Po napadení Ukrajiny Ruskem utekly do Česka stovky Rusů, kteří nesouhlasí s režimem tamního prezidenta Vladimira Putina. Dostali jednorázové tříměsíční vízum, jeho platnost jim ale brzy vyprší. Je to i případ dvou manželských párů z Moskvy. Na Česko mají dlouhodobé vazby, podílejí se na výzkumech o totalitních režimech nebo překládají českou literaturu. Do Ruska se vrátit nemohou. Za jejich postoje by jim hrozilo pronásledování. Pro Reportéry ČT o tom natáčel David Vondráček.
Reportéři ČT: Demokratickým intelektuálům z Ruska v Česku končí vízum. Doma jim hrozí nebezpečí
10 minut
Reportéři ČT: Naši Rusové
Nejvýznamnější překladatelka moderní české literatury do ruštiny Inna Bezrukovová a její manžel, historik a překladatel Sergej Skorvid utekli po napadení Ukrajiny Ruskem z Moskvy do Prahy. Kvůli své protiputinovské aktivitě se v domovině báli pronásledování. Patří v moskevské kulturní komunitě k velkým kritikům cenzury nejen v médiích, ale i v pohledu na moderní ruské dějiny.
Od Bohumila Hrabala přeložila Inna Bezrukovová díla Obsluhoval jsem anglického krále, Ostře sledované vlaky, Postřižiny nebo Příliš hlučná samota. „Sergeje Skorvida znám opravdu dlouho. Než přišla svoboda sem, tak texty českých autorů překládal do ruštiny a rozšiřoval je, což nebyla tehdy žádná legrace. Je to badatel, překladatel, vědec. Překládal umělecké texty Václava Havla a dokonce básně Ivana Martina Jirouse,“ řekl spisovatel a bývalý disident Jáchym Topol.
Manželům končí české vízum za tři týdny – stejně jako několika stovkám uprchlíků z Ruska, kteří přijeli na počátku války. Bojí se, že se budou muset vrátit, poté co česká vízová politika na počátku války přitvrdila vůči všem Rusům a Bělorusům – bez ohledu na jejich politické smýšlení.
Mohli by požádat o politický azyl, jeho vydání ale trvá dlouho. Do té doby zároveň nemohou pracovat, stejně jako nyní s dočasným vízem. „Spolu s kolegy z Univerzity Karlovy jsme podali žádost o grant Čeština ve světě. A já jsem tam jako člen jejich týmu. Oni by mě pak nemohli zaměstnat,“ uvedl Skorvid.
Spolupráce s Memorialem
Manželé spolupracovali s v Rusku zakázaným sdružením Memorial, které mapovalo zločiny komunismu. „Přímo v jejich prostorách tam byla taková akce – dva týdny po úmrtí Václava Havla – kde jsme i vystoupili coby překladatelé. Byly tam Havlovy portréty. Některé jsme potom viděli na manifestacích,“ vzpomínal Skorvid.
Tříměsíční české vízum končí i historikům, manželům Morozovovým, taktéž členům sdružení Memorial. „Jelikož jsme přijeli na turistické vízum, stejně jako mnoho lidí, kteří v té době opustili Rusko, po skončení předepsaných devadesáti dnů v schengenském prostoru odsud budeme muset odjet, protože nemůžeme porušovat zákon,“ přiblížila historička Alla Morozovová.
„Jsem člověk, který podepsal protiválečné prohlášení, za což mi nyní hrozí v některých případech patnáct let vězení,“ vysvětlil historik Konstantin Morozov.
Historici Alla a Konstantin Morozovovi se ve své vědecké práci zaobírají ruskou demokratickou emigrací v meziválečném Československu. Zejména demokratickou levicí: takzvanými esery a sociálními demokraty.
Nový Masaryk
„Narodil jsem se ve městě Samara na řece Volze. Vltavu a Volhu spojuje fakt, že na březích Volhy v roce 1918 českoslovenští legionáři bojovali za svobodu Ruska a Masaryk tento boj za svobodu podporoval. A přesně před sto lety vytvořil ‚Ruskou akci‘ na podporu ruské emigrace, ruské inteligence, s cílem vytvořit nové kádry pro budoucí demokratické Rusko. Doufáme, že se v Česku najde ‚nový Masaryk‘,“ sdělil Morozov.
Nad demokratickými Bělorusy a Rusy nyní visí nebezpečí návratu do zemí diktatur, kde jim hrozí pronásledování. Často vzpomínají právě na prvního československého prezidenta, který poskytl protibolševickým Rusům mezi válkami dlouhodobý azyl s možností pracovat.
„Lékaři tady většinou našli uplatnění. Inženýři a všichni tito lidé z technických oborů tady měli obrovské uplatnění, protože sem emigrovali nejen studenti, ale i profesoři, konstruktéři. Spousta významných osobností,“ vyjmenoval historik Alexej Kelin.
Bez práce, bez přednášek
Podmínky tříměsíčního azylu neumožňují demokratickým Bělorusům a Rusům, stejně jako při čekání na politický azyl, vůbec pracovat – ani přednášet na vysokých školách. „Paradox je v tom, že v roce 2015 jsem získal titul hostujícího profesora Univerzity Karlovy a tam je napsáno latinsky, že tady mohu přednášet a vést semináře. Mohu, ale nesmím, protože tam to napsáno není, ale to vízum je takové, že z hlediska právního to pracovní povolení nemám,“ vysvětlil Skorvid.
Na problém upozorňuje i předseda občanského sdružení Gulag.cz Štěpán Černoušek. „Mezi těmito lidmi je spousta perfektních odborníků, vysoce kvalifikovaných historiků s obrovským přehledem a vhledem do sovětské historie. A o ty lidi by byla hrozná škoda přijít. Mohou být velkým přínosem pro Česko, pro Evropu,“ upozornil.
Téměř bezvýchodná situace demokratických Bělorusů a Rusů v Česku nezůstala občanským sdružením, která se zabývají sovětskou i československou totalitou, lhostejná. Spojila se proto s poslanci a senátory z volného sdružení Přátelé demokratického Ruska. Symbolicky právě ve dnech, kdy Česko nahradilo Rusko v Radě OSN pro lidská práva.
„Zorganizovali jsme setkání s ministrem pro evropské záležitosti. Já jsem osobně psal dopis ministru (vnitra) Rakušanovi,“ informoval senátor a člen klubu STAN Marek Hilšer. Šéfka sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) sdělila, že věc řešila s ministrem zahraničí Janem Lipavským (Piráti).
Resorty slibují ochranu
Ve středu 18. května, vydala česká diplomacie zprávu o programu Občanská společnost, který umožňuje prodloužení víz i pro manžele Morozovovy a Innu Bezrukovovou a Sergeje Skorvida. „Opravdu jsme ho přichystali ve velké rychlosti tak, abychom mohli těm lidem co nejrychleji pomoci,“ uvedla mluvčí resortu Lenka Do.
Podle ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) by měla existovat přívětivější pravidla. „Lidé, kteří jsou jednoznačně pronásledováni v Rusku nebo Bělorusku, v České republice budou mít speciální režim. Není to úplně dočasná ochrana, to je nějaký mezinárodní titul, ale ten režim bude napasovaný na ty potřeby, že by to třeba nebyl pobyt dlouhodobý, ale byli by v České republice chráněni,“ avizoval. Podle Lenky Do by navíc tito lidé v Česku mohli pracovat dál.
