Mé písně platí dosud, varoval Kryl. Před 30 lety se vrátil do Československa

Před třiceti lety se do Československa vrátil Karel Kryl poté, co strávil dvacet let v německém exilu, kam odešel po okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Svými protestsongy často provokoval a otevíral společenská témata. To se nezměnilo ani po jeho porevolučním návratu.

Video Události
video

Události: Návrat Karla Kryla

Do Československa přiletěl na sklonku listopadu kvůli pohřbu své matky. Komunisté Krylovi dali humanitární vízum na dva dny. To se mu podařilo prodloužit a stal se bardem revoluce. „Hořkost ano. Nenávist mi zakazuje moje víra,“ odpověděl tehdy na otázku, jestli cítí hořkost a nenávist k těm, kdo zavinili jeho vyhnanství.

Přítomnost zakázaného písničkáře v zemi byla důkazem, že věci se mění. Už za tři dny po svém návratu Kryl s dojetím zdravil zaplněnou halu: „Ahoj, občani!“ Koncert, který měl být původně benefiční akcí, se stal demonstrací podpory nastávajícím změnám. Den poté písničkář vystoupil s Karlem Gottem na Václavském náměstí.

Toho momentu později Kryl litoval a počáteční nadšení u něj vystřídala skepse z vývoje v zemi. „Já si myslím, že platí dosud,“ tvrdil o svých písních, „platí jako výstraha, jako varování. Moc si nepískejme, protože veškeré tyhle věci se můžou opakovat, dokonce i v demokracii,“ zdůrazňoval.

Karel už nechtěl žít

Podle Jiřího Černého se Kryl chtěl zapojit a účastnit se politického života. „Když si ho Václav Havel pozval na Hrad, říkal mu Karel: Šéfe, co mám dělat? A Havel mu řekl, zpívej a jezdi po republice. To asi nebylo to pravé, co v tu chvíli chtěl,“ odhaduje hudební publicista.

„Začal psát takové ty písničky, jako demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou, ti kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou. Najednou mu ubylo koncertů, najednou nebylo pořadatelů, kteří by ho chtěli pozvat a Karel to strašně těžce nesl,“ líčí Krylův bratr Jan.

Těžce Kryl nesl i rozdělení Československa. Čtyři a půl roku po sametové revoluci zemřel v Mnichově na infarkt v nedožitých padesáti letech. „Podle ošetřujících lékařů měl velkou šanci, že by to býval i přežil. Ale Karel už nechtěl žít,“ doplňuje Jan Kryl.