Podezřelé transakce, jejichž prostřednictvím byly z pražského dopravního podniku vyvedeny stovky milionů korun, skutečně probíhaly. Byly to ale obyčejné obchody, nikoliv trestný čin. S tímto závěrem uzavřel pražský městský soud takzvanou jízdenkovou kauzu, na kterou skoro před 8 lety jako první upozornili Reportéři ČT. Státní zástupce se však na místě odvolal. A podal stížnost i proti tomu, aby soud obžalovaným uvolnil roky obstavený majetek. Případ tak míří k Vrchnímu soudu v Praze, který bude znovu řešit i otázku odposlechů. Celou kauzu sledoval Hanuš Hanslík.
V kauze figuruje lobbista Ivo Rittig, bývalý ředitel dopravního podniku Martin Dvořák i dalších 15 lidí. Podle výsledků policejního vyšetřování měli pražský dopravní podnik připravit skoro o 500 milionů korun na zakázkách týkajících se výroby jízdenek, jejich distribuce a prodeje SMS jízdenek. Část peněz měla podle státního zástupce mířit přes spletitou síť firem právě k hlavním obžalovaným.
Papír pro jízdenky dodávala firma Neograph. Její manažer Vladimír Sitta ml. uvedl, že část peněz z ceny každé jízdenky putovala do tajemné firmy Cokeville Assets v Karibiku.
Výroba papíru s ochrannými prvky vyšla u každé jízdenky na čtyři haléře, k tomu si papírna Neograph připočítala dva haléře jako svůj zisk. Papír pak putoval do tiskárny cenin, která vytiskla jednu jízdenku průměrně za 14 haléřů – dohromady tedy 20 haléřů. Jenže dopravní podnik kupoval jízdenky za nejméně 37 haléřů na jednu jízdenku.
A právě tento rozdíl – 17 haléřů z každé jízdenky – putoval do firmy Cokeville Assets na Panenských ostrovech. Podle obžaloby měl tuto firmu spolu se svými právníky ovládat právě Ivo Rittig. Podobným způsobem přes spletitou síť zahraničních firem měly jít v dalších zakázkách peníze i jiným obžalovaným, třeba tehdejšímu řediteli dopravního podniku Martinu Dvořákovi.
Zakázky byly výhodnější než nákup jízdenek v minulosti, hájila se většina obžalovaných
Všichni hlavní aktéři kauzy však svou vinu odmítali: „Obžaloba je plná lží a výmyslů. Nemám a nikdy jsem neměl nic společného s Dopravním podnikem hlavního města Prahy. Nenašel jsem jediný důkaz, podle kterého bych měl z dopravního podniku nějaké peníze dostat. Neměl jsem nikdy žádný přístup na jeho účty, nikdy nic. Cokeville byl jen můj obchodní partner,“ uvedl letos v dubnu Rittig.
„Tam nejsou žádné důkazy. Tam je jenom důkaz v náš prospěch. Je to prostě jedno velké divadlo,“ kritizoval už loni Dvořák.
V podstatě všichni advokáti, z obžalovaných pak hlavně Martin Dvořák, upozorňovali zejména na to, že se nemohli dopustit žádného trestného činu, protože dopravnímu podniku podle nich nevznikla žádná škoda. Žalované zakázky totiž byly výhodnější než kontrakty, podle kterých nakupoval podnik dříve.
Tomu ale oponoval státní zástupce. Samotný fakt, že obžalovaní dopravnímu podniku oproti minulosti nějaké peníze ušetřili, podle něho vůbec neznamená, že nemohli způsobit škodu.
V Dvořákově případě státní zástupce poukazoval třeba na to, že si jeho matka, která také byla mezi obžalovanými, koupila v luxusním resortu na portugalském ostrově Madeira vilu za 1,5 milionu eur. Peníze měly pocházet ze stejné spletité sítě firem, kam měly jít z dopravního podniku.
Podle soudu nebyla marže u jízdenek vyšší, než je běžné u jiných dodavatelů
Soud ale nakonec všech 17 obžalovaných osvobodil, podle soudce Petra Hovorky nebyl žalovaný skutek trestným činem. Podle něj se obžalobě nepodařilo prokázat, že dopravnímu podniku vznikla škoda.
Soudce v odůvodnění rozsudku uvedl, že některé znalecké posudky byly špatně zadané, marže poskytovaná u jízdenek nebyla vyšší, než je běžné u jiných dodavatelů jízdenek v Česku. Podle něj také neexistuje důkaz o tom, že by Dvořák nebo Rittig obdrželi nějaké plnění na základě uzavřených smluv dopravního podniku.
Soud ovšem nepřipustil jako důkaz odposlechy Ivo Rittiga pořízené při vyšetřování jiného případu. „Byly označeny jako nepoužitelné, což se tedy vymyká stávající soudní praxi,“ tvrdí státní zástupce Adam Borgula. Odposlechy měly údajně zaznamenat domluvu hlavních aktérů případu.
Obžaloba tak musela stavět hlavně na dokumentech, které získala cestou mezinárodní právní pomoci ze Švýcarska a z Kypru. Tyto dokumenty měly prokazovat finanční toky a úlohu jednotlivých obžalovaných.
Důležité bylo i svědectví spolupracujícího obviněného Jaroslava Kubisky. Ten sám některé převody peněz osobně prováděl, což potvrdil i u soudu. „V rámci svého zaměstnání pro společnost Peskim jsem se podílel na převodech peněz z tunelování dopravního podniku a dalších státních a polostátních firem. Skrze ovlivněné zakázky a dodavatelské firmy proudily finanční prostředky z dopravního podniku k dispozici panu Rittigovi a panu Dvořákovi.“
Případ teď míří k vrchnímu soudu, protože se státní zástupce na místě odvolal. „Já mám za to, že nejméně část té argumentace, kterou jsem použil v závěrečné řeči, nebyla nijak zohledněna,“ uvedl Adam Borgula.
Ředitel Nadačního fondu proti korupci Karel Škácha vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud na rozdíl od první instance dojde k přesvědčení, že se stal trestný čin. „Věřím, že odvolací soud následně připustí jako důkaz odposlechy, které jasně dokazují korupční jednání obviněných v této kauze,“ uvedl.
Ivo Rittig naopak pro ČT rozsudek okomentoval s tím, že byla obžaloba rozbita na 100 procent a „takzvané důkazní prostředky státního zástupce byly povaleny na zem jako nějaká socha“.
