Pravděpodobnou příčinou úterní tragédie v polském pohraničí je podle dostupných informací exploze rakety S-300 ukrajinské protivzdušné obrany. Tento systém ruské provenience je hojně nasazovanou zbraní na obou stranách války. Zatímco Kyjev pomocí S-300 zneškodňuje nepřátelské střely či letadla, Rusko tyto rakety i přes značnou nepřesnost používá rovněž k útokům na pozemní cíle.
Rakety S-300 má ve výzbroji Rusko i Ukrajina. Slouží k obraně, Moskva s nimi i útočí
Události ČT: Co umí systém S-300 (zdroj: ČT24)
Systém S-300 je důležitou složkou ukrajinské protivzdušné obrany. Sovětský svaz ho vyvinul v 70. letech a od té doby technologie prošla řadou modernizací. Jejím cílem je zneškodnit nepřátelské letadlo nebo raketu na velkou vzdálenost.
„Dálkový dosah je kolem dvou set kilometrů a výškový dosah je nějakých 27 kilometrů,“ upřesňuje Josef Časar z katedry protivzdušné obrany Univerzity obrany.
Ani tak ale systém nemůže vykrýt celé území a vždy se soustředí u předpokládaných cílů, tedy především velkých měst nebo vojenských zařízení. Operátoři navíc pracují pod časovým tlakem. „Osádka má na rozhodování v nejlepším případě desítky vteřin, spíše méně,“ přibližuje Ivo Zelinka, velitel 43. výsadkového praporu Chrudim a poradce ministryně obrany.
Systém S-300
Kyjev dostal S-300 i od Slovenska
Ukrajina má S-300 k dispozici jak z vlastních zásob, tak z mimořádných dodávek od spojenců. Po rozpadu Sovětského svazu disponovala několika verzemi systému, který má ve svých arzenálech zhruba dvacítka dalších států. Mezi jinými Slovensko, které všechny tyto zbraně – v žargonu NATO známé jako Grumble, tedy Kverulant – poslalo letos v dubnu právě na Ukrajinu.
„Je zřejmé, že jde o přežití, o schopnost Ukrajiny bránit zemi,“ komentoval tehdejší slovenský ministr zahraničí Ivan Korčok rozhodnutí, které vyvolalo ostrou kritiku Kremlu. S-300 je totiž stále považován za velmi účinný obranný nástroj i přesto, že jeho první verze byly vyvíjeny už na konci šedesátých let.
Jde o několik periferií, které dokážou společně zachytit a zlikvidovat několik nezávislých cílů. Samostatný radiolokátor nepřítele zaměří, další radiolokátor – tentokrát naváděcí – jej sleduje a i řízená střela ve chvíli, kdy je už odpálena, posílá data ze svých senzorů zpět na kontrolní stanoviště.
Střely, které jsou určeny převážně k ničení nepřátelských letadel, ale i balistických raket, mohou být zejména ruskou stranou na Ukrajině nasazovány také k útokům na pozemní cíle. Podle západních pozorovatelů by tak síly agresora mohly kompenzovat stále větší nedostatek přesně naváděné munice.
Horizont ČT24: S-300 je důležitou součástí ukrajinské protivzdušné obrany (zdroj: ČT24)
Minela může být až sto kilometrů
Rakety S-300 létají i několikanásobnou rychlostí zvuku. Pokud minou cíl, dopadnout mohou až sto kilometrů daleko. Z ostřelovaného Lvova na západě Ukrajiny k místu exploze v Polsku je to přitom asi sedmdesát kilometrů. Střely tohoto systému by ale nikdy neměly po dopadu na zem explodovat.
„U menších bojových hlavic dochází k autodestrukci, u těch velkých by mělo dojít k zajištění tak, aby nebylo možné, aby trhavina detonovala,“ vysvětlil František Krejčíř z Katedry zbraní a munice Univerzity obrany.
Kvůli podobným incidentům dlouhodobě a nepřetržitě krouží kolem Ukrajiny sledovací letouny zemí NATO. „Jsme v polském vzdušném prostoru, zhruba nad běloruskou a ukrajinskou hranicí,“ hlásil například letos v březnu letový inženýr Thomas Franken z paluby letounu AWACS.
„Takže je možné celkem v krátké době určit, s nějakou určitou přesností, odkud byla (raketa, která dopadla v Polsku) odpálená,“ domnívá se Časar z Univerzity obrany. Právě letouny včasné výstrahy a další specializované stroje totiž dávají NATO detailní přehled o všem, co se v ukrajinském vzdušném prostoru pohne, a to včetně okupovaných území.