Debaty o klimatické krizi se dlouho obešly bez žen. Chyběly jako ty, na které změny dopadají, i ty, které je řeší, říká socioložka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Eva Richter. Přitom to budou podle ní právě ženy, na které důsledky klimatických změn dopadnou více, ať už v rozvojových zemích nebo uprostřed Evropy. Na zranitelnost žen upozorňují vědci, Organizace spojených národů (OSN) i Světová zdravotnická organizace (WHO).
Světové organizace varují před tím, že na změny klimatu doplatí jinak lidé chudí a bohatí, jinak lidé v Africe a Evropě. Bude se lišit i dopad klimatických změn podle pohlaví?
Přestože máme tendenci vnímat změny klimatu jako genderově neutrální, tak dopady budou rozdílné. Jednoduše proto, že ve většině společností mají muži a ženy rozdílné role. Už dnes se ukazuje, že při živelních pohromách a katastrofách bývají následky více zasaženy ženy, například proto, že jsou více spojeny s domácností a někdy třeba nesmí opustit domov, dokud nemají mužský doprovod. A zpravidla také platí, že v krizích dochází k násilným činům – a sexuální násilí se opět týká více žen než mužů. Dá se očekávat, že takových krizových situací přibude.
Také jsou ženy obecně častěji ohrožené chudobou, což je činí zranitelnějšími rovněž vůči změnám klimatu. V chudších oblastech, kde bude voda hůř dostupná, pro ni budou muset ženy chodit dál, protože za získání vody pro domácnost bývají většinou zodpovědné ony. Když bude zdroj vody daleko, budou to dívky, které přestanou chodit do školy, aby stihly obstarat domácnost. Ženy také mají často méně prostředků na to opustit místo, kde se zhoršují životní podmínky, anebo se jim přizpůsobit.
U nás půjde o to, že klimatické změny pravděpodobně vyvolají ekonomickou krizi, která opět ohrožuje ženy více. Zdraží-li potraviny, matky samoživitelky nebo seniorky s nižšími příjmy si je nebudou moci dovolit.
Co se nám odhaluje v debatách o Gretě Thunbergové? Ukazuje se nám na jejím příběhu něco, co jsme zatím o způsobu, jak se mluví o klimatické krizi, nevěděli?
To, jak se na Thunbergovou reaguje v médiích, hodně vypovídá o tom, koho vlastně vidina změny klimatu ohrožuje. Není to jenom o ní: žen, které se zasazují o environmentální a mitigační (zmírňující, pozn. red.) politiku, je více, a často se setkávají s podobnými útoky. Thunbergová je nejvíce medializovaná žena a proto i ty útoky na ni jsou nejvíc slyšet.
Proč někdo cítí potřebu útočit na šestnáctiletou dívku, případně jiné ženy zabývající se změnou klimatu, může souviset s tím, že klimatická krize je důsledek systému, který vznikal jako patriarchální. Ve chvíli, kdy připustíme, že za tuto krizi můžeme my jako systém, tak ho vlastně zpochybňujeme. Najednou se mluví o tom, že je potřeba ho změnit, což lidé, kteří se v tomto systému cítí bezpečně a jejichž identita se od tohoto uspořádání odvíjí, to cítí jako ohrožení, jako osobní hrozbu. Navíc je tento útok na systém veden ženou.
V útocích na Thunbergovou zaznívá, že je to „ještě dítě“. Tím se zpochybňuje její ženství – pokud jde o jiné ženy, od těch se zase čeká, že budou vdané a mít děti, že budou „pasovat“ do genderové role. O projevu Thunbergové v OSN se říkalo, že je hysterická, ale hysterie je typická technika bagatelizace či zlehčování ženského projevu. Emotivní ženský projev znamená hysterii, u muže by se řeklo, že je vášnivý a zapálený, v tom je dvojí metr. Všechno to jsou argumentační fauly, útoky na osobu, místo argumentace k obsahu projevu.
Thunbergová je jedna z mála žen, které v debatě o změnách klimatu vystupují. Podle některých analýz tvoří ženy v těchto debatách jen zhruba jednu třetinu, leckdy je jich ještě méně. Proč?
Protože jsou obecně méně zastoupeny v rozhodovacích pozicích a v politice. Dlouhodobě se totiž o změnách klimatu bavíme jako o něčem vědeckém, politickém, technologickém a ekonomickém. A to jsou oblasti, které jsou stále ještě dominovány muži, a to nejen na nejvyšších úrovních, ale celkově. Ve vědě je toto téma také spíše otázkou přírodních oborů, kde je více mužů. Sociální vědy, s nimiž přichází i více žen, se do debaty o klimatické krizi zapojily poměrně nedávno.
A nejen to: ženy chybí v celém vyprávění o klimatické krizi, nikoli jenom jako řešitelky, ale i jako oběti.
K čemu to vede?
K tomu, že opomíjíme celou řadu případných problémů. Dosud byly diskuse vedeny jednostranně a maskulinně. Přitom to budou ženy, kdo se se sociálními problémy, které změny klimatu přinesou, budou potýkat více.
Potřebujeme, aby se hledala společná řešení. Ukazuje se, že když jsou ženy do řešení environmentálních problémů zapojeny, tak tyto komunity lépe spolupracují a jsou efektivnější. Jsou to totiž ženy, kdo jsou více spojeny s vlastními komunitami a domácnostmi: díky tomu mají větší přehled o reálných dopadech různých změn, o adaptačním potenciálu skupiny a o nárocích na tuto adaptaci.
