K nejvyhlíženějším filmům letošního festivalu v Cannes patřil bez nadsázky nejnovější počin pětaosmdesátiletého Francise Forda Coppoly. Nejen kvůli tomu, že režisér Kmotra svou tvorbu na velké plátno vrátil po více než dekádě, ale také proto, že sci-fi o rozkladu Ameriky Megalopolis připravoval už od osmdesátých let a neváhal prodat část svého majetku, aby svůj – možná poslední – opus zaplatil. Kritiky Megalopolis rozdělil.
Coppola vzal Cannes do Megalopolis. Jako pád Říma, píší kritici, jiní mluví o mistrovském díle
O Zlatou palmu se Coppola uchází poprvé od roku 1979, kdy mu hlavní cenu v Cannes vynesla Apokalypsa. Martin Sheen se tehdy prodíral vietnamskou džunglí, aby zlikvidoval dezertéra z americké armády Marlona Branda.
Přes sto třicet minut trvající epický sci-fi příběh Megalopolis čerpá z římské historie. Fiktivní americké město Nový Řím postihne přírodní katastrofa. Záchranu nabídne vizionářský architekt, který navíc umí ovládat čas. Jeho megalomanskou představu však ve filmu nesdílí zkorumpované vedení města. Podobně jako filmoví producenti nesdíleli vizi Francise Forda Coppoly.
Producenti mu nevěřili, tak miliardy zaplatil ze svého
Oscarový režisér ji zrealizoval skoro po půlstoletí. Inspirací pro děj mu bylo spiknutí proti konzulům, které v roce 63 před naším letopočtem zosnoval římský aristokrat a Ciceronův protivník Lucius Sergius Catilina. Jeho jméno propůjčil Coppola i představiteli filmového architekta Adamu Driverovi. Do dalších rolí obsadil Shiu LaBeoufa či Dustina Hoffmana.
Coppola film natáčel po částech, v roce 2007 dokončení kvůli nedostatku podpory téměř vzdal. Po oslavě osmdesátých narozenin se ale rozhodl režisérský rest dotáhnout do konce. Aby mohl financovat výrobu, prodal část svého vinařství.
Rozpočet snímku spolkl sto dvacet milionů – Coppolových – dolarů. „Megalopolis je projekt, který chtěl Coppola uskutečnit už dlouho a udělal to nezávisle, svým vlastním způsobem, jako umělec,“ podotkl ředitel canneské přehlídky Thierry Frémaux.
Jsme jedna rodina, připomněl Coppola
Několik týdnů před Cannes promítal oscarový filmař Megalopolis soukromě v Los Angeles. Rychle se rozneslo, že mnozí diváci byli zmateni experimentem, který právě viděli. Coppola ve svém posledním titulu opět pokouší filmové konvence. Například při samotné projekci v Cannes došel k mikrofonu v sále muž a položil otázku hlavní postavě na plátně za ním ve chvíli, kdy se ve filmu odehrávala tisková konference.
Po sedminutovém potlesku na festivalové premiéře si Coppola vzal slovo, aby ozřejmil hlavní poselství svého snímku. „My lidé jsme jedna rodina a tomu bychom měli být oddaní,“ míní. „Celé naší rodině a tomuto krásnému domovu, Zemi, kterou máme. To je mé přání. Aby to byly děti, kdo po nás zdědí tento krásný svět. Nejdůležitější slovo, které máme, je nejkrásnější slovo v každém jazyce – naděje. A právě té film věnuji,“ dodal.
Věnování patří také jeho manželce a dlouholeté spolupracovnici Eleanor Coppolové, která minulý měsíc zemřela.
Buď hrozný propadák, nebo obrovský úspěch
„Mohl by to být jeho vůbec poslední film. Může to být hrozný propadák, nebo obrovský úspěch,“ shrnul očekávání před premiérou novinář z The Hollywood Reporter Scott Roxborough.
Některé popremiérové ohlasy se kloní spíše k první možnosti. The Guardian označil Coppolův vymodlený projekt za nabubřelý a „meganudný“. Screen Daily píše o katastrofě se svévolnou zápletkou a otupující nadsázkou. Londýnské The Times považují Megalopolis za „ohavnost, ze které může člověku vybouchnout hlava“. Kritička Jessica Kiangová tvrdí, že sledovat Coppolův film je jako sledovat skutečný pád Říma. Proslýchá se, že nevalné ohlasy ztěžují hledání distributora zejména pro americká kina.
Cannes řeší Coppolův nový film i MeToo (zdroj: ČT24)
Někteří kritici vyjádřili ale v textech o Megalopolis obdiv režisérovým ambicím. IndieWire chválí „tvůrčí nevázanost“, která „možná nepřinesla přebytek dramaticky soudržných scén, ale podepřela celý film nespoutaností, díky níž je téměř nemožné odvrátit zrak.“ Server Deadline mluví o mistrovském díle, v němž Coppola prověřuje možnosti kinematografie a jež pobuřuje svou drzostí. Podle této recenze se režisér filmu ujal jako „Caravaggio plátna“.
The Hollywood Reporter se ptá: „Je to odtažité dílo nabubřelosti, gigantická hloupost, nebo odvážný experiment, nápaditá snaha zachytit naši chaotickou současnou realitu, politickou i společenskou, prostřednictvím velkoplošného, vysoce koncepčního vyprávění, o které se už málokdo pokouší?“ A odpovídá si, že Megalopolis je vše jmenované.
Ani Apokalypsu hned nechválili
Zdá se, že naděje Coppoly na další Zlatou palmu nejsou nijak velké, ovšem uvedení – nakonec vítězné – Apokalypsy v roce 1979 se také dočkalo jen „zdvořilého ohlasu“, jak napsal tehdy Herald Tribune. Rozpolcená porota nakonec tenkrát vyhlásila vítěze dva, ocenění si odnesla rovněž adaptace románu Plechový bubínek natočená německým režisérem Volkerem Schlöndorffem. Shodou okolností tak Cannes nejvíce zaujaly dva tituly s tématem války.
Coppola měl v té době už na kontě čtyři Oscary, z toho tři za část filmové série Kmotr, která zůstává nejznámější položkou v jeho filmografii. Úvod mafiánského dramatu propojuje s následující Apokalypsou obsazení herce Marlona Branda.
Coppola i Cannes v hledáčku #MeToo
Na letošním ročníku Coppola přitahuje kromě filmových kritiků také pozornost hnutí #MeToo, které do Francie dorazilo s několikaletým zpožděním. Režisér měl údajně během natáčení obtěžovat komparzistky a podobným nařčením čelí i další filmaři. Vedení festivalu ale chce, aby přehlídka zůstala apolitická. „Tato debata nepřichází od festivalu. Tomu se snažíme vyhnout,“ uvedl ředitel canneské přehlídky.
V čele poroty přitom poprvé stojí filmařka ze Spojených států Greta Gerwigová, která natočila nejnavštěvovanější snímek loňska – Barbie. Podle ní hnutí #MeToo pomohlo změnit film k lepšímu. „Jako jedna ze změn mě napadá třeba nástup koordinátorů intimity. Když jsem začínala já, tak něco takového vůbec nefungovalo,“ zmínila v Cannes Gerwigová, která je rovněž herečkou.
A i česká stopa v Cannes patří ženám. Ve studentské a krátkometrážní sekci La Cinef soutěží snímek Plevel režisérky Poliny Kazakové, který animovanou formou upozorňuje na problematiku migrační krize a xenofobie.