Před 129 lety se narodil objevitel inzulinu Frederick Banting. Sto let po jeho příchodu na svět, v roce 1991, vyhlásila Mezinárodní federace diabetu a Světová zdravotnická organizace 14. listopad Světovým dnem diabetu. Tradiční Pochod proti diabetu s mottem „Poznejte příznaky cukrovky. Včasná diagnóza zachraňuje životy“ ale letos neumožnila koronavirová pandemie.
Organizátoři akce se proto rozhodli vytvořit aplikaci s názvem Měníme cukrovku pohybem. Do ní se zaznamenává čas, který uživatel touto aktivitou stráví.
„Z mnoha důvodů mají lidé za současných omezení méně příležitostí a ztížené podmínky k pravidelnému pohybu. Aplikace vznikla s cílem změnit izolaci ve společný cíl a k překonání důvodů, proč se nehýbat,“ vysvětlila Iva Piljarová ze společnosti Novo Nordisk, která osvětovou akci Pochod proti diabetu na pražském Karlově náměstí každoročně pořádá.
Přibývá počet diabetiků mezi dospělými
Na nutnost pohybu jako prevenci vzniku cukrovky upozorňuje také předseda České diabetologické společnosti Jan Škrha. „Pohyb je základním kamenem nejen v prevenci diabetu, ale i u diabetiků samotných. Od útlého věku má být dítě vedeno k dostatku pohybu zahrnujícího běžné sportovní aktivity, jako jízdu na kole, pěší výlety, v zimě lyžování spíše běžecké a podobně. V dospělém věku se doporučuje denně pohyb, například aspoň pět až osm tisíc kroků denně,“ konstatoval Škrha.
Právě u dospělých, a to zejména ve středním věku, podle něj problémů s cukrovkou stále přibývá. Kromě nedostatku pohybu na to mají vliv také stravovací návyky, které v kombinaci s nedostatkem sportovních aktivit vedou k obezitě.
„Touto cestou přibývá riziková populace, u níž se kombinuje vedle nadváhy nebo obezity také vyšší krevní tlak a poruchy metabolismu tuků. Obecně s věkem přibývá diabetiků i pacientů s prediabetem, tedy stadiem, které předchází rozvoji diabetu,“ vysvětlil lékař.
Rizikovým faktorem je také kouření. To podle diabetologa zvyšuje pravděpodobnost rozvoje cukrovky až na dvojnásobek. „Příliš se nemluví o tom, že nikotin zhoršuje uvolňování inzulinu ze slinivky i jeho působení,“ zdůraznil Škrha.
Mezi nejčastější příznaky cukrovky patří časté močení, úbytek tělesné váhy, únava nebo velká žízeň. Diabetes je chronické onemocnění. Jeho hlavním znakem je zvýšená koncentrace cukru glukózy, který vyvolává změny ve tkáních a orgánech – poškozuje tak jejich funkci.
„Typické je postižení cévního systému podmiňující na jedné straně poruchy zraku, ledvin a nervů v různých částech těla a vedle toho vedoucí k onemocnění srdce, k cévním mozkovým příhodám či k postižení dolních končetin,“ vyjmenoval Škrha.
Cukrovkou v Česku trpí přes milion lidí
Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) je v České republice v současné době evidováno přes jeden milion pacientů, kterým byl diagnostikován diabetes. Jedná se o asi 505 tisíc mužů a 514 tisíc žen. V průběhu roku 2018 zemřelo s diabetem přibližně 37,5 tisíce osob, z toho 4280 zemřelo v důsledku tohoto onemocnění. Vyplývá to z veřejně dostupné zdravotnické ročenky za rok 2018.
Antidiabetiky bylo v tomto roce léčeno 760 tisíc lidí. „Zbývající část diagnostikovaných má hraniční poruchu, takzvaný prediabetes, která není farmakologicky léčená a tím je vykázána samostatně. Vedle toho je však třeba pamatovat, že existují osoby, u nichž nebyl dosud diabetes zjištěn, neboť nemají potíže, nechodí k lékaři a o poruše se tedy neví. Takto může být i 200 tisíc dalších osob s nepoznanou poruchou,“ okomentoval statistiky Škrha.
Uvedl také, že diabetiků každoročně výrazně přibývá. „Jsou odhady, že v roce 2030 bude v Česku kolem jednoho a čtvrt milionu diabetiků nebo i více. Jedná se o celosvětový vývoj diabetu, takže se hovoří o epidemii diabetu,“ nastínil lékař.
Doplnil ale také, že počet narůstá i vlivem prodlužujícího se věku díky lepší zdravotní péči. „Již nyní můžeme registrovat prodloužení průměrné doby přežití pacientů s diabetem asi o deset let, než tomu bylo před třiceti lety,“ dodal.
Inzulin zachránil nespočet životů. V lékařství se používá bezmála sto let
Na rozvoji léčby diabetu mají nepopiratelnou zásluhu vědci Frederick Banting a Charles Best. Kanadského lékaře Fredericka Bantinga napadla roku 1920 při čtení článku o dosavadních nezdarech při léčbě průlomová myšlenka.
Se svou teorií seznámil Banting profesora fyziologie na Torontské univerzitě Johna Macleoda, který mu poskytl vybavenou laboratoř. Bantingovi byl přidělen student medicíny Charles Best, a tak se mohl v polovině dubna 1921 pustit do práce. O pár měsíců později se dostavil úspěch a tým 27. července 1921 izoloval u pokusného zvířete hormon inzulin, který má klíčovou roli při regulaci hladiny cukru v krvi.
Isletin, jak Banting látku nazval, byl opakovaně testován na zvířatech. Teprve v lednu 1922 se výzkumníci odhodlali k pokusu, jenž měl prověřit účinky na lidský organismus. Prvním pacientem, jemuž byl inzulin podán, se stal čtrnáctiletý diabetik Leonard Thompson, u něhož ale látka s vysokým obsahem nečistot zpočátku vyvolala alergickou reakci. Biochemikovi Jamesi Collipovi se však rychle podařilo vyrobit čistší formu isletinu a Thompson se nakonec dožil 27 let.
Isletin, respektive inzulin, jak se látce začalo říkat, zachránil bezpočet lidských životů. V roce 1923 proto Banting obdržel Nobelovu cenu za lékařství.
