Alzheimerova choroba na vzestupu. S včasným odhalením má pomoci nové vyšetření u praktického lékaře

Lékaři označují Alzheimerovu chorobu jako epidemii 21. století. Jen v Evropské unii odhalí nový případ každých 30 sekund, v Česku se počet od roku 2010 víc než zdvojnásobil. Navíc je tu velká skupina lidí, kteří nemoc mají, ale neví o tom. Řada lékáren přitom nabízí konzultace, které mohou pomoci odhalit riziko nemoci včas. Posílit má i role praktického lékaře, který může od příštího roku u pacientů provádět vyšetření poznávacích funkcí. Čím dřív se na chorobu přijde, tím déle mohou být pacienti soběstační.

Video Události
video

Události ČT: Přibývá případů Alzheimerovy choroby

Zatímco v roce 2010 se s Alzheimerovou chorobou v Česku léčilo něco přes 30 tisíc lidí, loni to bylo už skoro 65 tisíc. A reálně jich nemoc má ještě víc. Nejvíc pacientů pak tvoří lidé nad 75 let a z velké části jsou to ženy.

S počty nemocných rostou i celkové náklady na péči. I proto ministerstvo zdravotnictví připravuje Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc, tedy balíček opatření, která by vedla k včasnější diagnostice choroby, a tedy i levnější léčbě.

„Od roku 2020 budou moci praktičtí lékaři nově testovat kognitivní schopnosti pacienta a v případě podezření na nějaký problém ho dále poslat ke specialistovi,“ uvedla Hana Marie Broulíková z Národního ústavu duševního zdraví.

Zatím nejrychlejší a nejdostupnější metodou zjištění příznaků Alzheimerovy choroby zůstávají písemné testy kognitivních poruch.

Otestovat poruchy paměti si teď lidé mohou zdarma v novém konzultačním centru v Praze na Andělu, ovšem odbornou konzultaci poskytují i desítky lékáren v celém Česku. Jejich seznam je k nahlédnutí na stránkách České lékárnické komory.

Diagnózu sice ve finále určuje lékař, lékárníci ale mohou pacienty včas zachytit a zvýšit tak šanci na zbrzdění choroby.

Nutnost nepřetržité péče

V pokročilém stadiu přitom člověk s Alzheimerovou chorobou vyžaduje náročnou a skoro celodenní péči. Je to i případ Zuzany Žáčkové, která se o svoji nemocnou matku stará na plný úvazek.

Pomáhá jí se vším, s jídlem, s oblékáním nebo s chůzí po bytě. Bydlení přitom musela uzpůsobit situaci. „Máme na stěnách držadla, aby bylo možné se při chůzi zachytit. Tam, kde musely dveře zůstat, protože na hygienu přece jenom určité soukromí člověk potřebuje, tak jsem zvolila dveře posuvné, které nepřekážejí v chodbě,“ nastínila Žáčková.

Přestavbu bytu si platila sama, stejně jako třeba nákup vozíku. Ten pojišťovna sice nabídla, ale bez potřebných úprav v podobě pomocných brzd, které může stisknout, když vozík drží. „Jsou pro mě důležité, protože držím váhu, která je větší než moje vlastní váha, a je strašně těžké to vyvážit, aby mi neujela,“ popsala Žáčková.

Ještě větší problém je pro paní Žáčkovou omezený kontakt s okolním světem. Většinu času tráví doma. Možnost, jak si od nutnosti neustálého dohledu odpočinout, je tak buď pomoc rodiny, nebo takzvaná respitní péče.

„V praxi to vypadá tak, že přichází respitní pracovnice, zjednodušeně můžeme říct asistentka, do rodiny, na nějakou dobu přebere péči a rodinný pečující může dělat chvilku něco jiného,“ uvedla psycholožka České alzheimerovské společnosti Eliška Broučková.

S podporou pro pečovatele počítá i Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc. „Věříme, že důležité je to, aby se lidé nedostali do sociální izolace,“ podotkla Broulíková z Národního ústavu duševního zdraví.