Praha - Čechoslováci mají trauma z roku 1938 neoprávněně, alespoň podle historiků. Proti nacistickému Německu se totiž po podpisu mnichovské dohody naše armáda účinně bránit nemohla. Československo nemělo z vojenského hlediska šanci se ubránit a žádný evropský stát by mu nepomohl. Navíc by bylo označeno za viníka světové války, což by ohrozilo jeho poválečnou obnovu v původních hranicích.
To je mínění českých historiků, kteří svolali do Prahy mezinárodní konferenci na téma Československo a krize demokracie ve střední Evropě ve 30. a 40. letech XX. století. Hledání východisek. Podobné trauma mají podle historika Jindřicha Dejmka i národy, které se agresi bránily. Jejich obrana totiž nebyla úspěšná a trvala pouhé dny nebo týdny.
Ačkoliv už od podpisu mnichovské dohody uplynulo 70 let, historici stále ještě neznají odpověď na všechny otázky. „Pořád ještě je možnost říct k Mnichovu někoho nového. Kupříkladu do dnešních dnů nemáme rozřešenou otázku sovětské pomoci Československu v září 1938. To je otázka, na kterou nám ještě archivy nedaly odpověď.“
Česko se mohlo stát součástí Německa a Slovensko zůstat samostatné
V současné době otvírané diskuse ale ukazují, že historici nemají na to, zda se Československo mělo bránit, jednotný názor. Někteří soudí, že se bránit mělo. Zastánci tohoto názoru ale podle Jana Němečka z Historického ústavu AV neberou v úvahu další osud Československa. Němeček připouští, že by obrana měla pozitivní dopad na morálku národa, pro pozdější obnovu Československa ale zřejmě katastrofální, protože by mohlo být označeno za viníka světové války. Obává se proto, že by republika nemusela být obnovena v původním rozsahu.
Americký prezident Franklin Roosevelt podle Němečka dokonce při mírových snahách v roce 1939 uvažoval o tom, že by české země zůstaly součástí Německa a Slovensko samostatné. Šance na poválečnou obnovu by proto po neúspěšné obraně nebyla, zdůraznil.
Malé státy to mají vždycky těžší
Na dnešní tiskové konferenci se historici dovolávali mínění právníka, historika a novináře Iva Ducháčka, který už před padesáti lety napsal, že se Československo stalo výmluvným svědectvím o tom, že malý vnitrozemský stát, který žije ve stínu totalitní velmoci, může v dnešním světě jen za zcela výjimečných okolností být opravdu suverénním strůjcem svých osudů. V nejlepším případě mohou podle Ducháčka národní vůdci doufat, že se jim podaří osudy svého národa alespoň spoluutvářet.
Tyto myšlenky se staly mottem konference a platí podle Němečka i v současné době. Role malého státu je vždycky limitována jeho velikostí. Bylo tomu tak před sedmdesáti lety, je tomu tak nyní v Evropské unii a týká se to i Gruzie a dalších zemí, dodal.
