Politika, společnost a klima jsou tři navzájem provázané fenomény, které v minulosti přispívaly k pozitivním změnám, ale také se stávaly příčinou rozsáhlých krizí. Současná změna klimatu způsobená lidskou aktivitou přináší spoustu problémů i výzev. S podobnými změnami se museli lidé na území dnešního Česka potýkat i v dávné minulosti, byť tehdy se podnebí měnilo z přirozených důvodů. Vědci teď popsali, jak zvládaly ochlazování a oteplování germánské kmeny na konci třetího století našeho letopočtu.
Na výzkumu pracovali zástupci dvou poměrně vzdálených oborů: síly spojili archeolog Marek Vlach a bioklimatolog Miroslav Trnka. Archeologové nabídli robustní data ze svého pole působnosti, klimatologové zase detailní paleoklimatické rekonstrukce.
„Pomocí pravděpodobnostního modelování vývoje germánských komunit jsme sledovali, jak se osídlení měnilo podle dlouhodobých změn v kvalitě klimatu. A také v důsledku historických konfliktů, jako byly markomanské války,“ říká hlavní autor článku Vlach.
Markomanské války byla série válek, které probíhaly v druhé polovině druhého století před naším letopočtem. Bojovala v nich Římská říše především proti germánským kmenům Markomanů a Kvádů. Během Markomanských válek došlo i ke konfliktům s dalšími germánskými, sarmatskými a gótskými národy podél obou stran celé délky severovýchodní evropské hranice Římské říše, kterou z velké části tvořila řeka Dunaj.
„Spolupráce archeologie a environmentálních věd je klíčová pro pochopení dlouhodobých vztahů mezi člověkem a přírodou,“ zdůraznil Trnka. „Naše práce ukazuje, že i předindustriální společnosti reagovaly na klimatické výzvy způsobem, který lze dnes vědecky zkoumat. Současně zjištění naznačují, že výrazný posun agroklimatických podmínek nepříznivým směrem zásadně ovlivňoval prosperitu sídel,“ doplnil.
Když vládli Germáni
Germánské kmeny obývaly během prvních čtyř století našeho letopočtu rozsáhlá území Evropy, včetně dnešní Moravy, Rakouska a Slovenska. Nejvyšší nárůst osídlení se obecně odehrál v době převážně příznivých klimatických podmínek takzvaného římského klimatického optima během prvního a druhého století. V té době panovalo ve velké části Středomoří i střední Evropy teplé a současně stabilní podnebí. Pro velkou říši založenou na pěstování obilí, jakou Řím byl, to byla ideální doba pro expanzi. Nová data ale ukazují také fakt, že stejné podmínky pomáhaly i nepřátelům Říma, jimiž byli právě i Germáni žijící za Dunajem.
Během druhé poloviny druhého století nicméně došlo k prvnímu výraznému poklesu germánského osídlení. V té době ale zároveň stále ještě panovaly příznivé klimatické podmínky, a proto lze tento jev spojovat s dopady rozsáhlého římsko-barbarského konfliktu – výše popsanými markomanskými válkami, v nichž císař Marcus Aurelius opakovaně Germány porážel a nutil je ustupovat.
Analýza germánských sídel vědcům prozradila, že v průběhu následujícího století se vývoj osídlení překrývá s obecně příznivými klimatickými podmínkami a houstne.
Nepříznivý vývoj klimatu
Až později přišel další výkyv – ten pro klimatology nejzajímavější. Jeho hlavním důvodem totiž nebyly války, ale výrazně nepříznivý vývoj klimatu od konce třetího století našeho letopočtu. Germánům v té době sice přála politická situace, tedy oslabení Říma, ale narazili na silnějšího protivníka. Tím bylo ochlazení.
Většině germánských sídlišť, která v té době zanikla, se totiž podle nového výzkumu podstatně zhoršily podmínky pro zemědělství. Ochlazení sice nebylo výrazné ani dlouhodobé, ale přesto se na pokles teplot nepodařilo kmenům adaptovat, nebyly například schopné přejít na pěstování jiných plodin, než na které byly zvyklé. Na přelomu čtvrtého a pátého století tak už byla většina germánských sídel opuštěná a celé oblasti středního Podunají se na dlouhou dobu vylidnily.
Výrazné dopady
Studie ukazuje, že dopady klimatické změny, byť byla jen lokální a nepříliš silná, byly na našem území velmi výrazné. Hlavním důvodem byla neschopnost přizpůsobit jim způsob obživy vázaný na druhy plodin, které byly uvyklé na stabilní klima.
Aktuální výzkum podle autorů představuje významný pokrok ve studiu klimatické odolnosti předindustriálních populací doby římské a přináší cenné poznatky i pro současné globální výzvy.