Za posledních třicet let jsme měli v Česku ministryni životního prostředí jen po dobu čtyř měsíců. Vypovídá to něco o tom, jak se u nás mluví o ochraně přírody a klimatu?
Když pomineme to, že žen je v politice obecně málo, setkávají se s předsudky a celé to neformálně funguje tak, že je pro ně složité prosadit, tak u nás stále platí, že debata o klimatu je technická nebo přírodovědná. Proto je i resort životního prostředí přisuzován tradičně mužům. Zatímco na ministerstvu školství nebo sociálních věcí, tam si ženy dovedeme představit – a ministryně už jsme měli – protože to jsou oblasti spojené s péčí, tedy stereotypně vnímaným ženstvím.
Jak potom hodnotíte českou debatu o klimatu?
Na jednu stranu je hodně zaměřená na ekonomické zájmy a technologická řešení a zároveň se podceňují možnosti domácností, s nimiž jsou spojeny obecně více ženy, nějak jednat.
Vzhledem k tomu, že česká vláda toho moc nedělá – přestože má různé strategické dokumenty a proklamace – tak vychází ochrana životního prostředí hlavně zespoda, z domácností. V tom je velký potenciál: občané mohou rozhodovat tím, co nakupují, a mohou vytvářet nátlak na politiky.
Domácnosti mohou také přispět
Pokud jsou ženy, jak jste říkala, méně zapojeny do politiky a o to více spojené s domácností, mohou i takzvaně od plotny nějak přispět k řešení klimatické krize?
Ano. Tím, že do velké míry zodpovídají za spotřebu domácností, mají velký potenciál z hlediska úpravy životního stylu.
A má to nějaký reálný přínos?
O tom se vede velká debata mezi aktivisty a politiky: jestli mají individuální opatření nějaký význam oproti politickým řešením, všem těm emisním povolenkám a daním za uhlík. Já si nemyslím, že je to buď anebo. Obojí má smysl.
Když se bavíme o drobných úkonech, od nepoužívání plastových brček po znovupoužitelnou láhev na vodu, tak to není jen o tom reálném dopadu, který je samozřejmě v individuálním případě velmi malý – i když po sečtení dohromady už by to mělo citelný efekt. Je tam také dopad na hodnoty společnosti: najednou přemýšlíme o tom, co děláme, jaké dopady to má, a změna klimatu se tím stává součástí naší každodenní reality, kterou zohledňujeme při rozhodování o malých i větších věcech.
Je to cesta od pratelného tamponu na pleť po otázku toho, jak vytápíme domy, jestli jezdíme autem, zda poletíme letadlem na dovolenou, a tohle už není nutně genderově rozdělené. Proto si myslím, že i malé věci mohou mít dopad na větší otázky.
Podle vědců produkují krávy více emisí skleníkových plynů než auta. Je tohle apel spíš na ženy, aby z pozice hospodyň omezily konzumaci masa?
Ano, spotřeba masa má velký potenciál a je to malá velká věc, kterou může udělat každý. Ženy podle genderových stereotypů pořád častěji vaří a obecně zodpovídají za stravu, přestože chutě většinou určuje partner. Tady má smysl oslovovat ženy jako nositelky zdravého životního stylu.
V otázce spotřeby je zajímavé, že v průzkumech ženy sice častěji odpovídají, že mají zájem na ochraně životního prostředí a více je znepokojují změny klimatu, ale máme studii z Finska, podle které se to nemusí nutně překlopit do reálného chování. Zatímco ženy v této studii říkaly, že je pro ně otázka životního prostředí při výběru auta důležitá, byli to muži, kdo kladli při nákupu auta větší důraz na spotřebu a ekonomickou výhodnost, která v případě spotřeby paliva často vede i k větší environmentální šetrnosti.
V krizi se možná ženy víc zapojí
Dá se odhadnout, jak se v době klimatických změn promění role mužů a žen?
Je pravděpodobné, že i malé dopady prohloubí existující nerovnosti. Ale taky už dnes víme, že v některých oblastech postižených katastrofou se ženy ujímají nových rolí, které jsou rozdílné oproti těm tradičním. Tím, že se setkáme s úplně novou situací, se může stát, že někdo začne dělat věci jinak než dosud. A ženy mají v řešení krizových situací velký potenciál, protože mají silné vazby v komunitě a dokáží ji mobilizovat, tudíž se mohou stát lídry. Je otázka, zda to nebude pomíjivé.
Jak dopadnou klimatické změny na fungování české společnosti? S čím se budeme potýkat v našem prostředí?
Zatím jsme na tom uprostřed Evropy tak dobře, že nemluvíme o otázkách života a smrti. Ale pokud klimatická krize povede ke krizi ekonomické, což je víc než pravděpodobné, tak jsou to zase ženy, kdo budou zranitelnější. I kdyby na nás nedopadla celá systémová ekologická krize, nejspíš se kvůli dlouhotrvajícímu suchu zvýší ceny potravin, což, jak jsem říkala, pocítí hlavně ženy kvůli nižším příjmům.
Také to vypadá, že se do Evropy dostávají s globálním oteplováním tropické nemoci, což by mohlo opět zatížit více ženy, které častěji pečují o nemocné. Víc toho zatím nevíme, protože obecně ženám a změnám klimatu se dosud ani vědci příliš nevěnovali.
Věnuje se výzkumu v oblasti environmentální sociologie a rizika. Podílela se na výzkumech Centra pro otázky životního prostředí, které se zabývaly elektromobilitou a postoji k politickým nástrojům zmírňování změny klimatu. Vyučuje na Katedře sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a spolupracuje také s Univerzitou Bergen v Norsku.
