Dluhy-Smith: Arktida se zahřívá a mocnosti vyhlížejí zmrzlý poklad. Ropu, plyn i vzácné kovy

Od dávných časů lákaly Grónsko a Arktida různé dobrodruhy, ale i vědceprůmyslníky a světové velmoci pro jejich nerostné bohatství a strategické umístění. Velkou překážkou bylo vždy zdejší nehostinné klima. Koneckonců si zde zažil své i moravský cestovatel a vypravěč Jan Eskymo Welzl, který v těchto končinách strávil mnoho let.

Ředitel Norského polárního institutu Kim Holmen. Podle něj jsou změny v Arktidě rychlé a obrovské
Zdroj: Reuters Autor: Hannah McKay

Tuhý mráz, zmrzlá půda či ledové kry v minulosti omezovaly možnosti dopravy a komunikace, to se však v poslední době radikálně změnilo. Teplota stoupá, půda a ledy tají a tím se otvírají nové příležitosti. Ale i nové hrozby v kontextu klimatické krize.

Nicméně se zdá, že závažné klimatické změny a z nich vyplývající celosvětová rizika globální velmoci a korporace nijak zvlášť netrápí. Ba naopak. Jak americký, tak ruský prezident oteplování na Arktidě a v Grónsku opakovaně zlehčují či často popírají vliv člověka a globálního systému na tyto změny.

Současně se v této části světa rozpoutala divoká hra o to, kdo zabere více území. Jde totiž o hodně. O důležité přírodní zdroje, jako například ropu a plyn, ale také o různé vzácné kovy pro moderní technologie. A také o to, kdo bude mít kontrolu nad alternativními mořskými trasami pro obchodní lodě a tankery.

V neposlední řadě je v sázce upevnění vojenského vlivu Ruska a Spojených států v regionu. To byl podle britských médií i jeden z možných důvodů zájmu amerického prezidenta koupit minulý rok Grónsko.

Samozřejmě další velmoc, Čína, nechce zůstat v ničem pozadu a investuje v tomto regionu nemalé peníze na vytvoření takzvané Polární hedvábné stezky. Ministr zahraničních věcí Spojených států Mike Pompeo minulý rok varoval Čínu před jejím agresivním chováním na Arktidě a obvinil ji z manipulace členských zemí Arktické rady. Cílem této organizace je najít mírová řešení k různým ekonomickým, vojenským a environmentálním konfliktům.

Šílené nápady vědců z 50. a 60. let 

Z jakých důvodů se severní část zeměkoule otepluje více než zbytek světa? Podle odborných studií je důvodů několik. Zaprvé: tmavé vodní plochy, které na Arktidě a v Grónsku vznikají kvůli globálnímu oteplování, zdaleka neodráží takové množství slunečního záření jako led či sníh. Proto platí, čím teplejší tento region bude, tím méně slunečního záření odrazí zpět do atmosféry a tím více se ohřeje.

Tento proces umocňují saze černého uhlíku, které významnou měrou pokrývají plochy těchto regionů. Ty se tam dostaly především kvůli spalování fosilních paliv z různých industriálních koutů světa, ale také z lodí a letadel. V poslední době tam saze dolétly také z obrovských požárů ze severních částí Ruska, Spojených států či Skandinávie. Samozřejmě, smog z četných ohňů sluneční svit odráží a může snížit globální teplotu, nicméně černé saze na sněhu a ledovcích paradoxně více tepla shromažďují a tím dochází v tomto regionu k dalšímu oteplování.

Dalším důvodem je oteplení oceánů a změny mořských proudů, které jako kdyby potají nenasytně ujídaly z ledu a ledových ker. Čím dál častěji se také hovoří o zplodinách z letecké dopravy jako o další možné příčině rychlé změny klimatu Grónska či Arktidy. Dlouhotrvající kondenzační stopy za letadly totiž formují takzvané cirrus mraky, které brání odchodu tepelného záření z povrchu Země.

V minulosti existovalo mnoho návrhů a reálných snah o oteplení Arktidy a roztání místních ledovců, které jsou pozoruhodně blízké některým výše uvedeným příčinám. Například vědci ze Sovětského svazu a Spojených států doporučili v 50. letech vybudovat obrovskou přehradu přes Beringův průliv a přečerpávat teplé proudy z Tichého oceánu do Arktického moře. V 70. letech odborníci z obou zemí dokonce navrhovali pokrýt části Arktidy právě výše zmíněnými sazemi černého uhlíku.

Americký matematik John von Neumann v roce 1955 pro časopis Forbes uvedl, že určité mikroskopické částice vypuštěné do atmosféry by mohly roztát severní ledy a změnit tak místní klima. K podobnému závěru došel v roce 1958 i sovětský vědec Valentin Cherenkov.

Není jisté, jestli jde o souvislost čistě náhodnou, nicméně faktem zůstává, že v roce 1963 bylo v rámci projektu West Ford vypuštěno do atmosféry takřka půl miliardy miniaturních měděných jehliček. Ačkoliv šlo v projektu o zlepšení radiokomunikace pro americkou armádu, můžeme spekulovat o vedlejších dopadech.

Další projekty, které v 70. letech zkoumaly různé metody roztání severních ledů a možnosti změny klimatu na Arktidě, se nazývaly Climate Dynamics, Polex a Aidjex. Zajímavé informace o těchto a jiných pokusech publikoval v roce 1976 i New York Times.

Zní to takřka jako sci-fi, ale analyzoval se také vliv nukleárních výbuchů na oteplování tohoto regionu. Tuto možnost navrhovali v roce 1946 britský biolog a pozdější ředitel UNESCO Julian Huxley či koncem 50. let významný americký výzkumník a meteorolog Harry Wexler. Jak Sověti, tak Američané na území Arktidy pak opravdu uskutečnili v 50. a 60. letech desítky nukleárních výbuchů.

Dnešní moderní laserové technologie či takzvané ionosférické ohřívače nabízí až neuvěřitelné možnosti pro ovlivňování počasí. Elektromagnetické vlny z ionosférických ohřívačů jsou schopny zformovat vysoké tlakové rozhraní a změnit proudění teplého či studeného vzduchu. To znamená vytvořit i netypicky teplé období právě v severních částech zeměkoule.

Jinými slovy pokusy změnit podnebí Grónska či Arktidy určitě neustanou. Možnost obrovských zisků z nerostných surovin a získání moci nad novými územími právě díky zdejším klimatickým změnám jsou však z dlouhodobého hlediska neudržitelnou strategií. Snaha získat kontrolu nad počasím může vést ke klimatickému chaosu a k závažným dopadům na celý svět.

Radovan Dluhy-Smith
Profil

Radovan Dluhy-Smith

Autor žil a studoval ve Spojených státech. Zúčastnil se rozvojových projektů v Ekvádoru a Mexiku. Byl konzultantem OSN ve Vídni. Od roku 2008 přednáší na katedře rozvojových a environmentálních studií Univerzity Palackého v Olomouci. Účastní se přednáškových akcí a organizuje veřejné debaty k aktuálnímu dění u nás i ve světě.