Textař, skladatel a divadelník Jiří Suchý má i v téměř osmaosmdesáti letech stále ještě sedm profesí a nepropadá pracovní ani životní skepsi. Zkrátka umí „Lehce s životem se prát“, jak stojí i v názvu dokumentu, který o něm natočila Olga Sommerová. Ve světové premiéře byl ve čtvrtek uveden na filmovém festivalu v Karlových Varech. Do kin vstoupí 26. září.
„Jestli jsem se pral s životem lehce? Poměrně jo. Ale to není mojí zásluhou, já už jsem takovej. Mně se to udělalo. Když mě potká nějaká nepřízeň, tak mě to nabudí,“ podotýká k názvu dokumentu sám Jiří Suchý.
A s nepřízní se musel potýkat několikrát. Jak v osobním životě, například po smrti své ženy, tak v tom profesním. V sedmdesátých letech byl nucen odejít z vedení Semaforu, divadla, které založil a které je s ním neodmyslitelně spojeno. Kvůli svým protikomunistickým postojům nesměl ani natáčet a vystupovat v televizi. Film o něm je tedy také portrétem doby, v níž žil.
„Pral se dobře a myslím, že zvítězil,“ domnívá se Olga Sommerová. Před Jiřím Suchým natočila už dokumentární portréty gymnastky Věry Čáslavské (Věra 68), zpěvačky Marty Kubišové (Magický hlas rebelky) a pěvkyně Soni Červené (Červená).
Dokument o Jiřím Suchém se festival rozhodl zařadit do sekce Zvláštní uvedení, kde měl mimo jiné premiéru také střihový dokument Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny o Miloši Formanovi.
Hostem festivalu ve Varech byl Suchý naposledy v polovině šedesátých let, kdy tu s Jiřím Šlitrem uváděli hudební komedii Kdyby tisíc klarinetů. Filmový muzikál viděly tehdy v kinech čtyři miliony diváků. Mnohé písně z něj zlidověly, ostatně jako i jiné Suchého skladby.
„To, že se z písniček stávaly šlágry, jsem původně nezamejšlel. Začal jsem jako člověk, který dělá písničky, protože ho to baví,“ říká jejich autor. A přiznává mimochodem, že se mu zprotivil Pramínek vlasů, protože ho prý po něm chtějí všichni všude.
Jiřímu Suchému, jak sám říká, v životě často pomohl humor. I z dokumentu vyplývá, že je umělcem, který se nebere příliš vážně. Vážně ale bere své divadlo, i díky němu tak Semafor letos slaví šedesát let.
Otázka pro Jiřího Suchého
Dokument obsáhl téměř celý váš život. Měl jste po zhlédnutí pocit, že v něm chybí něco, co vy byste do něj určitě dal?
Nejsem natolik prostý, abych si myslel, že se do filmu dá narvat všechno. Za dva roky mi bude devadesát a víte, co jsem toho všeho prožil, myslím, že by to obsáhl spíš televizní seriál. Jsem vděčný za to, že Olga provedla výběr, který provedla.
Otázka pro Olgu Sommerovou
Šlo vůbec nahlížet na Jiřího Suchého kriticky?
Pokud člověk dělá novinařinu nebo publicistiku, tak má být kritický. Jako dokumentaristka si vybírám hrdiny, kteří jsou příkladní, kterými mohu diváky nějakým způsobem inspirovat. Max Brod říkal, že životopisec musí svého hrdinu milovat, jinak ať raději mlčí. A to je můj celoživotní postoj: nevybírám si ty, kterými bych mohla pohrdat, ale ty, které miluju.
Celou besedu s Jiřím Suchým a Olgou Sommerovou v Domě ČT si můžete přehrát v následujícícm videu:
