U nádraží ve Studénce se sešli lidé, aby si připomněli tragickou nehodu, ke které zde došlo před deseti lety. Přišli pozůstalí obětí, lidé, kteří sami cestovali vlakem Comenius, jenž narazil do zřícené mostní konstrukce, i ti, kteří potom pomáhali. Připomněli si tragédii samotnou, rychlou reakci strojvedoucího, jež zabránila ještě vážnějším následkům, ale i to, že po deseti letech zůstává neštěstí bez trestu.
Osm obětí nehody vlaku číslo 108, který 8. srpna 2008 havaroval ve Studénce, si od rána připomínají lidé u památníku, jenž u místa havárie vznikl. Jako první přišli již ráno manželé, kteří tehdy ztratili dítě. Většina lidí se sešla až kolem půl jedenácté, tedy zhruba ve chvíli, kdy vlak do spadlé konstrukce narazil.
Dorazili i zástupci hasičského sboru, studénské radnice, psycholožka, která před dekádou lidem pomáhala, ale i někdejší kuchařka z novojičínské nemocnice, kam záchranáři přiváželi zraněné. K monumentu, který zvěčnil křestní jména osmi obětí – Jana, Lidia, Andryi, Agnieszka, Rostislav, Martin, Olga a Jana – položili lidé věnce, květiny a svíčky.
Strojvedoucí vlaku se vrátil na místo nehody. Že přestal jezdit, lituje
Po třech letech si přijel neštěstí připomenout i Jiří Šindelář, který tehdy seděl v kabině lokomotivy a vlak díky jeho okamžité reakci před nárazem zpomalil z necelých 140 na 90 kilometrů za hodinu. Přijel ze Strančic, kde je dnes starostou, a přivezl keramickou figurku anděla. „Ze Strančic sem dopravit kytici ve slušném stavu, to není možné,“ míní.
Nehoda mu doslova změnila život. Na doporučení psychologa odešel od drah. „Profese, kterou člověk dělá šestatřicet let, se těžko opouští. Bohužel jsem ji opustil. Moc se mi po ježdění stýská. Sice nějakou chvíli po nehodě jsem řekl, že bych ježdění zavrhnul. Teď už to tak není,“ připustil.
Letos ostatně do Studénky přijel vlakem, i když jen jako cestující. „Železniční doprava je podle mě nejbezpečnější kromě letecké. Už mi to nedělá vůbec žádný problém,“ ujistil strojvedoucí osudného vlaku 108.
Přeživší havárie se vlakům mnohdy vyhýbají dodnes
Naopak někteří z cestujících, kteří v 11:20 před deseti lety odjížděli ze svinovského nádraží, aby o deset minut později leželi v troskách zničených vagonů, vlakem již nejezdí nebo jen s obavami. „Když musím, vlakem jedu. Je to ale nepříjemné,“ řekla Naděžda Tomčíková, která po nehodě jako první poskytovala zraněným první pomoc.
Nyní organizuje pravidelná setkání u místa nehody. „Pomáhá nám to, máme k sobě blízko. Dělám to proto, aby se na to nezapomnělo a aby si všichni uvědomili, že i když se chováte, jak máte, tak se neštěstí dějí,“ poznamenala Naděžda Tomčíková.
Na nehodu přišel vzpomenout i senátor Zdeněk Nytra (ODS), který tehdy byl ředitelem krajských hasičů. Přiznal, že ho první hlášení o tom, že vlak narazil do mostu, zmátlo. „Přemýšlel jsem, co je to vlastně za zprávu. Těžko se tomu dalo věřit. Člověk vůbec nechápal souvislosti, ale začali jsme reagovat. Okamžitě sem vyjížděl Nový Jičín, a když se informace rozšiřovaly a konkretizovaly, nasadili jsme vše, co bylo volné,“ popsal.
S osvobozením obžalovaných se lidé z vlaku nesmířili
U nádraží ve Studénce se ale nevzpomínalo pouze na samotnou nehodu, která se stala před deseti lety, ale také na rozsudek, který padl loni v prosinci. Okresní soud v Novém Jičíně tehdy nepravomocně osvobodil všech deset lidí obžalovaných z toho, že nehodu způsobili.
Šlo o tři pracovníky generálního dodavatele stavby, společnosti ODS – Dopravní stavby Ostrava (dnes Eurovia), pět zaměstnanců subdodavatele, firmy Bögl & Krýsl, pracovníka Správy silnic Moravskoslezského kraje, jenž měl na stavbu dohlížet, a osobu samostatně výdělečně činnou, která pro subdodavatele pracovala.
Soudce během zdůvodnění osvobozujícího rozsudku řekl, že se přesně neví, proč most spadl, a neprokázalo se, že by skutek spáchali právě obžalovaní.
I když spor pokračuje, protože se státní zástupce odvolal, účastníci nehody verdiktu stále jen těžko dokážou uvěřit. „Je nepochopitelné, když někdo někoho zabije – zvlášť tady osm mladých lidí – říct, že za to nikdo nemůže. Přitom je evidentní, že most nespadl sám od sebe, někdo na tom musel mít vinu. Přijde mi to skandální a nehorázné,“ zdůraznil Jiří Šindelář.
Osm mrtvých, 95 zraněných
Před deseti lety 8. srpna 2008 spadl na koleje most, přes který vede silnice II/464. Most procházel rekonstrukcí. Zřítila se mostovka, již stavbaři nasouvali na své místo. Znalecké posudky uváděly, že problém byl v projektu i realizaci provizorních podpěr a technologii nasouvání. Konstrukce při manipulaci příliš poklesla, rozkmitala se, takové namáhání slabé podpěry nevydržely a zhroutily se.
Mostovka spadla do cesty vlaku EC 108 Comenius, který jel z Krakova do Prahy. Měl asi desetiminutové zpoždění a ve chvíli, kdy se mu v cestě objevil most, jel 134kilometrovou rychlostí. Strojvedoucí aktivoval rychlobrzdu, vlak v dalších sekundách zpomalil na 90 km/h, v této rychlosti do mostu narazil.
Zatímco lokomotiva strojvedoucího při strašlivém nárazu ochránila, s vozy za ní to bylo horší. První se rozlomil, druhý byl částečně rozdrcen a těžce poškozeny byly ještě další dva vozy. V prvním voze za lokomotivou zahynulo šest lidí, zemřel také jeden člověk, který cestoval ve druhém a jeden ve třetím vagonu. Zranění utrpělo 95 lidí.
