těžké určit.
Regulérní průzkumy preferencí se v Bělorusku nezveřejňují od roku 2016. Tehdy nestátní Nezávislý institut socioekonomických a nezávislých studií zveřejnil šetření, které Lukašenkovi přisoudilo podporu 29,5 procenta, a byl nucen zavřít.
Před letošními volbami se objevily neformální internetové průzkumy, které zveřejnily některé nezávislé opozičně laděné weby. Z některých vyšel jako favorit Babaryka s více než padesáti procenty hlasů, podle jiných naopak měla nadpoloviční podporu Cichanouská a Babaryka dosáhl zhruba třiceti procent.
Současný vůdce Lukašenko v těchto neformálních šetřeních končil zpravidla na čtvrtém místě s třemi až šesti procenty, a Běloruskem se proto začalo šířit heslo „Saša 3 %“. Úřady zveřejňování dalších takových neoficiálních průzkumů zakázaly. Podle státních sociologů činila důvěra v Lukašenka mezi obyvateli Minsku (nikoliv předvolební preference) na přelomu letošního března a dubna 24 procent.
Lukašenko si vítězství pohlídá
I kdyby však byla podpora Cichanouské tak vysoká, jak ukazují neformální internetové průzkumy, bylo by jí to patrně k ničemu, neboť podmínky pro svobodný a férový průběh v Bělorusku v současnosti neexistují, upozorňuje Šír.
„Administrace voleb včetně volebních komisí na všech úrovních je plně pod kontrolou vlády. Klíčové fáze volebního procesu jako sčítání hlasů jsou běžně netransparentní. Stejně tak vláda zcela kontroluje soudy, to pro případ, že by chtěl někdo oficiální výsledky napadnout soudní cestou. Tímto způsobem jde zajistit jak požadovanou účast, tak i výsledek,“ vysvětlil odborník na postsovětský prostor.
Že si režim výsledek pohlídá, naznačilo i dění kolem předčasného hlasování, které je v Bělorusku možné od středy (většina voličů půjde volit až v neděli) a během kterého si nezávislí pozorovatelé stěžovali, že nebyli vpuštěni do volebních místností. Celou předvolební kampaň pak poznamenalo masové zatýkání i zesílené represe vůči kritikům režimu. Podle lidskoprávních organizací bylo zatčeno na 1300 odpůrců Lukašenka.
Ten se snažil opozici zdiskreditovat nařčením, že protesty platí ruští oligarchové, a také tím, že běloruské úřady spojily opoziční představitele s případem zadržení několika desítek ruských žoldnéřů, kteří podle režimu hodlali destabilizovat situaci v zemi.
„Cokoli pod nějakých 70 až 80 procent pro Lukašenka v prvním kole bych považoval za velký ústupek protestujícím ze strany režimu, což s sebou nese značná rizika. Cokoli jiného než vítězství Lukašenka v prvním kole by mi přišlo jako z říše fantazie,“ shrnuje běloruskou realitu Šír.
Vyjdou Bělorusové po volbách do ulic?
Vývoj pro volbách lze v tuto chvíli těžko předvídat. „Když to ohlášené (Lukašenkovo) vítězství bude vypadat hodně neuvěřitelně, dost možná vyžene lidi do ulic, jako tomu už bylo po volbách hlavy státu zejména v roce 2010,“ naráží Šír na volby před deseti lety.
Tehdy protestovaly proti Lukašenkovu „jasnému vítězství“ tisíce, podle některých zdrojů až desetitisíce lidí. Policie je násilím rozehnala, řada lidí byla zraněna, stovky demonstrantů byly zatčeny a odsouzeny. Za mřížemi se tehdy ocitlo hned několik prezidentských kandidátů.
Lukašenko ve svém úterním projevu označil Cichanouskou a její tým za „tři ubohé dívky“. Připustil sice, že mladí lidé, kterým v projevu věnoval hodně prostoru, mají právo rebelovat, zároveň ale varoval před „tragickými a nezvratnými následky“, které některé činy mohou mít. Podle analytika Maxima Rusta to bylo „jasné varování před účastí v případných protestních akcích po oznámení volebních výsledků“.
Letos to přitom vypadá, že režim možná čelí dosud největší vlně odporu. „Značná část nově politizované veřejnosti byla zřejmě dosud apolitická. Tito lidé nemusejí nutně chápat celou povahu autokracie a patrně sami nikdy nečelili represím. Proto se nebojí a mají silnou naději na změnu,“ přibližuje Dryndova.
Jak ale dodává, není jisté, zda se tyto dosud apolitické skupiny obyvatel neleknou následků, pokud by šlo do tuhého. „Je otázkou, jestli budou tito lidé připraveni na potenciálně nebezpečné masové protesty, pokud si uvědomí, že systém je skutečně nedemokratický a volby nejsou svobodné a férové,“ uzavírá Dryndova.