O zdravotnictví, zejména pak o očkování a lživých informacích, které se kolem něj šíří, píše Ludmila Hamplová ze Zdravotnického deníku už řadu let. Snaží se vyvracet fámy a nesmysly. Dělá i teď, když je na světě nová vakcína proti nemoci covid-19. Podle Hamplové by ale takovou práci měl dělat především stát, za vzor dává Slovensko. O dezinformacích, komunikaci i očkování mluvila pro pořad Newsroom ČT24.
Slovensko reaguje i na dezinformace, které se o covidu šíří v Česku. Sami to nedokážeme, říká novinářka
Vládní komunikace ohledně koronaviru je dlouhodobě kritizovaná, jak jsme na tom teď? Změnilo se něco?
Vždycky je dobře, když vláda dělá aspoň něco. Problém ale je, že nemáme žádnou systematickou komunikační strategii. Neměli jsme ji v létě, nemáme ji teď. Jsme ve vládním chaosu – tak lze hodnotit vládní komunikaci k očkování i ohledně dezinformací, které se vztahují k očkování a covidu-19.
Ministerstvo zdravotnictví bude statistiky očkovaných zveřejňovat jen jednou týdně. Stačí to pro informovanost novinářů a potažmo i veřejnosti?
Tohle není největší bolest vládní komunikace. Problém je v tom, že jak vláda nekomunikuje otevřeně, zasívá semínko nedůvěry, které roste a roste. Takže tohle může být další důvod, proč lidé mají pocit, že vláda nejedná fér. Další věc je, když premiér Andrej Babiš hází svá selhání na Evropskou unii, to je krajně nefér a vlastně zcela vědomě vytváří paralelní realitu, ve které vypadá jako stratég. To se ale od reality diametrálně liší.
Strategii očkování premiér zveřejnil na Facebooku ve videu Čau lidi. Bylo to správné?
Andrej Babiš je premiér této země, a ne influencer, který něco sdělí ve svém „videjku“. Je státník, který by měl být schopný řešit závažné problémy, a ne točit videa. Je to velice špatné a nedůvěryhodné.
Jak celou tuto situaci zvládají česká média? Umí najít v tomto chaosu důležité informace?
Novináři se museli rychle přeorientovat na obor zdravotnictví a myslím, že to dělají dobře. Občas se dopouštějí nepřesností – stejně jako ministerstvo zdravotnictví nebo Státní zdravotní ústav. Dobře funguje například Státní ústav pro kontrolu léčiv, ten vysvětluje dobře.
Média potřebují srozumitelné informace, aby nedošlo k překroucení významu nebo posunu. Ne proto, že by chtěla senzaci, ale protože danému tématu nerozumějí. Je velmi dobře, že vznikají iniciativy jako Medici pro očkování nebo slovenský Sníh, které jsou schopné s médii mluvit.
Je důležité, aby média vážila, koho pozvou nebo budou citovat. Ukázalo se také, že je dobré mít zkušené novináře, kteří se věnují zdravotnictví – jako má Česká televize nebo Český rozhlas. Je obrovský rozdíl, pokud opisujete statusy z Facebooku, nebo se obrátíte na někoho, kdo se tématu věnuje celý svůj život.
„Je třeba říct, že očkování je bezpečné“
Ministerstvo zdravotnictví má ambici situaci změnit a hledá člověka, který bude mít komunikaci na starosti. Dá se důvěra ještě získat?
Člověk, který místo přijme, jde do sebevražedné pozice. Je to práce, která je špatně placená, je na úrovni juniorního pracovníka v komunikační agentuře, možná má trochu lepší plat než asistent. Je to člověk, který má něco vymýšlet a řešit, ale zároveň bude mít velice omezené pravomoci. Mimochodem, tato pozice je postavena mimo služební zákon, což znamená, že ministr má volnou ruku oslovit odborníka. Což se neděje, tady je vypsané nějaké rádoby řízení, kde se požaduje jenom zkušenost ve studentském magazínu, což je špatně. Chcete práci, kterou má odvádět profesionální tým, a chcete to po někom, kdo psal do studentského časopisu?
