Outsider, který všechno překonal. Třeštíková představila dokument Forman vs. Forman

Dokument vznikl podobně jako jejich předchozí projekt Zkáza krásou (do 22. 7. lze přehrát v iVysílání) o herečce Lídě Baarové. Režisérův životní a umělecký příběh odvyprávěli tvůrci pomocí koláže z archivních materiálů a autobiografického vzpomínání, které namluvil Formanův syn Petr.

Světovou premiéru měl dokument na festivalu v Cannes, českou letos ve Varech. Při uvedení nechyběla Helena Třeštíková, která při té příležitosti poskytla o filmu, jenž je koprodukcí České televize a ARTE, rozhovor Událostem v kultuře.

Proč se dokument jmenuje zrovna Forman vs. Forman? 
O názvu jsme poměrně dlouho přemýšleli a potom jsme si řekli, že vlastně  Forman má mnoho podob: Forman český, Forman americký, Forman loser a Forman vítěz, Forman pochybující o tom, zda má smysl o sobě vyprávět, a i Forman, který o sobě celý film vypráví. Takže stálý střet. 

Myslím si, že Forman byl člověk, který sám se sebou bojoval. Určitě bojoval s předurčením osudu, když v deseti letech přišel o rodiče. On sám sebe definoval jako outsidera, a přitom všechno překonal. To je pro mě zajímavé poselství toho filmu: překonávat sebe.

Kolikrát jste měla možnost se s Milošem Formanem potkat a setkali jste se i kvůli tomuto filmu?
V době, kdy jsme začali s tímto filmem, Miloš Forman ještě žil, věděl o našem záměru a měl myslím radost, že snímek připravuju, protože jsme se znali a znal i moje filmy a mile se k nim vyjadřoval. Neměl ale už energii a sílu se do natáčení sám jakkoli zapojovat. Věděli jsme tedy od začátku, že film bude sestavený z archivních materiálů. Postupně jsme je shromažďovali, pořád se něco objevovalo. Byla to trochu archeologická činnost, protože v dokumentou jsou i velmi staré filmy, a další dobrodružství pak bylo shánět k nim práva.

Ale pro mě to byla úžasná práce, protože trávíte dlouhou dobu s někým, kdo je vám absolutně milý a kdo vás strašně zajímá. Jinak jsem se s Milošem Formanem setkala dvakrát. Asi před deseti lety, kdy jsem byla v New Yorku s nějakým filmem a on nás s producenty pozval do nádherného newyorského bytu, což sám o sobě byl zážitek. A potom o několik let později v Connecticutu. 

Objevila jste při procházení archivů něco, co vás překvapilo? 
Měla jsem Miloše Formana nastudovaného, dokonce jsem dělala na FAMU zkoušku z jeho filmů. Ale samozřejmě člověk objevuje nové věci. Objevili jsme například úžasné archivy z Cannes z roku 1968, kde Miloš Forman v plavkách na pláži mluví o nadějích Pražského jara. Což je strašně zajímavé, protože brzy na to bylo všechno jinak, ale je zachycen ten moment tehdejších nadějí a zároveň obav.