Lidská činnost zásadně mění globální klima, především prostřednictvím emisí skleníkových plynů, kde klíčovou roli hraje oxid uhličitý (CO₂). To je už dlouho známá věc. Nicméně nová studie posouvá tento poznatek ještě dále: pokud by vědci měli k dispozici současné možnosti měření atmosférických parametrů, mohli změny v teplotě atmosféry související s činností člověka poprvé detekovat už během 80. let 19. století, tedy o více než půl století dříve, než se dosud předpokládalo.
Tým vedený klimatologem Benjaminem Santerem se zaměřil na takzvaný „klimatický otisk“ lidské činnosti – tedy specifický vzorec změn teploty v atmosféře –, který lze odlišit od přirozené variability teploty.
Konkrétně se badatelé zaměřili na studium teplotních změn v troposféře, nejnižší části atmosféry, a nad ní ležící stratosféře, která se nachází ve výškách zhruba jedenáct až padesát kilometrů. Přirozená variabilita teploty je způsobená například sopečnými erupcemi (ty se projevují přechodným troposférickým ochlazením a stratosférickým oteplením) nebo sluneční aktivitou (která má typicky jedenáctiletý cyklus).
Autoři zkonstruovali hypotetický experiment: předpokládali, že by vědci měli už od roku 1860 k dispozici přesná měření teploty stratosféry a současně používali dnešní sofistikované modely popisující chování klimatického systému.
Stratosféra totiž hraje klíčovou roli v pochopení vlivu člověka – její ochlazování je jedním z nejspolehlivějších znaků zesilujícího skleníkového efektu. Zatímco spodní vrstvy atmosféry, tedy troposféra, ve které žijeme, se v důsledku zvýšené koncentrace skleníkových plynů oteplují, teplota ve stratosféře se naopak snižuje. Tento rostoucí kontrast je právě oním „otiskem“, který vědci hledali.
Co by kdyby
Následně testovali, jak brzy by za výše zmíněných hypotetických podmínek bylo možné „zaznamenat“ dopad rostoucí koncentrace oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, které lidstvo začalo masivně vypouštět do ovzduší s nástupem průmyslové revoluce.
Z modelových simulací vyplynulo, že antropogenní signál – tedy teplotní změna způsobená člověkem – by byl v globální průměrné teplotě stratosféry rozpoznatelný již ve druhé polovině 80. let 19. století.
Dokonce i kdyby naše monitorovací kapacity v roce 1860 nebyly globální, ale vysoce kvalitní měření teploty stratosféry by existovalo pouze pro oblasti mírných zeměpisných šířek severní polokoule, bylo by možné ochlazování stratosféry způsobené člověkem detekovat nejpozději do roku 1894, pouhých 34 let po předpokládaném zahájení sledování klimatu.
Tento výsledek je částečně způsoben skutečností, že mírné zeměpisné šířky severní polokoule nezahrnují teplotně hodně proměnlivou stratosféru v Arktidě, ale stále v sobě obsahují výrazný otisk antropogenního ochlazování stratosféry.
Při použití reálných historických dat a metod detekce by tak vědci mohli začít s vysokou pravděpodobností tvrdit, že dochází ke změnám, které nejsou vysvětlitelné přirozenými faktory. Studie samozřejmě netvrdí, že tehdejší vědci skutečně mohli v 19. století rozpoznat klimatickou změnu – chyběla jim jak měření, tak teoretické nástroje a znalosti, které mají současní klimatologové.
Ukazuje ale, že změny vyvolané člověkem byly z fyzikálního hlediska detekovatelné už v době, kdy svět zažíval teprve počáteční fáze industrializace. Jinými slovy: klimatický signál byl patrný dlouho předtím, než jej lidstvo vůbec začalo hledat. Dnešní věda tak může s ještě větší jistotou prohlásit, že vliv člověka na klima je hluboce zakořeněný v celé moderní éře lidstva – nejde o jev posledních desetiletí.
Není samozřejmě jasné, co by se stalo, kdyby tehdejší lidé už v této rané fázi měli povědomí o klimatických změnách v důsledku spalování fosilních paliv. Přiměly by lidskou společnost k tomu, aby se brzy vydala ekologicky udržitelnější cestou pomalejšího nárůstu a následně i snižování emisí skleníkových plynů? Možná bychom měli dříve k dispozici ekonomicky dostupné technologie obnovitelných zdrojů, možná by dnešní výroba elektřiny a tepla vypadala úplně jinak. To je ale samozřejmě „co by kdyby“.
Dnes ale prakticky s jistotou víme, že dopady pokračujícího ovlivňování klimatu lidskou činností (především v podobě dalších masivních emisí skleníkových plynů) budou negativní a mimo jiné povedou ke stále častějšímu výskytu nebezpečných povětrnostních jevů. A proto i autoři studie upozorňují, že jejich výsledky by měly být vnímány jako další z řady důkazů o potřebě urychleně snižovat emise skleníkových plynů.
