Mezigenerační trauma jedné umělecky založené rodiny zvedlo publikum canneského festivalu na nohy na devatenáct minut vyplněných potleskem. Pro české distributory i to může být posvěcením šťastné ruky. Filmy totiž někdy nakupují už roky před premiérou, kdy nemají k dispozici ani scénář, což může přinést obchodní riziko. Jindy vybírají přímo na festivalu.
Do Česka míří film, jemuž se v Cannes tleskalo 19 minut
Na festivalu v Cannes se dlouho a vřele tleská úplně každému. Někdy je potlesk tak dlouhý, že filmaři během něj sál prostě opustí – nebo si prostě v publiku zapálí cigaretu, jako herec Adam Driver po premiéře muzikálu Annette během prvního postcovidového ročníku. Letos festival dokonce zažil třetí nejdelší potlesk ve své historii.
Norskému dramatu Sentimental Value, v němž dvě sestry revidují vztah s otcem, se aplaudovalo dlouhých 19 minut v kuse. To je třetí nejdelší potlesk v historii festivalu – po historické fantasy Faunův labyrint (22 minut) a dokumentu Fahrenheit 9/11 (20 minut). O kvalitách filmu samotného to sice oproti očekávání nic neříká, pro firmu Aerofilms, která snímek zakoupila do české distribuce, jde přesto o výjimečný titul.
„O film byl velký zájem ze stran distributorů už během posledních dvou let. Fantastické divácké přijetí jen potvrdilo vysoká očekávání a režisér Joachim Trier navazuje na úspěch svého předchozího hitu Nejhorší člověk na světě,“ říká Beata Mrazíková ze zmíněné společnosti, který prý doufá, že na něj diváci zareagují podobně jako na jejich starší akvizice jako Parazit, Trojúhelník smutku nebo Anatomie pádu.
Bez velkých hvězd
Podle kreativního ředitele distribuční společnosti Film Europe Dominika Hronce ale letos právě v soutěži podobný titul jako Trojúhelník smutku chyběl. Loňská přehlídka s filmy jako Anora, Substance či Emilia Pérez mohla působit lákavěji.
„Přiznám se, že letos se neděly zásadní bidding wars (přeplácení konkurence). Do rizika jsme se letos jít nerozhodli, jako tomu bylo například minulý rok s filmem Megalopolis. Snažili jsme se jednat konzistentně a vyváženě, nikoliv sázet vše na jeden film nebo hromadu malých filmů,“ zmiňuje s tím, že cena některých titulů na trhu Marché du Film přesahovala realistickou návratnost.
Mediálně vděčné americké tituly letos na festivalu neuspěly – Zlatou palmu si odnesl íránský snímek –, na ně by ale ani zmíněné firmy nedosáhly, protože mají už dlouho dopředu stanoveného distributora z řad amerických studií. Společnost Cinemart tak již do českých kin chystá uvedení canneských soutěžních filmů Fénické spiknutí Wese Andersona, Eddington Ariho Astera nebo History of Sound Olivera Hermanuse.
Návrat Fosterové a Huppertové
„Tituly vybíráme na základě kombinace různých faktorů, kam se řadí jak divácký potenciál, tak jejich umělecké hodnoty. Z letošního ročníku se nám podařilo zajistit například také porotou oceněný německý film Sound of Falling, který je naprostým, zjevením, a přitom jej natočila neznámá režisérka Mascha Schilinská a nehrají v něm žádné světově známé hvězdy,“ dodává Mrazíková.
„Letos jsme na festivalu v Cannes vybírali filmy ze 70 procent rozumem a ze 30 procent srdcem,“ dodává Hronec. Minulé roky to prý bývalo spíše naopak. „Záměrem bylo získat filmy, které diváci dokážou jasně uchopit ještě před zhlédnutím,“ dodává s tím, že filmy nakupovali hlavně pro přehlídky Be2Can a SCANDI.
Film Europe tak přinese do kin třeba „inovativní, jemně humorný“ japonský horor Exit 8, poslední kapitolu káhirské trilogie Tarika Saleha Orli republiky, nebo návraty hereček Jodie Fosterové a Isabelle Huppertové.
„Jodie Fosterová tentokrát mluví plynulou francouzštinou a hraje po boku francouzských hvězd jako Virginie Efira nebo Mathieu Amalric v komediální detektivce Soukromý život režisérky Rebeccy Zlotowski,” popisuje Hronec. Huppertová zase hraje ve filmu Nejbohatší žena na světě, která je volně inspirovaná dědičkou kosmetického impéria L'Oréal.
Kromě Sentimental Value a Sound of Falling uvedou Aerofilms z Cannes ještě thriller Sirat, v němž se záchranná mise mění v rave party, prvotinu americké filmařky Evy Victorové Sorry, Baby, nebo novinku islandského režiséra Hlynura Pálmasona The Love That Remains. „Tradičně se mnoho z čerstvých novinek představí na karlovarském festivalu, abychom je pak následně od léta do zimy postupně uvolňovali do běžné distribuce,“ uzavírá Mrazíková.
