Začínali jako zlínské regionální hnutí zaměřené na rozdíly v dělbě peněz mezi malými a velkými městy. Díky kandidátkám TOP 09 se ale dostali až do nejvyšších pater politiky. Do letošních voleb chtěli Starostové a nezávislí původně vykročit jako koaliční partner lidovců, ale když tento projekt selhal, stranická hrdost rozhodla o samostatné kandidatuře. Výsledky voleb ukazují, že se riskantní sázka vyplatila.
Byl konec srpna 2008, když noviny přinesly nevšední perličku: „Starosta malé obce na Slovácku bude na týden řídit Prahu.“ Jednalo se o pokračování sázky, kterou mladý regionální politik uzavřel s tehdejším pražským primátorem Pavlem Bémem. V uplynulých měsících se spolu totiž opakovaně střetli kvůli rozdílu ve finančních prostředcích, které tekly do malých měst a obcí a které inkasovala velká sídla s metropolí v čele.
Tehdy čtyřiatřicetiletý politik ze Suché Lozi si měl na řízení Prahy vyzkoušet, jaké to je stát v čele více než milionového města, které neslouží jenom vlastním občanům, ale i republice, a sám Bém na oplátku krátce starostoval slovácké obci. O šest let později už stál Bém mimo vrcholnou politiku – a tentýž zástupce Suché Lozi řídil sněmovní schůze dolní komory. Pro hnutí Starostové a nezávislé platí Petr Gazdík za hlavní politickou tvář.
Za malé obce
Není se čemu divit. Hnutí, které vzniklo v srpnu 2004 jako Nezávislí starostové pro kraj, sice až do roku 2009 řídil starosta valašského Vysokého Pole Josef Zika, Gazdík ale v regionální formaci figuroval už od jejího vzniku a společně se Zikou razil politiku, která dalece přesahovala katastry dvou moravských vesniček.
Před deseti lety obě obce podaly k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku žalobu, která předznamenala i bémovské angažmá. Napadala totiž údajnou daňovou diskriminaci menších obcí a stažena byla až poté, co vláda schválila novelu o rozpočtovém určení daní – přesně podle představ Gazdíka a Ziky.
Pocitu, že velká města drží nespravedlivá privilegia, se ale Starostové nezbavili. Jen čtvrt roku po vládní novele zakládá hlava Suché Lozi na obranu vesnických zájmů Sdružení místních samospráv České republiky. Ve stejné době žádá Prahu, aby kvůli kandidatuře na pořádání olympijských her iniciovala všelidové hlasování, ve kterém nákladný sportovní svátek odsouhlasí i občané.
Na podzim téhož roku navíc kandiduje za starostenské hnutí na zlínského hejtmana. Ve volbách, které v celé republice opanuje sociální demokracie a pro něž se později vžije označení „oranžové tsunami“, Starostové získají pět zastupitelských mandátů. Jedná se ale jen o dílčí úspěch – formace ještě neví, že ji čekají i křesla ve sněmovně.
Do vysoké politiky
Změna, která u Starostů proběhla v únoru 2009, byla hned dvojí. Uskupení upravilo název na současné Starosty a nezávislé a Petr Gazdík, vystudovaný učitel matematiky a fanoušek skautingu, v čele hnutí vystřídal Josefa Ziku. O pět měsíců později potom uzavřel smlouvu, která se měla ukázat jako určující pro řadu následujících let. S nově vzniklou TOP 09 Karla Schwarzenberga dohodl strategickou spolupráci, a hnutí tak mohlo delegovat své zástupce na topkařské kandidátky pro volby v nadcházejícím roce.
Díky charismatu tehdejšího šéfa tuzemské diplomacie získala nová politická formace v hlasování o složení dolní komory bezmála 17 procent hlasů, což představovalo třetí nejsilnější výsledek, a kvůli mizivému koaličnímu potenciálu Paroubkovy sociální demokracie stála i u zrodu středopravicové vlády vedené občanskými demokraty Petra Nečase.
