Divadýlko pro turisty, vizitka pro město. Turismus v Praze a Krumlově řeší dvě publikace

Praha a Český Krumlov jako skanzen pro turisty (zdroj: ČT24)

Mnoho historických měst, včetně Prahy nebo Českého Krumlova, trápí podobný problém: z jejich center se stávají skanzeny přetížené zájmem turistů. Otázkou, jestli lze skloubit zájmy obyvatel a návštěvníků, se zabývají hned dvě nové publikace. Vědecký pohled nabízí Antropologie turismu, závěry jednoho uměleckého projektu shrnuje kniha UNES-CO aneb divadýlko pro turisty.

Publikace Antropologie turismu přibližuje tuto relativně novou subdisciplínu sociokulturní antropologie. Historička umění a etnoložka Barbora Půtová představuje jednak historický kontext, od starověku po současnost, jednak popisuje, co do této disciplíny spadá. Zajímá ji mimo jiné typologie turistů nebo fenomén suvenýrů.

Pravý pražský trdelník?

Například do Prahy s 1,3 milionu obyvatel přijede ročně zhruba osmkrát tolik turistů. Většina z nich projde centrem města. Kromě genia loci historických míst narazí také na trdelník, thajské masáže, pivní kola nebo matrjošky. Městské regulační vyhlášky bývají krátké na vynalézavost, jakou vykazují provozovatelé různých turistických atrakcí. 

Nabízení takových služeb a suvenýrů nepřekáží jen vkusu, ale podle Barbory Půtové vadí především jejich původ. S Prahou, potažmo Českem, totiž nemají společného vůbec nic, přestože se tak často tváří.

„Turistům touto cestou předkládáme obraz Prahy, takže oni pak odjíždějí s určitou představou. Jsou přesvědčeni, že tohle je to pravé, to původní, tuhle vzpomínku si uchovávají a navíc ji předávají dál,“ obává se.

Různá lákadla a představa, kterou o městě vytvářejí, neovlivňují jen návštěvníky, ale i obyvatele města. Památková centra postupně přicházejí o starousedlíky, Praha nebo Krumlov nejsou výjimkou.

„Lidi asi nejvíce trápí hluk, zejména v noci, trápí nás i zneužívání bytů pro krátkodobé ubytování. Pokud jde o prezentaci Prahy vůči turistům, třeba pivní kola jsou problém nejen dopravní a bezpečnostní, ale škodí i důstojnosti Prahy. Ne o každého turistu stojíme, lidé, kteří chtějí jen popíjet, nechť tak nečiní v gotických nebo barokních kulisách,“ shrnuje nejčastější stížnosti starosta Prahy 1 Pavel Čižinský (Praha 1 sobě).

Na rušení nočního klidu si stěžovali i účastníci experimentu Kateřiny Šedé. Oceňovaná umělkyně nastěhovala loni přes léto do centra Českého Krumlova patnáct rodin a zkoumala, jak se jim v turisty přeplněném městě žije i jak na ně reagují návštěvníci. „Japonští turisté předpokládají, že Krumlov je skanzen, vůbec nepředpokládají, že tam někdo žije,“ upozorňuje Šedá. Právě pro návštěvníky z Asie je město na seznamu světového dědictví oblíbeným cílem.  

Záleží na městu i na lidech

Projekt UNESC-CO, který představila také na 16. bienále architektury v Benátkách, v dalším turisty obleženém místě, měl do přetíženého centra vrátit běžný život. Místní i turisté byli po tři měsíce svědky mnoha aktivit brigádníků, na ulicích se například rozdával chléb, grilovalo se, venčili psi nebo se hrálo na kytaru.

„Přestože na začátku to vypadalo velmi kontroverzně,“ připouští Šedá v souvislosti s kritikou, že její iniciativa, financovaná částečně městem, je plýtváním peněz, „tak projekt přinesl praktické zkušenosti a náměty, jak situaci řešit.“ Průběh akce i ohlasy na ni shrnuje jak v sedmisetstránkové knize UNES-CO aneb divadýlko pro turisty, tak na výstavě, která je v krumlovském Egon Schiele Art Centru k vidění do 26. ledna.

Do Krumlova, kde žije asi 13 tisíc obyvatel, každoročně přijedou zhruba dva miliony návštěvníků. Radnice se nával v historickém centru pokusila v letošní sezoně omezit zavedením poplatků za vjezd turistických autobusů. Regulace prý funguje. 

Kateřina Šedá nicméně zdůrazňuje, že o tom, jestli se z města stane skanzen, nerozhoduje jen vedení města, ale hlavně jeho obyvatelé. Podobně řešení „přelidnění“ vidí i autorka Antropologie turismu Barbora Půtová. Podotýká, že k nastavení rozumné rovnováhy mezi zájmem návštěvníků a místních je třeba „komunikace na úrovni města, tamních obyvatel, developerů i na úrovni kulturních zprostředkovatelů, kteří vybírají cíle turistického ruchu“.