Před pětasedmdesáti lety se ztratil švédský diplomat Raoul Wallenberg, který v Maďarsku před nacisty zachránil možná až sto tisíc Židů. Přežil Hitlera a jeho vládu, ale osvobození sovětskou Rudou armádou se pro něj stalo osudným – 17. ledna 1945 byl zatčen v Budapešti sovětskou kontrarozvědkou a od té doby ho už nikdo nespatřil.
Raoul Wallenberg, hrdina beze zbraní a bez hrobu, záhadně zmizel před 75 lety
Rodina Wallenbergů byla jedna z nejbohatších a nejváženějších ve Švédsku: dědeček byl velvyslancem, strýc s tetou založili banku Enskilda, otec byl námořním důstojníkem. I Raoul Wallenberg se měl podle rodinné tradice stát bankéřem, jeho samotného ale více lákalo umění.
V roce 1930 vystudoval ve Švédsku obor ruština-kreslení a o pět let později na Michiganské univerzitě v USA architekturu. V oboru ale nenašel uplatnění; v Jižní Africe pracoval pro švédskou firmu prodávající stavební materiál a krátce působil u pobočky dánské banky v Haifě (dnešní Izrael). V roce 1941 se pak ve Švédsku setkal s maďarským Židem Kolomanem Lauerem, který vedl exportní firmu, a brzy se stal jeho společníkem.
Jako mezinárodní ředitel obchodní společnosti pro střední Evropu Wallenberg hodně cestoval, i do Maďarska, které bylo tehdy ještě relativně bezpečným místem. Když však Německo v roce 1943 prohrálo bitvu u Stalingradu, Maďarsko se rozhodlo následovat příkladu Itálie a vystoupit z nacistické koalice. Na to reagoval Hitler v březnu 1944 obsazením Maďarska.
Raoul Wallenberg
Zachránce z města hrůzy
Budapešť se rázem stala městem hrůzy, nacisty organizovaných masových deportací Židů a řádění band nacistických Šípových křížů. Začátkem roku 1944 žilo v maďarské metropoli asi 700 tisíc Židů. Než Wallenberg v červenci téhož roku do Budapešti přijel, přežilo už jen 230 000 Židů. Konce války se ve městě dožila asi polovina, z toho na sto tisíc vděčí za život právě Wallenbergovi.
Z budovy nynější britské ambasády, kde tehdy sídlila banka, pomáhal Židům mladý Švéd netradiční diplomacií včetně úplatků a kontaktů s manželkou tehdejšího maďarského ministra zahraničí. Lidem v transportech rozdával diplomatické dokumenty, tzv. ochranné pasy, podporu poskytoval sirotkům i ženám a zabránil i likvidaci budapešťského ghetta. Mnozí Židé také přežili v asi 32 takzvaných chráněných domech – na některých z nich byly například cedule Švédská knihovna nebo Švédský výzkumný ústav.
Wallenbergův humanismus, obětavost a snaha pomoci vycházely podle jeho blízkých z podstaty jeho povahy. K podobné aktivitě se podle své sestry Niny rozhodl už v roce 1942.
Podle novějších zjištění Wallenberg už před vysláním do Maďarska intenzivně komunikoval se švédskými politiky a dobře znal i maďarské hnutí odporu. Wallenbergova diplomatická práce v Budapešti měla podle nich být jen zástěrkou jeho skutečného poslání tajného emisara Výboru pro válečné uprchlíky, který zřídil americký prezident Franklin Roosevelt, aby se pokusil zabránit vyhlazení evropských Židů.
Zmizel. Neví se proč, kam ani jak
Tragický konec Wallenberga je stále zahalen tajemstvím. Když odjížděl 17. ledna 1945 v doprovodu ruské eskorty navštívit velitele sovětských vojsk v Debrecínu, při loučení se svými přáteli jednomu z nich řekl: „Nejsem si jist, zda odjíždím jako host, nebo vězeň. Ale do osmi dnů se vrátím.“ Od té doby ho nikdo z jeho známých neviděl.
Sověti, kteří ho možná považovali za amerického špiona, muže odvezli do moskevské věznice Lubjanka (patřící tajné policii KGB), kde se s největší pravděpodobností stal o dva roky později obětí čistek diktátora Josifa Stalina.
Podle sovětských dokumentů, které byly odtajněny v roce 1993, měl jeho zatčení nařídit tehdejší náměstek lidového komisaře obrany a pozdější premiér Nikolaj Bulganin. Existují však údajná svědectví několika bývalých vězňů, kteří se měli s Wallenbergem setkat i po roce 1947.
Podle bývalého šéfa tajných sovětských archivních fondů Anatolije Prokopenka bylo za války sovětské vedení posedlé představou, že Wallenberg má informace o tajném vyjednávání nacistické třetí říše s Velkou Británií a USA.
Oficiální stanovisko Moskvy z února 1957 bylo, že zemřel v moskevské věznici 17. července 1947 na infarkt. Jasno do případu nevnesla ani desetiletá práce švédsko-ruské komise, která v lednu 2001 konstatovala, že švédská vláda udělala dva a půl roku po Wallenbergově zadržení, tedy v letech, kdy byl ještě naživu, překvapivě málo pro jeho propuštění.
V roce 2016 byl Wallenberg nicméně po 71 letech prohlášen za mrtvého a jako datum úmrtí označily švédské úřady 31. červenec 1952, kdy by mu bylo 39 let. Moskva pak opakovaně odmítá zveřejnit jakoukoli dokumentaci o Wallenbergově osudu s tím, že údaje obsažené v utajovaných spisech obsahují osobní údaje o jiných osobách.
Spravedlivý mezi národy
Švédsko se s ruským přístupem ovšem nechce smířit a loni v říjnu oznámilo, že se Wallenbergův případ rozhodlo znovu otevřít. Wallenberg se totiž ve skandinávském království stal po druhé světové válce národním hrdinou a legendou. V několika městech po celém světě má pomník.
Spojené státy mu v roce 1981 udělily, jako teprve druhému v historii, čestné občanství, byl též oceněn titulem Spravedlivý mezi národy. Na Petříně se jedna z hlavních cest vedoucích od švédské ambasády jmenuje promenáda Raoula Wallenberga.
Podle jeho života bylo natočeno několik filmů, například americký televizní snímek Wallenberg: A Hero's Story s Richardem Chamberlainem v titulní roli nebo německý dokumentární film z roku 2007 Případ Raoula Wallenberga: Zachránce a oběť.