Často se zmiňuje, že na Slovensku komunikace funguje lépe. Dala by se napodobit?
Slovenské ministerstvo zdravotnictví komunikuje velmi otevřeně na sociálních sítích, zároveň je schopně odvracet nesmysly, které se šíří. Je schopné reagovat i na dezinformace, které se šíří českým prostorem. My to nedokážeme a za to našim bratrům děkujeme. Dobrá je například vědecká iniciativa Sníh, která je schopná komunikovat s lidmi.
Pokud jste zahlceni informacemi, jak je očkování špatné, tak nás neuklidní, když ministerstvo řekne „tohle je dezinformace“. Je velkou chybou, že české ministerstvo neumí komunikovat o očkování, neumí říct pozitiva a rizika, byť rizika jsou menší než samotná nemoc. Je třeba říct, že něco o očkování nevíme a budeme to vědět časem. Ale je třeba také říct, že očkování je bezpečné.
„Tematika očkování je snadný způsob, jak společnost rozdělit“
Se začátkem očkování se zvýšila intenzita dezinformací, které kolují veřejností. Snaží se je vůbec někdo vyvracet?
Ministerstvo deklaruje, že proti dezinformacím bojuje. Má analýzy a solidní data, proč jim lidé podléhají, jak jsou nebezpečné a jaký mají vliv na to nechat se naočkovat. Ale žádná reakce z ministerstva nepřichází. Na stránkách ministerstva se jen objeví nějaké jméno, které je označené za dezinformátora, ale nejsou k tomu další informace. To je špatně, protože člověk, který na stránku přijde, nechápe, co se děje.
Lepíme díry a dostáváme se do situace jako na jaře, kdy jsme neměli roušky, tak jsme je šili. Teď stejným způsobem budeme předávat informace o očkování. Dělají to neziskové organizace a odborníci, dělají to ale ze své vůle a suplují stát.
Jak se dá jednoduše proti dezinformacím bojovat?
Pandemie je obecně příležitostí pro šíření lživých zpráv. A tematika očkování je snadný způsob, jak společnost rozdělit. Je snadné společnost štěpit a ukazovat, že orgány nefungují tak, jak by měly. Proto je důležité společnost informovat otevřeně a říct, že pro něco nemáme dostatek informací nebo to nevíme.
Ve Velké Británii je víc lidí, kteří se chtějí nechat očkovat, a celkově mají vysokou proočkovanost například proti chřipce. Důvodem je, že vláda s občany komunikuje, praktičtí lékaři mají dokumenty, které velmi snadno vysvětlují, proč je očkování důležité. Tohle nám chybí. U nás stát suplují vědci, dělají velmi záslužnou práci, ale nemají ji nijak honorovanou a čelí pak i útokům.
Dá se říct, kdo takové lži šíří?
Není to jednolitá skupina. Někteří lidé, kteří odmítají očkování proti covidu, neodmítají očkování jako takové, mají strach z něčeho nového. Problém je, když se tenhle strach překlopí v iracionální obavu.
Velkým zdrojem mohou být lidé, kteří nabízí alternativní léčbu, zároveň to mohou být propagátoři, kteří mají jiné metody léčby covidu. Další skupinou jsou lidé, kteří nevěří nejenom vládě, ale ani demokracii a Evropské unii. Věří naopak tomu, že ruská vakcína, která nebyla řádně testovaná, je lepší a bezpečnější.
Jaká strategie by ohledně očkování mohla být v Česku úspěšná? Jak se tváříte například na to, že by k očkování mohly lákat celebrity?
Je dobře, když se za očkování postaví konkrétní člověk. Je to někdo, koho známe a za koho se můžeme postavit. Řadu lidí nepřesvědčí, že se přečtou data, ale přesvědčí je, že je jejich doktor očkovaný. Přijde jim to důležité. K celebritě můžete mít důvěru, dokonce větší než k vládě, což není úplně překvapivé. Ale nemůžeme očkování postavit na známých osobnostech, potřebujeme i popis od ministerstva, proč to má smysl.