Nejenže tak Gazdíkovi Starostové usedli ve sněmovně, ale ještě získali podíl na exekutivě – včetně ministerského křesla. V kabinetu je zastupovala ministryně kultury a vizovická starostka Alena Hanáková (2011–2013), která si ovšem sklízela spíše negativní popularitu, když odvolání tehdejšího šéfa Národního divadla Ondřeje Černého jen vágně vysvětlovala „špatně nastavenými procesy“ v řízení souboru. Blízko ke Starostům měl také její předchůdce ve funkci Jiří Besser.
Přítomnost Starostů na kandidátkách TOP 09 se zopakovala i v předčasných volbách před čtyřmi lety, ve kterých dvojformace získala šestadvacet mandátů, z toho pět patřilo nominantům Starostů a tři přímo členům hnutí. Samotný Gazdík, který ještě čtvrt roku před hlasováním kvůli znechucení ze stavu vrcholné politiky nad svou opětovnou kandidaturou váhal, nakonec usedl ve vedení dolní komory coby její místopředseda. Hnutí už ale řídit nechtěl.
Půtovo intermezzo
„Starostové a nezávislí nemají být kultem jedné osobnosti. Potřebujeme přehodit výhybku,“ prohlásil před starostenským sněmem, který v březnu 2014 hostily středočeské Průhonice. Delegáti sněmu jeho prosbu vyslyšeli (i proto, že se Gazdíkovi v té době mělo narodit čtvrté dítě) a do čela hnutí postavili libereckého hejtmana Martina Půtu, hvězdu krajské politiky, který dokázal Starostům o dva roky dříve získat vládu nad severem Čech i navzdory mizivé popularitě Nečasova kabinetu.
Hned půl roku po sněmu se ale Gazdík z pozice druhého muže hnutí znovu musel vrátit do jeho čela. Policie totiž Půtu kvůli rekonstrukci libereckého kostela sv. Máří Magdalény obvinila z přijetí statisícového úplatku a zneužití pravomoci, a přestože šestačtyřicetiletý hejtman obvinění odmítá, do soudního vyřešení svého případu se vedení Starostů vzdal.
Bohatá nevěsta?
V téže době už skřípalo také partnerství mezi Starosty a TOP 09. Karel Schwarzenberg se měl k odchodu z čela strany (k čemuž nakonec došlo před dvěma lety), obě formace na sobě nezávisle kandidovaly ve volbách druhého řádu – a Gazdíkovo uskupení bodovalo.
V komunálních volbách v roce 2014 se STAN prosadili do řady zastupitelstev včetně Prahy, získali více než dva tisíce zastupitelů včetně postu zlínského primátora. Úspěchy sklízeli také v loňských krajských volbách. Půta na Liberecku obhájil vítězství i křeslo hejtmana, díky kandidatuře šéfky Úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové skončilo hnutí druhé v lidnatém Středočeském kraji a celorepublikově získali (s různými partnery pro jednotlivé regiony) téměř deset procent hlasů.
Úspěšná bilance regionálních a místních voleb Starostům zvedla sebevědomí i politický apetit a poté, co loni v listopadu definitivně ukončili partnerství s Kalouskovou TOP 09, začali hledat nového partnera pro aktuální sněmovní volby. Nabytá pověst bohaté nevěsty ovšem Starostům změnila preference – místo účasti na cizích kandidátkách stáli o otevřenou volební koalici dvou rovnocenných partnerů. A s touto představou uspěli v paláci Charitas.
Nejdřív vdavky, potom rozvod
„Věřím, že společně dokážeme víc, že společně dokážeme zvítězit,“ dal se slyšet předseda lidovců Pavel Bělobrádek poté, co delegáti květnového křesťanskodemokratického sjezdu odsouhlasili volební koalici se Starosty více než osmdesáti procenty hlasů.
