Křišťálový globus 54. karlovarského festivalu vyhrál film o rozpadlé bulharské rodině s názvem Otec. Skutečnými vítězi letošního ročníku ale byly německý snímek Lara od režiséra Jana-Oleho Gerstera a slovensko-české drama Budiž světlo od slovenského režiséra Marko Škopa. Ty získaly ocenění napříč různými dalšími porotami a zároveň sympatie diváků v anketách. Jde o tituly, k nimž se veřejný diskurz bude zcela jistě vracet. A v souvislosti s Vary se vrací i diskuse o stavu české kinematografie.
Glosa o festivalu ve Varech: Budiž světlo, pro rodinu i český film
Jak Lara, tak Budiž světlo jsou dalším příspěvkem k oblíbenému filmovému tématu nesnadných rodinných vazeb, jejichž narušení může mít dalekosáhlé následky. Ať už jde o promarněný život matky v Laře, nebo o příklon k nacionalismu a fašizaci ve filmu Budiž světlo.
Ani jeden ze snímků nicméně nejde do extrému – snaží se nebezpečí postihnout a pojmenovat tak, aby hrdinové měli ještě šanci své životy zachránit. Což slovenský režisér filmu Budiž světlo naznačuje i symbolickým názvem.
Vedle těchto dvou snímků vypadá vítězný bulharsko-řecký Otec (režie: Kristina Grozevová a Petar Valčanov) jako poněkud nevýrazný příbuzný, přestože je příběhem o vykořeněném člověku, jenž hledá smysl existence a jehož trápí výčitky z minulosti.
Český film není v soutěži, ale ani v krizi
Ani letos se do hlavní soutěže nedostal žádný český film (pokud nepočítáme slovensko-českou koprodukci Budiž světlo), neznamená to ale, že by se česká kinematografie nacházela v krizovém bodě. V dobré kondici se ukázala být i v mimosoutěžních sekcích.
Festival mimo jiné potvrdil, že klíčové české filmy jsou koprodukovány Českou televizí. Ta stojí například za už několikrát zmíněným dramatem Marka Škopa, za dokumentem Olgy Sommerové Jiří Suchý – Lehce s životem se prát, který získal cenu diváků, nebo za dokumentem Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny Forman vs. Forman, jenž si také získal velkou diváckou oblibu.
Velmi pozitivním překvapením bylo zcela určitě uvedení celovečerního hraného debutu Martina Duška a Ondřeje Provazníka Staříci. Příběh sleduje dva bývalé politické vězně mířící vykonat pomstu na někdejším komunistickém prokurátorovi, který žije poklidně v domově pro seniory.
Ladislav Mrkvička a Jiří Schmitzer jsou výborně zvolení představitelé hlavních rolí. Jejich staříci nebojují jen s netečností současné společnosti, pro niž se zločiny minulosti stávají i kvůli současné politické kultuře nerelevantní, zatímco oni touhou po potrestání celý život žijí a věří, že spravedlnost musí být vykonána.
Bojují ale i se svým stářím a nemohoucností, což přináší celou řadu tragikomických momentů. Laskavý humor je ale to poslední, co by se dalo od režisérů očekávat. Oba jdou tvrdě po příběhové linii a po tématu pomsty. Stáří v jejich podání není smířlivé, ale kruté a obtěžující.
Podivuhodné filmy režisérů znělek
Podobně inovativní filmové signály vyslal další mimosoutěžní snímek, v americké produkci natočená Podivuhodná dobrodružství Paula Harkera. Fantazijní příběh o „vlčím chlapci“, s Johnem Turturrem v jedné z hlavních rolí, je dalším překvapivým debutem. Natočil ho Martin Krejčí, mimochodem režisér několika znělek karlovarského festivalu.
O jejich natáčení se dělí s Ivanem Zachariášem, který po seriálovém hitu Pustina představil ve Varech další sérii z dílny HBO Europe. Uvedena bude pod názvem Bez vědomí. Táňa Pauhofová a Martin Myšička hrají emigranty pronásledované po podpisu Charty 77. Podaří se jim utéct do Velké Británie a v říjnu 1989 se už jako britský pár vrací na rodinnou návštěvu do komunistického Československa.
V době těsně před sametovou revolucí nevědí rozvědky ani na jedné straně barikády, jak se situace vyvine, a rozpadající se východní blok zasáhne oběma hrdinům do života víc, než by očekávali.
Špionážní seriál Bez vědomí ukazuje, že i s českými tvůrci se dá natočit televizní počin na nejvyšší úrovni. A vedle dalších zmíněných je tudíž také dobrou zprávou z Varů vyslanou o české kinematografii.
