„V Islámském státu se nám žilo dobře.“ České novinářky přivezly svědectví mizejícího chalífátu

Poslední obyvatelé území ovládaného organizací Islámský stát přecházejí pod správu jeho protivníků ze Syrských demokratických sil (SDF). Iráčané, Syřané i stovky cizinců z celého světa říkají, že jsou civilisté. Někteří si život v samozvaném chalífátu pochvalují, jiní raději nechtějí vůbec mluvit. Jejich první setkání se světem po letech natáčely pro Reportéry ČT novinářky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová.

Video Reportéři ČT
video

Reportéři ČT: Svědectví z poraženého Islámského státu

„Jsem obchodník z Majadínu. Když tam přišel Asadův režim, musel jsem utéct s Islámským státem do Hadžínu. Tam jsem také otevřel obchod,“ popisuje svůj osud Hasan, kterého právě přivezli do tábora z posledních vesnic ovládaných radikálními vykladači islámu.

Život pod nadvládou Islámského státu se zřejmě řídil právě jejich nekompromisní interpretací Koránu, jak naznačují názory malého Kásima ovlivněného touto výchovou. „Hudba je špatná a zakázaná. Já mám rád zahalené ženy, jako ty naše. Tak je to v Koránu a tak nás to učili v Islámském státě,“ vykládá. Sám přitom organizaci nemá rád. Je naštvaný, že ho převezla pryč z iráckého domova do posledních bašt v Sýrii.

Z dobytých oblastí se do táborů ozbrojenců kurdsko-arabské koalice SDF podporované Západem přemisťují tisíce lidí. Většina z nich skončí v kurdských vězeních. „Všichni samozřejmě tvrdí, že jsou civilisté a že nikdy s Islámským státem nebojovali. Velmi pravděpodobně to není pravda,“ říká Klicperová. Kutilová dodává, že někteří mají zranění, zřejmě z bojů.

SDF se snaží vyšetřit, kdo skutečně bojoval po boku islamistů a kdo se stal jejich obětí. Klicperová s Kutilovou mezitím naráží i na další kategorii lidí: spokojené obyvatelky. „Žily jsme tři roky s Islámským státem. Chovali se k nám dobře. Žilo se nám pod IS dobře,“ říká zpoza burky Sara. „Byli jsme jen civilisté, my jsme nebojovali,“ ujišťuje novinářky a rychle končí rozhovor s tím, že ji bolí hlava.

Co s cizinci

Většina lidí z dobytých území míří do tábora Al Hol. Žije jich tam už téměř 40 tisíc. Jsou mezi nimi zejména Iráčané a Syřané, které doplňují lidé z Evropy, severní Afriky, Ruska, Číny, Indonésie a dalších zemí. Většina z nich se chce vrátit domů.

„Navázali jsme vztahy se všemi zeměmi, odkud ti lidé jsou. Máme kontakty s Belgií, Francií, Kuvajtem, Saúdskou Arábií i Afghánistánem,“ říká šéfka úřadu humanitární pomoci v severovýchodní Sýrii Zozan Allúšová. Jenže tyto země většinou říkají, že chtějí zpět jen děti, ne dospělé. „My jim ale nemůžeme vydat samotné děti bez matek,“ kroutí hlavou Allúšová.