Od spolupráce, kterou vyjednávaly od loňského prosince, si obě strany slibovaly vzájemné posílení a vytvoření třetí síly v souboji mezi sociální demokracií a hnutím ANO. Lidovecký elektorát totiž nabízel dobré výsledky na Moravě, Starostové po zkušenosti z krajských voleb naopak mohli pomoct KDU v českých krajích, kde (zejména na území někdejších Sudet) sbírá hlasy jen velice obtížně.
Vytvoření středového a jasně proevropského projektu, ve kterém liberální postoje Starostů obrušovaly některé konzervativní zásady lidovců, navíc mohlo nabídnout útočiště pro váhavé městské voliče. Spojenectví ale od počátku zpochybňovala část křesťanské demokracie (vůbec nejhlasitěji zlínský hejtman Jiří Čunek) i předvolební průzkumy.
Podle volebního zákona totiž otevřená koalice dvou stran musí překonat desetiprocentní hranici získaných hlasů, namísto standardní pětiprocentní klauzule pro jedno uskupení. A protože některé volební modely nedávaly lidovecko-starostenskému bloku šanci na tak vysoké zisky, ambiciózní dvojkoalice vydržela jenom do půlky července. Potom přišla z křesťanské demokracie pobídka, aby Starostové vstoupili na lidovecké kandidátky, a zopakovali tak model, který už dvakrát absolvovali s TOP 09.
„Ptám se, proč jsme tedy odcházeli od TOP 09. Být na kandidátkách je druhořadá úloha. Musíme naše hnutí budovat jako svéprávné hnutí a na kandidátkách druhých stran toho nikdy nedosáhneme,“ reagoval tehdy místopředseda Starostů Jan Horník. A hnutí se nakonec rozhodlo pro ještě odvážnější krok, než byla koaliční kandidatura.
Odvaha převzít odpovědnost
„Sedm let jsme byli poslanci TOP 09 a lidé si s námi některé úspěchy, které jsme ve sněmovně prosadili, prostě nespojují,“ oznámil Gazdík týden po lidovecké otočce. „STAN půjde do voleb samostatně.“
Pod heslem Odvaha převzít odpovědnost zahájili kampaň na valtickém vinohradu, a zatímco KDU-ČSL neupustilo od představy, že stranu do voleb povede stranický šéf, v případě Starostů ustoupil Gazdík do pozadí, postavil se jenom do čela zlínské kandidátky a pozici republikového lídra i jedničky pro pražské voliče přenechal poslanci Janu Farskému.
Osmatřicetiletý advokát, který v minulosti spolupracoval s místopředsedou vlády a pozdějším manažerem mladoboleslavské škodovky Martinem Jahnem, se do dolní komory dostal už při první starostenské kandidatuře před sedmi lety, kdy ho voliči preferenčními hlasy vynesli mezi poslance z posledního místa liberecké kandidátky.
Sám nyní stál před podstatně náročnějším úkolem. Přesvědčit voliče, aby do sněmovny dostali celé jeho hnutí. „Nebojím se, že bychom neuspěli, vidím obrovskou sílu, která je v celém hnutí, a s tím nejde prohrát. Máme třetí nejsilnější senátní klub, zastoupení máme ve 13 ze 14 krajů, máme europoslance,“ řekl krátce poté, co v pátek odvolil.
Pro hnutí Starostové a nezávislí nakonec hlasovalo více než pět procent oprávněných voličů a hnutí vstupuje do dolní komory – poprvé samo za sebe - ale opět s vědomím, že bude stejně jako v uplynulých letech pracovat v opozici. „Demokracie může fungovat jenom tam, kde funguje opozice,“ prohlásil na tiskové konferenci Gazdík. „Budeme dobrou opozicí, budeme řešit faktické věci a problémy a po vládě žádat vysvětlení a řešení.“ To ostatně Starostové dělali už v době, kdy měli (zdánlivou) možnost ovlivňovat jenom dvě moravské vesničky.
