Šéf horní komory Miloš Vystrčil (ODS) se ve středu sešel s tchajwanským ministrem zahraničí Josephem Wu. Čína, která ostrov považuje za svou součást, už v minulých dnech návštěvu tchajwanské delegace v Česku kritizovala. Náměstek ministra zahraničí Jan Kohout a europoslanec Alexandr Vondra (ODS) se ve středečních Událostech, komentářích shodli, že rozvíjet vztahy s Tchaj-wanem je správným krokem. Bývalý poslanec Jan Lipavský (Piráti), o němž se mluví v souvislosti s kandidaturou na šéfa diplomacie, akcentoval sebevědomí zahraniční politiky.
Rozvíjet vztahy s Tchaj-wanem je namístě, shodli se Kohout a Vondra
Zahraniční politiku Česka považuje Kohout za konstantní už přes dvaatřicet let. „Je ve vztahu k evropské integraci, k transatlantické vazbě a politice jedné Číny. Ale zároveň to ukazuje, že Česká republika má možnosti a měla by rozvíjet vztahy se všemi, kteří chtějí rozvíjet vztahy s námi, snaží se a vyznávají podobné hodnoty. Bez ohledu na jejich státní statut,“ okomentoval s ohledem na ekonomiku. Dodal, že reakci Číny nepovažuje za nic neobvyklého a nemá z ní obavy.
Také podle Vondry není stanovisko Číny nic nového. Tchaj-wan zároveň označil za důležitou průmyslově vyspělou zemi. „Myslím si, že rozvíjet obchodní, ekonomické vztahy s ní je na místě,“ řekl s tím, že Tchaj-wan je pro Česko významným investorem. Připomněl také, že s Tchaj-wanem rozvíjel vztahy už Václav Havel. Podle něj se komunikace vždy pohybovala v nějakém rámci, „který nezpůsobil zemětřesení“. Dodal také, že koalice SPOLU se hlásí k havlovské tradici.
Chladné vztahy s Ruskem
Ve vznikajícím prohlášení vítězných koalic SPOLU a PirátiSTAN se objevilo také vyjádření, že vztahy s Čínou a Ruskem potřebují revizi. „Vznikající vláda se jednoznačně odkazuje k sebevědomé zahraniční politice, obnovení tradice lidských práv, silné spolupráci na úrovni EU a NATO. Rusko a Čína v dnešní době představují určitý fenomén, fenomén hrozby vůči České republice. Je třeba, aby to česká zahraniční politika náležitě reflektovala ve všech strategických dokumentech, ale i v řadě praktických kroků na mezinárodní scéně,“ vysvětlil Lipavský.
Česko podle něj bylo v minulých letech svědkem navazování kontaktů s Ruskem a Čínou, při kterých se vzdávalo některých principiálních postojů. Aktuální vztahy s Kremlem označil za vyprázdněné. Podotkl, že cílem není to, aby nebyly žádné. „Udržujme vztahy na pragmatické úrovni. Ale neočekávejme od toho žádné bombastické velké byznysy, příliv investic a podobně – tak, jak se občas v této souvislosti dříve hovořilo,“ navrhl.
S tím, že jsou česko-ruské vztahy „zamražené“, souhlasil také Kohout. Podle něj je na příští vládě, aby se rozhodla, jakým způsobem se k zemi postaví „Jaké vztahy si chce nastavit a jaké kroky v tom chce učinit,“ nastínil.
Pragmatický přístup podporuje také Vondra. Vztahy s Ruskem je podle něj třeba dostat do normálu. „Na jedné straně se o ně neopírat. Z druhé strany také nemá cenu je nějak provokovat,“ sdělil. Upozornil, že se jedná v případě Číny i Ruska o velké státy, které Evropa potřebuje, je ovšem potřeba se vyhnout strategické závislosti.
Pragmatická spolupráce V4
Za smysluplnou považují Lipavský, Kohout i Vondra spolupráci v rámci skupiny V4. Náměstek ministra zahraničí se domnívá, že uskupení za léta existence dokázalo, že je užitečné. „Její členové prochází různými změnami a vývojem. Ale to nic nemění na tom, že tento formát nám pomáhal jak při vstupu do NATO, tak do EU,“ připomněl. Kohout dodal, že spolupráce se ukázala jako dobrá i během pandemie.
Vztahy s Polskem považuje za dobré. Spory kolem hnědouhelného Dolu Turów by se podle něj měly narovnat. „Tyto bilaterální spory nesmí přerůst do toho, že by regionální spolupráce vymizela,“ zdůraznil Kohout.
Vondra připustil, že v tomto konkrétním případě se možná česká vláda bála před volbami udělat kompromis. „Ale jinak je podle mých informací způsob řešení dojednaný,“ řekl s tím, že věc je ještě třeba dotáhnout do konce. „A já si myslím, že tam neschází mnoho,“ doplnil. Také podle něj má spolupráce V4 pokračovat, ač se někde zájmy zemí liší.
Lipavský upozornil, že je málo věcí, kde se čtyři státy skutečně shodnou. „V některých nejzákladnějších zahraničně-politických otázkách jsou pohledy naprosto rozdílné,“ upozornil. Podle něj je spolupráci třeba vnímat realisticky – a to jako platformu pro komunikaci mezi vládními a parlamentními představiteli a ministerstvy.