Nově objevený dinosaurus měl tak extrémní hroty po celém těle, že to podle paleontologů nedává z hlediska obrany žádný smysl.
„Celou svou kariéru jsem se zabývala obrněnými dinosaury. Ale nikdy jsem nic podobného neviděla,“ komentovala rekonstrukci dinosaura paleontoložka Susannah Maidment z Londýnského přírodovědného muzea pro web Science Alert. Tvor, o němž mluví, je nejstarším ankylosaurem, jehož fosilie byla kdy nalezená.
Vědci mu dali jméno Spicomellus afer a žil před asi 165 miliony lety, tedy asi o sto milionů let předtím, než po Zemi chodili slavní tyranosauři. Podle nové rekonstrukce to byl dinosaurus, který se nedal zaměnit s žádným jiným. Trnitějšího obratlovce totiž zatím věda neznala.
Jako z přehnané fikce
Obyvatel střední jury měl trny doslova poseté celé tělo. Ostny mu vyrůstaly z palcátu podobného ocasu, ze hřbetu a stáčely se mu v prstencích kolem boků, hlavně ale tvořily nápadný působivý límec kolem krku. Měřily více než metr. Na rekonstrukci, kterou londýnští paleontologové vytvořili, vypadá ankylosaurus spíš jako něco z přehnaného fantasy románu než jako zvíře, jež reálně chodilo po Zemi.
Spicomella už vědci znali dříve, ale z jediné kosti o něm moc nezjistili. Pak ale přišel další objev. Roku 2023 našel marocký zemědělec při práci na poli něco, co tam zjevně nepatřilo – obrovské kosti, jež vyplavily záplavy. Londýnští paleontologové okamžitě vyrazili na místo, aby zjistili víc.
Kostí tam našli takové množství, že z nich bez problémů rekonstruovali podobu dinosaura. Ve studii, kterou vydali v prestižním odborném žurnálu Nature, popsali, že na všech nalezených žebrech měl tvor nějaké hroty. Nic takového u žádného jiného ankylosaura ani jiného obratlovce nikdy nepozorovali. A něco tak bizarně výjimečného ve vědě vždy vyvolává otázku.
Proč?
U ankylosaurů se předpokládá, že jim jejich brnění sloužilo především při obraně před predátory, což tehdy byli hlavně megalosauři a allosauři – a konkrétně v Africe až devítimetrový Afrovenator abakensis. Jenže u nově objeveného druhu jsou trny, hroty a kostěná kopí, jež z jeho těla vybíhají, příliš extrémní na to, aby měla nějaký praktický význam.
Když selžou hypotézy o využití pro obranu nebo útok, většinou přírodovědci vsadí na druhou možnost v pořadí – sex. Vědci tak předpokládají, že zejména trny kolem krku sloužily nejspíš k předvádění se před samicemi nebo k rituálním soubojům s ostatními nápadníky. Jejich role by se tedy dala asi nejlépe přirovnat k hypertrofovaným kusadlům brouka roháče nebo rozvětvenému paroží jelenů.
Pozoruhodné na tomto nálezu je hlavně to, že taková vlastnost se většinou objevuje až v průběhu evoluce, kdy se postupně tento znak zvětšuje. Jenže, jak se píše v úvodu článku, tentokrát jde o vůbec nejstarší dochovaný nález ankylosaura, což nedává moc smysl. Nahrávalo by to úvaze, že tito dinosauři by mohli být mnohem starší, jen se zatím nepovedlo najít jejich pozůstatky.
Vědci z londýnského týmu teď pokračují ve výzkumu na místě nálezu (které v obavách před pašeráky a zloději tají) a doufají, že by tam mohli narazit na další kosti, které by pomohly příběh těchto fascinujících zvířat odvyprávět ještě detailněji a barevněji.
