Na začátku hvězda, pro kterou filmový magnát Miloš Havel zastavil ples v Lucerně, aby mohl hledat její ztracený briliant. Na konci osamělá žena, která už nehledá nic. Dokumentaristé Helena Třeštíková a Jakub Hejna natočili poslední film Lídy Baarové. A je to snímek velmi smutný.
Život Lídy Baarové je smutný film
Helena Třeštíková je známá svými časosběrnými dokumenty, na nichž od recidivisty Reného (2008) s ní jako střihač pracuje Jakub Hejna (sám autor dokumentu o scénografovi Josefu Svobodovi). Odbíhá ale i ke kratším, vzpomínkovým snímkům, například v cyklu ČT Paměť 20. století.
Patří k nim i v její filmografii celkem nenápadný půlhodinový snímek Sladké hořkosti Lídy Baarové, který pro Českou televizi natočila v roce 1995 v Salzburgu, pět let před smrtí někdejší hvězdy stříbrného plátna. Před pár lety se spolu s Jakubem Hejnou k materiálu vrátili s rozhodnutím přetvořit ho v celovečerní dokument.
Byla obětí doby, svých ambicí a naivity. Ale dovedu si představit větší sebereflexi.
I když stojí na rozhovoru, který Třeštíková s Baarovou v jejím salzburském bytě vedla pouhé čtyři dny, je svým způsobem také časosběrný – převážnou část tvoří úctyhodné množství archivních materiálů, včetně záběrů u nás nepromítaných titulů, které pokrývají celou kariéru Baarové: od úplných začátků v barrandovských ateliérech přes největší slávu v německých studiích až po účinkování v italské a španělské kinematografii.
Lída Baarová a Oldřich Nový ve filmu Dívka v modrém (1939)
A přestože formátem jde o dokument, obsahem se podobá hranému filmu. Zkáza krásou, jak tvůrci snímek nazvali, je totiž dramatickým příběhem ženy a moci na pozadí dějin 20. století. S podtitulem: film života Lídy Baarové.
Nikdy jsem nedělala žádný film, který by byl tak dramatický jako můj vlastní život.
Nejpropíranější kapitolou života Baarové je její románek s nacistickým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem. Třeštíková jela do Salzburgu s upozorněním, že na tetno osudový vztah se herečky ptát nesmí, což až do závěru natáčení také dodržela.
Lída Baarová se svým tehdejším partnerem, hercem Gustavem Fröhlichem, v rozhovoru s ministrem propagandy Josephem Goebbelsem (1936)
Nejen tuto část života Baarové ale v dokumentu doplnila úryvky z jejích biografií Života sladké hořkosti a Útěky, zvláště v druhé z nich, kterou s herečkou v osmdesátých letech sepsal v exilu Josef Škvorecký, vypovídá Baarová o milostném poměru s Goebbelsem otevřeně, bez pozdějšího mlžení. Její slova z knihy načetla žena, na kterou prý Třeštíková narazila zcela náhodou v jednom čínském bistru a jejíž hlas je od hlasu osmdesátileté Baarové téměř k nerozeznání.
Snímek je totiž chronologickým monologem Lídy Baarové o jejím životě, bez komentářů „mluvících hlav“ historiků a pamětníků, prokládaný jen zmíněnými archivními záběry. Ty jednak hereččino vyprávění doplňují, jednak jej zasazují do kontextu.
GALERIE
Zkáza krásou
Rozbíjení výloh židovských obchodů během Křišťálové noci, k níž dal Goebbels rozkaz krátce po rozchodu s Baarovou, podkresluje hereččiny vzpomínky na zlomené srdce. Dvousettisícové anonymní shromáždění na Václavském náměstí, hajlující při české hymně, předchází jejímu poválečnému uvěznění a obvinění z kolaborace. Poněkud bizarní reportáž z československého týdeníku o zpracování filmových pásů s protektorátními snímky na krém na boty jen posiluje obraz pomíjivosti v popisu Baarové překotného útěku za hranice v roce 1948.
Milovala svůj obraz hvězdy. Kvůli tomu možná neviděla to, co mohla vidět.
Jediným soudcem (a cenzorem) života Baarové zůstává ona sama a to, co o něm byla ochotná prozradit. U staré náladové ženy před kamerou se těžko hledá spojitost s někdejší nejkrásnější českou herečkou, ale v její sebelítosti, možná posilněné alkoholem, lze rozpoznat smutný zbytek sebestřednosti, k níž jí dopomohly krása a sláva, a zabránily jí tak vidět širší souvilosti. Možná jsou její slzy krokodýlí, když mluví o tragickém konci své rodiny, ale lze uvěřit upřímosti v lítosti nad propásnutou kariérou v Hollywoodu – a především nad současnou osamělostí, v níž nemá důvod těšit se na další den.
Přeměna ženy, které svět ležel u nohou, v ženu, které u nohou leží jen krabice se zažloutlými fotografiemi z dob její slávy, je velmi smutným příběhem o tom, že za svou pošetilost, jak své pochybení sama označuje, zaplatila dost. A také příběhem o pomíjivosti a nebezpečnosti jednoznačných soudů (ať už se jich dopouštěla Baarová, nebo lidé o Baarové).
Zkáza krásou, v koprodukci ČT, čeká Lídu Baarovou v kinech od 7. ledna – zajímavé srovnání poskytne hraný film Filip Renče podle scénáře Ivana Hubače, který se na plátna dostane o čtrnáct dní později. Soustředí se na období hereččina vztahu s Goebbelsem a uvidí se, jestli se tvůrci nenechali svést zjednodušením a dovedli nečernobíle odvyprávět osudovou část života hvězdy černobílého filmu.