Ve věku 85 let zemřel Richard Falbr. Bývalý politik a předseda odborů stál v devadesátých letech u vzniku odborového hnutí. Působil také jako senátor na Mostecku. Politickou kariéru končil coby europoslanec. Falbr podle odborového předáka Josefa Středuly zemřel 13. května a pohřeb měl v pondělí 25. května v úzkém rodinném kruhu.
Syn českého otce a španělské matky se narodil v anglickém Chesteru. Falbrův otec později nastoupil k 312. československé peruti Královského letectva (RAF) jako zbrojíř. Po válce se rodina přestěhovala do Československa, kde Falbr starší i díky znalostem jazyků dostal místo obchodního přidělence ve Venezuele, později působil jako zástupce československé kultury na Kubě. Falbr mladší vystudoval obchodní akademii, poté pracoval v podnicích zahraničního obchodu a dálkově studoval práva, která ukončil v roce 1969.
V letech 1963 až 1969 také vyučoval angličtinu a španělštinu v jazykové škole ministerstva vnitra, proto byl podle svých slov pozitivně lustrován jako „příslušník Sboru národní bezpečnosti zařazený ve složce StB“. Od konce 60. let působil v aparátu odborů, po roce 1989 krátce pracoval jako právník pražské zoologické zahrady, poté se vrátil k odborářské práci.
Začátkem 90. let byl Falbr, někdejší člen KSČ z let 1968 až 1971, také místopředsedou ČSSD, členství ve straně jako šéf odborů pozastavil.
Špidla: Byl výraznou osobností odborů, zajímal se o lidi
V roce 1992 pak stanul v čele České a Slovenské konfederace odborových svazů a po rozpadu společného státu jej zvolili předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS). Dvě volební období věnoval Falbr zejména uznání odborů jako významného partnera vlády a zaměstnavatelů. Byl také považován za muže konsensu a obratného vyjednávače. V roce 2002 jej jako předseda ČMKOS vystřídal Milan Štěch, mimo jiné Falbrův kolega z horní parlamentní komory, také kandidující za sociální demokracii.
„Pamatuji si ho jako velkou postavu odborového hnutí, dal mu vliv, vedl několik úspěšných kampaní,“ řekl bývalý předseda vlády a sociálních demokratů Vladimír Špidla. V osobní lince byl podle něj Falbr velmi přátelským člověkem, který neměl ani trošku arogance a zajímal se o lidi.
Rovněž podle bývalého předáka ČMKOS Jaroslava Zavadila byl Falbr pro odbory bez jakýchkoliv pochyb zásadní postava a také člověk se silným sociálním cítěním. Vyzdvihl i jeho roli v Senátu a Evropském parlamentu. Zmínil mimo jiné též jazykové schopnosti. „Byl to bezva kluk. Tečka. Byli jsme jedna krevní skupina. Trávili jsme spolu odborářský život v souznění. On měl opravdu sociální cítění, velmi silné sociální cítění,“ sdělil Zavadil.
Po odchodu z vedení odborů se Falbr věnoval senátorskému mandátu, do horní komory ho poprvé zvolili už při jejím vzniku na podzim 1996. Odešel až v létě 2004, kdy se – už opět jako člen sociální demokracie – stal jedním z prvních českých europoslanců. V roce 2014 se již jako šestka kandidátky ČSSD do EP nedostal, o pět let později nekandidoval. Veřejně činný ale zůstal Falbr i po odchodu z Evropského parlamentu, působil například v tripartitě Ústeckého kraje.
Falbr se angažoval i ve Sdružení přátel interbrigadistů, tedy lidí, kteří za španělské občanské války ve 30. letech minulého století bojovali na straně republikánů. Byl také členem správní rady Mezinárodní organizace práce (ILO). Jako koníčky měl ornitologii a včelařství.
